Článek
Na vrcholu se ještě usmívala. Pak odešla a zmizela
Představte si, že stojíte téměř pět tisíc metrů nad mořem. Pod vámi se rozprostírají ekvádorské Andy a vy máte za sebou náročný výstup na sopku. S přáteli se vyfotografujete, rozdáte jim trochu hroznového cukru a rozhodnete se sestoupit vlastní cestou.
Přesně takové byly podle jednoho z účastníků výpravy poslední známé okamžiky osmadvacetileté Jany Kubištové z Boharyně na Královéhradecku.
Bylo 8. července 2001. Jana se právě dostala na vrchol sopky Illiniza Norte. Nikdo z jejích přátel tehdy netušil, že ji vidí naposledy.
Zatímco ostatní pokračovali v sestupu, Jana se nevrátila. Neobjevila se ani v základním táboře.
A tím začal příběh, který její rodině změnil celý život.
Do Ekvádoru odjela s přáteli za dobrodružstvím
Jana Kubištová patřila mezi zkušenější milovníky horské turistiky. Do jihoamerického Ekvádoru odcestovala 6. července 2001 se skupinou českých horolezců, se kterými se znala z předchozích výprav.
Plánovali zdolat několik horských vrcholů a poznat zemi, která nabízí jedny z nejkrásnějších, ale také nejnáročnějších horských scenérií světa.
Jedním z prvních cílů byla sopka Illiniza Norte.
Podle pozdějších výpovědí členů výpravy měla Jana velmi dobrou fyzickou kondici. Na vrchol vystoupila jako první a před ostatními měla několikaminutový náskok.
Nahoře se skupina ještě společně fotografovala.
Pak se Jana rozhodla hledat jinou sestupovou trasu. Ostatním řekla, že je později dožene.
To bylo naposledy, kdy ji podle jejich svědectví někdo viděl.
Ostatní ji hledali tři dny
Když Jana nedorazila do tábora, začali ji její přátelé hledat.
Procházeli okolí sopky a snažili se zjistit, kudy mohla sestupovat. Pátrání komplikovalo počasí i náročný horský terén.
Po třech dnech neúspěšného hledání bylo její zmizení oznámeno příslušným úřadům.
Do pátrání se postupně zapojili místní policisté, armáda, horští průvodci i čeští dobrovolníci.
Prohledávali svahy, strže a okolí sopky.
Jenže po Janě jako by se slehla zem.
Nenašli tělo ani žádnou jednoznačnou stopu, která by vysvětlovala, co se s ní stalo.
V základním táboře přitom zůstaly její osobní věci včetně batohu a deníku.
Právě v něm byl podle reportáže televize Nova zaznamenán poslední zápis z 8. července. Jana si poznamenala čas a skutečnost, že se skupina aklimatizuje.
Nic nenasvědčovalo tomu, že by plánovala zmizet.
Rodiče se o zmizení dozvěděli až po několika dnech
Zatímco v Ekvádoru probíhalo hledání, Janini rodiče Ludvík a Vlasta Kubištovi čekali doma na zprávy.
O tom, že se jejich dcera pohřešuje, se podle dobových reportáží dozvěděli až přibližně deset dní po jejím zmizení.
Byl to začátek dlouhého a vyčerpávajícího boje.
Rodiče se snažili získat informace, kontaktovali úřady a organizovali další pátrací výpravy.
Hledání na druhém konci světa však bylo mimořádně nákladné. Rodina si půjčovala peníze, žádala o pomoc veřejnost a postupně do pátrání investovala obrovské prostředky.
Podle dobového zpravodajství dosahovaly její dluhy už v srpnu 2001 přibližně milionu korun.
Pro rodiče ale peníze nebyly tím nejdůležitějším.
Chtěli vědět, kde je jejich dcera.
Otec odjel do Ekvádoru a hledal ji dlouhé měsíce
Ludvík Kubišta se nakonec rozhodl, že se do Ekvádoru vydá osobně.
Nešlo o zkušeného horolezce, který by měl za sebou desítky expedic do jihoamerických hor. Byl to především otec, který odmítal přestat hledat své dítě.
V říjnu 2001 odcestoval do Ekvádoru a následující měsíce se snažil zjistit, co se Janě stalo.
Spolupracoval s místními průvodci, navštěvoval vesnice a hledal svědky, kteří by mohli mít jakékoliv informace.
Rodina dokonce vypsala odměnu deset tisíc dolarů za informace vedoucí k nalezení Jany.
Do pátrání se zapojili také čeští skauti, horolezci a další dobrovolníci.
Podle reportáže televize Nova z roku 2013 strávil otec hledáním dcery v Ekvádoru přibližně devět měsíců.
Přesto se mu nepodařilo najít jedinou stopu, která by záhadu definitivně vysvětlila.
Mohla se ztratit, nebo ji někdo unesl?
Nejjednodušším vysvětlením by byla nehoda při sestupu.
Jana se mohla zranit, zřítit do některé ze strží nebo zabloudit v horské mlze.
Jenže rozsáhlé pátrání žádný důkaz takového scénáře nepřineslo.
Postupně se proto začalo hovořit také o možnosti únosu.
V roce 2002 se k případu vyjadřovali i představitelé ekvádorské diplomacie. Podle tehdejší zprávy ČTK vyvolávaly otázky okolnosti, za kterých se Jana od skupiny oddělila.
Její otec později upozorňoval, že nedaleko oblasti, kde zmizela, se nacházela horská chata s parkovištěm a přístupovou silnicí.
Teoreticky tedy existovala možnost, že se setkala s dalšími lidmi.
Objevovaly se dokonce spekulace o organizovaném zločinu či únosu.
Žádná z těchto teorií však nebyla prokázána. Neexistuje veřejně doložený důkaz, že se Jana stala obětí trestného činu.
A stejně tak nebylo potvrzeno, že zahynula při horské nehodě.
Ani po dvanácti letech se otec nevzdal naděje
V únoru 2013 přinesla televize Nova reportáž o rodině, která na Janu stále čekala.
Od jejího zmizení tehdy uplynulo téměř dvanáct let.
Ludvík Kubišta v reportáži popisoval, jak těžké je žít bez jakékoliv odpovědi. Připomněl také jednu bolestnou skutečnost, kterou si možná člověk při čtení podobných příběhů ani neuvědomí.
Rodina neměla místo, kam by mohla chodit zapálit svíčku nebo položit květinu.
Neměla hrob, neměla jistotu, neměla možnost se rozloučit.
A především stále existovala naděje, že Jana někde žije.
Ještě v roce 2016 policie potvrdila, že k případu nemá nové informace.
Zmizela během několika minut. Otázky zůstaly celé čtvrtstoletí
Na příběhu Jany Kubištové mě nejvíc zaráží, jak málo někdy stačí, aby se obyčejný okamžik změnil v celoživotní tragédii.
Jana nebyla sama na neznámém kontinentu. Cestovala s přáteli, měla zkušenosti s horskou turistikou a podle jejich výpovědí byla ve výborné kondici.
Přesto stačilo, aby se na chvíli oddělila od skupiny.
Její rodina pak strávila roky hledáním odpovědi, která nikdy nepřišla.
Od zmizení Jany Kubištové uplynulo v červenci 2026 už pětadvacet let. V dostupných zdrojích jsem nenašla spolehlivě potvrzenou zprávu, že by byl její osud mezitím objasněn.
Někde v ekvádorských Andách se tak odehrál příběh, jehož poslední kapitolu dodnes neznáme.
A já si při čtení vzpomněla hlavně na jejího otce. Na člověka, který odjel na druhý konec světa, procházel neznámou krajinou a doufal, že jednoho dne konečně uslyší hlas své dcery.
Zdroje
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/jana-kubistova-zmizela-na-dovolene-v-ekvadoru.A160409_2238106_hradec-zpravy_the
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/muze-zit-v-divocine-rika-clen-vypravy-o-zmizele-jane.A010813_132617_osobnost_has
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rodice-veri-ze-ztracena-dcera-stale-zije.A010803_162353_domaci_has
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/pripad-zmizele-divky-v-ekvadoru-je-nejasny.A011114_114727_igsvet_kah
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/270952-otec-uz-12-let-hleda-svoji-dceru-zmizela-beze-stopy
