Článek
Když dozorci ráno 12. června 1962 kontrolovali vězně v Alcatrazu, na první pohled nebylo nic zvláštního. Muži leželi ve svých postelích a zpod přikrývek jim vykukovaly hlavy.
Jenže tři z nich už v celách dávno nebyli.
To, co vypadalo jako spící vězni, byly ve skutečnosti důmyslně vyrobené makety. Frank Morris a bratři John a Clarence Anglinovi mezitím zmizeli z věznice považované za jednu z nejlépe střežených v Americe.
A tím začala záhada, kterou se nepodařilo jednoznačně vyřešit ani po desítkách let.
Vězení, ze kterého se nemělo dát utéct
Alcatraz měl pověst místa, odkud se neutíká. Federální věznice fungovala na ostrově v Sanfranciském zálivu od roku 1934 do roku 1963 a končili zde mimo jiné nebezpeční vězni i muži se zkušenostmi s předchozími útěky.
Samotné mříže přitom byly jen jednou částí zabezpečení. Ostrov obklopovala studená voda, silné proudy a od pevniny jej dělila vzdálenost, která měla případným uprchlíkům vzít poslední naději.
Přesto se o útěk během existence federální věznice pokusilo 36 mužů při 14 různých pokusech. Většina byla dopadena nebo svůj pokus nepřežila. Osud Morrise a bratrů Anglinových je výjimkou.
Díra ve zdi vznikala pomalu
Frank Morris nebyl v Alcatrazu náhodou. Za sebou měl krádeže, bankovní loupeže a také předchozí pokusy o útěk. Do Alcatrazu dorazil v lednu 1960. Později se k němu přidali bratři John a Clarence Anglinovi, které znal z předchozího pobytu ve vězení.
Do příprav se zapojil také Allen West. Právě on se však nakonec ven nedostal.
Plán byl neuvěřitelně propracovaný.
Muži postupně rozšiřovali otvory kolem větracích mřížek v zadních stěnách svých cel. Podle FBI používali primitivní nástroje a dokonce improvizovanou vrtačku, jejíž součástí byl motor z rozbitého vysavače.
Za celami se nacházel nestřežený servisní prostor. Jakmile se do něj vězni dostali, mohli se pohybovat za řadou cel a vyšplhat do prostoru nad nimi.
Právě tam vznikla jejich tajná dílna.
V postelích za sebe nechali náhradníky
Nejpozoruhodnější součástí plánu byly falešné hlavy.
Uprchlíci potřebovali čas. Pokud by strážný při noční kontrole spatřil prázdnou postel, celý plán by skončil během několika minut.
Vyrobili proto makety hlav z různých dostupných materiálů, nabarvili je odstínem připomínajícím lidskou kůži a použili dokonce skutečné lidské vlasy. Hlavy položili na polštáře a zbytek těla vytvořili pod přikrývkou.
Trik fungoval.
Teprve při ranní kontrole vyšlo najevo, že postavy v postelích nejsou lidé. FBI dodnes uchovává fotografie falešných hlav, které patří k nejslavnějším předmětům spojeným s Alcatrazem.
Více než padesát pláštěnek a cesta do tmy
Ještě větším problémem než dostat se z cely bylo opustit samotný ostrov.
Morris a jeho spoluvězni proto vyráběli něco, co by v přísně střeženém vězení čekal málokdo – vlastní nafukovací vor. Podle FBI použili více než 50 ukradených pláštěnek. Z podobného materiálu vznikly také improvizované záchranné vesty.
Výsledný vor měl mít přibližně 1,8 × 4,3 metru.
Večer 11. června 1962 nastal čas.
Morris a oba Anglinové prolezli otvory za svými celami. Allen West takové štěstí neměl – mřížku ve své cele nedokázal včas odstranit a ostatní odešli bez něj.
Trojice se dostala vzhůru, prošla ventilací na střechu věznice, sestoupila u zadní části budovy, překonala plot a zamířila k severovýchodnímu pobřeží ostrova.
Tam spustila vor na vodu.
Bylo to naposledy, kdy lze jejich pohyb alespoň přibližně rekonstruovat.
A potom jako by se po nich slehla zem
Plán měl podle informací vyšetřovatelů pokračovat směrem k Angel Island. Odtud se měli muži dostat přes další část zálivu do Marin County, opatřit si oblečení a ukrást automobil.
Nic takového se však spolehlivě prokázat nepodařilo.
Po útěku se rozběhlo rozsáhlé pátrání. Během následujících dnů se našly předměty spojované s uprchlíky – mimo jiné balíček dopisů zabalený proti vodě, části improvizovaného vybavení a také podomácku vyrobená záchranná vesta vyplavená na pláži Cronkhite Beach.
Těla tří mužů ale nalezena nebyla.
A nebyli nalezeni ani oni.
Utonuli, nebo dokázali nemožné?
Oficiální vyšetřování FBI se přiklánělo k tomu, že šance uprchlíků nebyly dobré. Voda v Sanfranciském zálivu byla studená a proudy silné. Vyšetřovatelé navíc nenalezli důvěryhodný důkaz, že by muži po útěku žili.
Nebyla zaznamenána ani očekávaná krádež automobilu a oblečení, která měla podle informací získaných ve věznici následovat po dosažení pevniny.
Jenže chyběl nejdůležitější důkaz: těla.
FBI případ vyšetřovala 17 let. Dne 31. prosince 1979 své vyšetřování ukončila a případ předala U.S. Marshals Service. Ani dlouhé pátrání nedalo jednoznačnou odpověď na jednoduchou otázku: zemřeli muži ve vodě, nebo se jim podařilo zmizet?
Dokonalý útěk bez poslední kapitoly
Možná právě proto příběh přežil Alcatraz samotný.
Kdyby byla těla nalezena, šlo by o mimořádně promyšlený, ale tragicky skončený pokus o útěk. Kdyby byli muži o několik dní později dopadeni, stal by se z jejich příběhu jen další zápis v historii slavné věznice.
Nestalo se ani jedno.
Zůstaly po nich prázdné cely, falešné hlavy, zbytky improvizovaného vybavení a poslední známá stopa na pobřeží ostrova.
Alcatraz byl necelý rok poté uzavřen.
Frank Morris, John Anglin a Clarence Anglin ale získali něco, co se většině jeho vězňů nikdy nepodařilo. Dostali se za zdi věznice.
Jestli se dostali také na svobodu, zůstává jednou z největších záhad historie Alcatrazu.
Zdroje
FBI – Alcatraz Escape
https://www.fbi.gov/history/cases-and-criminals/alcatraz-escape
FBI – And Justice for All, 1954–1971
https://www.fbi.gov/history/history-of-the-fbi/and-justice-for-all
FBI Vault – Alcatraz Escape, vyšetřovací spisy
https://vault.fbi.gov/Alcatraz%20Escape/Alcatraz%20Escape%20Part%2001/
FBI – 3D Printed Copies of Escape from Alcatraz Decoy Heads
https://www.fbi.gov/contact-us/field-offices/sanfrancisco/news/press-releases/fbi-presents-national-park-service-with-3d-printed-copies-of-escape-from-alcatraz-decoy-heads
