Za tuhle plavbu lidé platí statisíce. Pak dva dny zvracejí v jednom z nejdivočejších moří světa

Představte si, že jste si zaplatili jednu z největších cest svého života. Míříte do Antarktidy, za ledovci, tučňáky a krajinou, kterou na vlastní oči spatří jen zlomek lidí. Nastoupíte na expediční loď v argentinské Ushuaie a první hodiny mohou připomínat docela obyčejnou plavbu.

Pak ale loď opustí závětří Jižní Ameriky.

Před vámi leží stovky kilometrů otevřeného oceánu a místo, které si mezi námořníky vybudovalo respekt už dávno před příchodem turistických expedic. Drakeův průliv.

A právě tady může začít takzvaný Drake Shake.

Drakeův průliv odděluje jižní cíp Jižní Ameriky od Antarktického poloostrova. British Antarctic Survey uvádí jeho šířku přibližně 850 kilometrů.

Na mapě nevypadá nijak zvlášť dramaticky. Ve skutečnosti se tu ale potkává několik okolností, které z něj dělají jedno z nejdivočejších míst pro plavbu.

Kolem Antarktidy může vítr obíhat prakticky bez překážek v podobě velkých pevnin. Stejnou oblastí proudí mohutný Antarktický cirkumpolární proud. British Antarctic Survey ho označuje za největší oceánský proud světa.

Výsledek poznají cestující velmi rychle.

Loď se může naklánět ze strany na stranu, příď se zvedá a následně padá do další vlny. Chůze po chodbě začne připomínat poněkud nedůstojnou disciplínu, při níž se člověk přidržuje všeho, co je přišroubované.

A žaludek dostává zabrat.

National Geographic popsal zkušenost z plavby, při níž většina cestujících během rozbouřeného Drakeova průlivu raději zůstávala ve svých kajutách.

Internet je plný dramatických videí z Drakeova průlivu a některá mohou působit skoro neuvěřitelně. Jenže vysoké vlny nejsou pouhou turistickou legendou.

Například záznam jedné antarktické expedice společnosti Oceanwide Expeditions z února 2026 uvádí, že při cestě průlivem narazila loď na vlny vysoké až sedm metrů.

A může být ještě hůř.

National Geographic připomíná i hlášení o vlnách přesahujících 65 stop, tedy zhruba 20 metrů. Průliv navíc není jen nepříjemný. V minulosti zde obří vlny způsobily i smrtelná neštěstí.

Moderní expediční lodě jsou samozřejmě na náročné podmínky konstruované a kapitáni sledují předpověď i vývoj počasí. To ale neznamená, že cestujícím bude dobře.

Na celé věci je zajímavé, že Drakeův průliv nemusí být pokaždé peklem.

Mezi cestovateli se proto vžil ještě druhý výraz – Drake Lake.

Když je počasí příznivé, může být oceán relativně klidný a obávaná cesta proběhne mnohem příjemněji. Dva lidé tak mohou absolvovat prakticky stejnou expedici a odvézt si naprosto odlišné vzpomínky.

Jeden bude vyprávět o tom, jak celé hodiny ležel v posteli a nedokázal dojít na večeři. Druhý bude nechápavě krčit rameny, protože jeho plavba připomínala obyčejnou cestu trajektem.

Je to svým způsobem oceánská loterie.

Plavba z oblasti Ushuaie směrem k Antarktickému poloostrovu obvykle znamená přibližně dva dny na otevřeném moři. A právě psychologická stránka musí být fascinující.

Nejde totiž o krátkou bouřku, kterou přečkáte za hodinu.

Když se oceán skutečně rozjede, cestující vědí, že před nimi mohou být ještě dlouhé hodiny stejného pohupování. Předměty v kajutě je potřeba zajistit, pohyb po lodi omezit a žaludek přesvědčit, že svět se ve skutečnosti nehýbe.

A když konečně dorazíte do Antarktidy, čeká vás ještě jedna drobnost.

Musíte se přes Drakeův průliv zase vrátit.

Mohou.

Existují antarktické programy kombinující let a následnou plavbu, které umožňují Drakeův průliv přeskočit. Přesto klasická cesta lodí z Ushuaie zůstává symbolem antarktické expedice.

A vlastně tomu rozumím.

Antarktida je jedno z posledních míst, kam se člověk stále nemůže dostat úplně pohodlně. Právě dva dny otevřeného oceánu vytvářejí pocit, že skutečně opouštíte běžný svět.

Nejdřív zmizí Jižní Amerika. Pak kolem vás dlouhé hodiny není nic než voda. A teprve potom se objeví první ledovce.

Možná právě proto někteří cestující paradoxně doufají, že alespoň trochu slavného „Drake Shake“ zažijí. Chtějí mít pocit, že si Antarktidu skutečně zasloužili.

Já bych se ovšem bez této části zážitku docela obešla.

Za dramatickými videi létajících talířů a cestujících držících se zábradlí se přitom skrývá něco mnohem významnějšího.

Drakeův průliv je zásadní také pro oceánografii a klima. Právě zde je obrovský Antarktický cirkumpolární proud sevřen mezi Jižní Ameriku a Antarktidu. Proud propojuje hlavní světové oceány a transportuje ohromné množství vody.

British Antarctic Survey uvádí řádově kolem 130 milionů metrů krychlových vody za sekundu.

To je číslo, které se skoro špatně představuje.

Drakeův průliv je proto intenzivně sledovanou oblastí oceánu. Vědci zde měří teplotu, salinitu, proudění i další vlastnosti vody a sledují změny, které mohou souviset s fungováním celého klimatického systému.

Na cestování mě podobné příběhy baví možná ještě víc než seznamy nejkrásnějších pláží světa.

Ukazují totiž, že jsme ochotni dobrovolně podstoupit překvapivě velké nepohodlí jen proto, abychom se dostali někam, kam běžně nepatříme.

U „zvracející komety“ lidé nastupují do letadla, které se záměrně vrhá do parabolických manévrů, aby na několik desítek sekund zažili stav beztíže. U Drakeova průlivu zase nastoupí na loď s vědomím, že následující dva dny možná stráví vleže v kajutě.

Rozdíl je pouze v odměně.

Na druhé straně Drakeova průlivu čeká Antarktida.

A kvůli té jsou někteří cestovatelé ochotni risknout i to, že jejich první velkou vzpomínkou na cestu nebude tučňák ani ledovec, ale sáček na nevolnost.

https://www.nationalgeographic.com/environment/article/drake-passage-antarctica-dangerous-waters

https://www.bas.ac.uk/data/our-data/publication/morphological-and-geological-features-of-drake-passage-antarctica-from-a-new-digital-bathymetric-model/

https://www.bas.ac.uk/news/early-drake-passage-opening-led-to-global-change/

https://www.bas.ac.uk/blogpost/first-antarctic-science-on-the-rrs-sir-david-attenborough-adds-to-historic-dataset/

https://oceanwide-expeditions.com/trip-log/pla28-26-trip-log-antarctica-discovery-and-learning-voyage