Článek
Mám navigaci, kterou zapínám zbytečně skoro na každou cestu, už nebloudím, dálnice vedou většinou rychle a zpříma tam, kam potřebujeme, online mapa nám řekne, jak ušetřit čas.
2008. Musím se přiznat, že můj orientační smysl zůstal někde v půli cesty nebo hluboce spí nebo ho prostě nemám. Já bloudím. Nemyslím teď tápání v lidských vztazích, zákoutích duší a smyslu života vůbec. V tomto ohledu nemám stále jasno a asi bych se do takové debaty vůbec nepouštěla. Jde o úplně prozaické nenalezení vytyčených a konkrétních míst na mapě a posléze v terénu.
V mé pracovní náplni je hodně cestování a hned na začátku své kariéry jsem na svou slabost upozorňovala a žádala o zařízení GPS. Byla jsem odmítnuta s ohledem na obor, ve kterém pracuji, a to je zemědělství: „Silážní“ věže a kravín, to přece nemůžete nikde minout!“. Management se mýlil. Zemědělské stavby jsou maskovány v krajině, většinou odloženy někde mírně mimo obytné části, ale ne zas tak daleko, aby byly dobře viditelné. Co vám mám povídat. Ze začátku bylo moje cestování deprimující a frustrující. V neustálém časovém skluzu, naštvaná sama na sebe a svou neschopnost. Zemědělské podniky mají také vždy minimálně dva vjezdy, jeden oficiální a druhý pro mechanizaci. Neskutečně zablácené auto jako důkaz doličný přesně ukazovalo kudy jsem se nakonec dostalal, kam jsem potřebovala.
Postupem času jsem se naučila vyčlenit si širší časový plán, průměrně pracovat s mapou a obstojně ovládat přidělenou starorůžovou Felicii. Odbourala jsem tím největší nával deprese a nějak nenásilně přišlo poznání, že naše rodná vlast je vlastně k výletům jako stvořená. Je nádherná. Plně jsem si uvědomila změnu myšlení ve svěžích Jeseníkách. Krajina vybízí k zastavení a kochání se nádhernými pohledy zblízka i k obzoru. Zelené Bruntálsko, Javornicko, úchvatný Králický Sněžník. A mohu pokračovat do Orlických hor, Českomoravskou vrchovinou na Šumavu a křížem do zemědělsky zapomenutých Severních Čech. Hodně silný zážitek jsem měla z Dyjsko - svrateckého úvalu, kam jsem přijížděla za tmy, navigována několika telefonními rádci, takže zase pozdě. Druhý den ráno jsem vstala za rozbřesku, vyhnula se společenské snídani a vyrazila domů. Špatným směrem samozřejmě, ale v okolí Věstonic a Lednice je jedno jakým směrem se dáte. V mém případě na podzimně barevná políčka, sady a vinice, byl nádherný pohled z každé strany. Pár dní na to jsem si probrouzdala okolí Kelče. Doporučuji.
2023. Je čas poznat každou píď Čech a Moravy, zastavit se v přírodě a možná i vyměnit za nedělní den v nákupním centru. Drze bych i navrhla jednu výměnu za zahraniční dovolenou. Já osobně se k oslavě Země zase vracím. Zítra už nemusí být.
