Článek
Jan Macháček
Jedním z těch, kdo se domnívají, že máme Trumpa brát vážně, je komentátor Wolfgang Münchau ve svém sloupku pro server UnHerd. Ten je sice na Evropu v poslední době velmi „asymetricky rozezlen“, ale mnohé jeho provokativní myšlenky stojí za citaci. Zde je náš výběr.
Evropa má nekonečnou kapacitu být Trumpem šokována. Je šokována, že chce Trump mír na Ukrajině. Je šokována, že mluví s Putinem. A teď je šokována novou strategií, když varuje, že Evropa čelí „civilizačnímu vymazání“.
Evropané jsou pořád zaháčkovaní v představách o „konci historie“, což bylo převládající západní myšlení let 1990–2020. Tradiční média a většina intelektuálů jsou produkty té doby. Nesnáší MAGA a jeho evropské mutanty. Vzestup lidí jako Marine Le Penová či Nigel Farage chápou jako důsledek ruské konspirace, jíž pomohly americké internetové platformy. Pořád se na někoho ukazuje prstem, a přitom se prohrávají bitvy.
A Trump je podceňován, což je fatální chyba. Americká bezpečnostní strategie (NSS) může být odpudivá v tom, jak podporuje nový nacionalismus, ale to neznamená, že Trump nemá být brán vážně. Je to podobné jako dohody z Mar-a-lago, které nastínily Trumpovu celní politiku. Z těch vyplývalo, že americký prezident chce použít cla, aby získal nad všemi ostatními výhodu. A taky že přinutí Evropany, aby platili za americké bezpečnostní garance. Evropané to moc vážně nebrali a poslali tehdy do Washingtonu vyjednávat B tým. A podle toho dopadli.
NSS se hlásí k Monroeově doktríně z roku 1823. V té se ale specificky pravilo, že Amerika nebude tolerovat vměšování bývalých koloniálních velmocí do domácích záležitostí, ale ani sama nebude interferovat v politice jiných zemí. NSS naproti tomu specificky hájí vměšování Američanů do záležitostí jiných. Především v Evropě. Jsou tu ovšem i podobnosti: Monroe také viděl cizí země prizmatem obchodu – coby obchodní partnery a konkurenty. Tradiční role se ale prohodily. EU je pro Ameriku konkurentem a Rusko obchodním partnerem. Trump také s potěšením dělá obchodní dealy s arabskými lídry, a to včetně syrského vůdce Ahmada Šary, bývalého člena al-Káidy. Zahraničněpolitičtí znalci staré školy jsou zmateni.
Vítězem nové strategie je jednoznačně Moskva. Trump na rozdíl od jiných západních lídrů rozumí ruské komerční síle. Rusko je ohledně zdrojů jednou z nejbohatších zemí na světě, a to nejen co se týče ropy a plynu. Je producentem palladia a má velké zásoby vzácných kovů, těží nikl, zinek, měď a hliník. Oteplování také otevírá severní námořní cestu od Aljašky po Norsko. Trump to chápe, Evropa nikoliv.
Jedna pasáž NSS je obzvlášť zajímavá. Mluví se v ní o zdroji americké moci: nejde o armádu, nýbrž o nejvíc inovativní ekonomiku na světě, hlavní světový finanční systém a rezervní měnu. Evropa nic z toho nemá.
Evropané se na Ameriku spoléhali v několika oblastech: jako na globální finanční kotvu, v oblasti absorbování přebytků úspor a ve vojenské ochraně. Evropa de facto vzdala inovace, nemáme společný kapitálový trh a jednotný trh je drcen regulacemi.
Mezitím Evropa stagnuje. Nebezpečí civilizačního vymazání je reálné, ale ne kvůli migraci, nýbrž právě kvůli závislosti na USA.
Evropa chápe americký dokument NSS jako horor. USA se jasně hlásí k podpoře Nigela Farage, Marine Le Penové a Alice Weidelové. Je opravdu šokující vidět to takhle napsáno. USA se jednoznačně hlásí k imperialismu a chápou Evropu jako svou kolonii. Evropané to ale měli vědět včas a měli být připraveni.
Kissinger říkával, že je nebezpečné být nepřítel Ameriky, ale fatální být její kamarád. To přesně popisuje evropskou pozici. Každá země nebo skupina zemí, která si jen trochu váží sebe sama, by se nyní uvolnila z amerického sevření. Ale jako když se narkoman zbavuje závislosti, vyžaduje to taky sílu a ochotu k obětem. Evropané by se museli vzdát svého sociálního modelu. To byl ovšem vyžadovalo dovednosti a strategické plánování.
Trumpovo znovuzvolení mohlo být pro Evropu příležitostí. Evropané jej nesnášejí ne proto, že je jeho politika špatná, ale proto, že může být úspěšná – milovaný multipolární, globální pořádek katapultuje vzhůru lidi, jako je Steve Witkoff a jimž se Evropa vysmívá jako hlupákům. Ale nebezpečné lidi není radno podceňovat.
Trump chce Evropu závislou a Evropa se bojí ukázat mu záda. Trump chce Evropu závislou, a NSS dokonce referuje o tom, že je Evropa pro USA „kulturně“ žádoucí. To není náhodný výraz. USA nás chápou jako muzeum – a my se tomuto stereotypu podřizujeme. Jsme šampioni prezervace a konzervace, chráníme své budovy a středověké vesnice, a přitom je všude chronický nedostatek bydlení. Byly doby, kdy byly evropská hudba a literatura moderní. Dnes je Evropa kulturně tematický park vlastněný americkými zábavními společnostmi. To je ono civilizační vymazání.
...
Tolik Münchau a jeho snad stále ještě apelativní, a nikoli destruktivní článek. Třeba se ještě vzpamatujeme a pustíme se do budování společného kapitálového trhu. Možná po vzoru severských zemí začneme adekvátně zbrojit a brát vážně vlastní odolnost a obranyschopnost.
Sice to nechci brát tak, že sousedovi možná taky chcípne koza, ale ano, USA jsou inovativní a jsou finančním centrem. Nemají tak velký demografický problém. Mají však také velice špatnou dluhovou dynamiku, a až praskne bublina AI, možná přijde další velká finanční krize. Negativní dopady Trumpových cel nás teprve čekají a v Rusku si američtí byznysmeni jen spálí prsty – to už jsme zažili mockrát. Možná už v podzimních volbách do Kongresu budou trumpismu přistřižena křídla. A dlouhodobě se Amerika podobnými dokumenty zbavuje spojenců a přátel. Tahle jizva tu zůstane dlouho.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
