Článek
Jan Macháček
Takže stručně k hodnocení summitu na Aljašce: Rituálně protokolární věci a rozbalování červených koberců vůbec nehodlám komentovat, stejně jako plácání po ramenou, řeč těla, vztyčený ukazováček, úsměv za sklem auta apod. Není to podstatné ani moc zajímavé. Když už se někdo jako Trump rozhodne někoho někam pozvat, je logické, že se k němu chová protokolárně slušně.
Dnes už i většina evropských vlád uznává, že je třeba dosáhnout příměří či míru – a k těm se nedá dospět jinak než jednáním. A v případě Ruska je tak třeba jednat s Putinem. Dříve nějaký evropský lídr s Putinem tu a tam jednal či dlouze telefonoval (Macron, Scholz), už se s tím ale přestalo. Na samotném jednání není nic špatného. Putin je sice válečný zločinec, je na něj vydán zatykač (zrovna USA či Čína to vůbec nerespektují), ale pořád je to ruský prezident a Rusko vede válku, v níž má momentálně bohužel navrch. Někdo z Evropy mohl také jednat, avšak nejedná. Samotné – dosti plané – moralizování nestačí.
To, že Trump odpískal možnost přitvrzení vůči Rusku a cestu příměří, na kterém by se dalo stavět (jako v případě příměří v Koreji či na Kypru), je daleko větší či spíše řádově větší průšvih a chyba než nějaký rozbalený červený koberec. Je-li to tak, že Putin přesvědčil Trumpa o tom, že velká a krásná mírová dohoda je lepší než ušmudlané příměří, jen proto, že Trump má prostě rád velké a krásné věci, je to prostě velký průšvih, ne-li dokonce katastrofa. Příprava mírových dohod trvá dlouho, vše musí schvalovat parlamenty a bez podmínky příměří získá Rusko další čas.
Podle editorialu amerického deníku The Wall Street Journal prezident Trump řídí zahraniční politiku na základě instinktu a taktických impulzů a jeho páteční otočka ohledně Ruska a Ukrajiny je toho ilustrativním příkladem. Jestli to je cesta k míru nebo k appeasementu v podobě Mnichova, je nemožné předem vědět.
Před summitem Trump mluvil o tom, že Rusko ponese vážné důsledky, pokud nebude souhlasit s příměřím. Ze summitu odjel s tím, že nebude příměří ani vážné důsledky, a vyšel Putinovi vstříc s tím, že je lepší dlouhodobá dohoda – a válka zatím může pokračovat. Žádné nové sankce na ty, kdo kupují ruskou ropu, nepřišly. Nyní je prý na Ukrajině, aby přijala a uzavřela dohodu. Evropští lídři vypustili do médií, že jim Trump řekl, že Putin žádá celou Doněckou oblast s tím, že pak přestane útočit a nenapadne žádnou další zemi. Ukrajina by se musela vzdát své hlavní obranné linie na východě.
Nepřekvapí, že ruští komentátoři summit oslavují. Jejich prezident je vyveden z izolace, neudělal žádné ústupky, a navíc může vesele pokračovat v zabíjení. Putinovy sliby jsou míň než bezcenné. Porušuje slib za slibem – vůči Ukrajině i vůči Západu. Budapešťské memorandum, Minské dohody. Chce celý Doněck, protože u jednacího stolu získá víc, než je schopen dobýt na bojišti.
Potěšit může, že podle Trumpa Putin souhlasí s bezpečnostními garancemi pro Ukrajinu. Možná oním garantem mohou být i USA. Aby garance byly k něčemu, musely by na Ukrajině být přítomné zahraniční jednotky. Kyjev by musel mít možnost budovat svůj obranný průmysl. Amerika by musela poskytovat zpravodajské informace a vzdušnou sílu.
...
Tolik WSJ. Pro dnešek tím končíme. Jak jsme řekli, za pár hodin může být všechno jinak.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
