Článek
Jan Macháček
Do nové firmy s pracovním názvem DSZS (distribuce, služby, zákaznický servis) bude vyčleněn prodej a distribuce energií, obchodování nebo energetické služby. Konkrétně ČEZ Prodej, ČEZ Distribuce, GasNet, ČEZ ESCO a další firmy z tradingu.
Dalším logickým krokem (ten zatím valnou hromadou schválen nebyl) bude prodej menšinového podílu v DSZS ve výši 49 procent na trhu. Za něj by stát mohl utržit dostatek peněz (odhaduje se 150 až 200 miliard korun), které použije na výkup menšinových akcionářů a zestátnění výrobní části ČEZ. Jedná se o správný a důležitý krok i z pohledu celé České republiky, české ekonomiky a české energetiky. A troufám si tvrdit, že i z pohledu české právní kultury.
Čteme-li vyjádření opozice na adresu vlády, tak ta v jejích očích dělá špatně úplně všechno. Podle bývalého premiéra Petra Fialy vláda dokonce Českou republiku „zradila“, a to ve všech myslitelných a představitelných ohledech.
Svět ani vládnutí této koalice ale není černobílý. Také jsem osobně velmi znepokojen zbytečným lavírováním ohledně výdajů na obranu, také jsem alergický na chaotický mikromanagement či vlažnou podporu Ukrajiny. Vysloveně mne pak irituje způsob likvidace důležitých agend (především v oblasti závislostí) z úřadu vlády – a milion dalších věcí.
Zrovna zestátnění ČEZ, které je zcela zásadní pro další rozvoj energetiky v této zemi, ale vláda zatím připravuje dobře. Pokud se premiér Andrej Babiš vyjadřuje často zmateně, nečitelně a chaoticky, pak v případě zestátnění ČEZ je úplně jasný a disciplinovaný, nevykecává se a neříká jediné slovo navíc. Na otázky novinářů odpovídá: ČEZ zestátníme. Tečka. Je to tak správně: ČEZ je veřejně obchodovatelná firma a chystá se jeden z největších obchodů v historii samostatné České republiky. Komunikace procesů důležitých pro tržní valuaci firmy má být jasná a přesvědčivá – z pohledu firmy ČEZ – a z pohledu vlády maximálně jednoduchá a stručná. Mělo by se zkrátka jednat o opak toho, jak Babiš komunikuje normálně. Zatím se to daří. Proč tomu tak je, si vysvětlit nedovedu, ale je dobře, že tomu tak je. A vlastně je dobrá zpráva i to, že když premiér chce, dokáže být i disciplinovaný a mluvit stručně.
Zestátnění výrobní části ČEZ je jediným možným způsobem, jak rozvíjet v této zemi jadernou energetiku, jak má tento stát (tentokrát napříč politickým spektrem) v plánu. Návratnost investic do jaderné energetiky je natolik náročná (finančně i časově), že to zcela – a vlastně řádově – přesahuje rámec běžného investování a bankovního úvěrování. Státní podnik krátkodobou návratnost investice sledovat nemusí, má naopak prostor sledovat dlouhodobé strategické zájmy státu.
Ono to už dnes ale neplatí jen pro jádro. Pokud chceme investovat do plynových elektráren (ty dnes mohou mít v EU status přechodného zdroje), musel by stát soukromým subjektům také garantovat návratnost a vymýšlet velmi složitá schémata.
Minulá vláda sice bez velkého zájmu veřejnosti schválila energetickou koncepci, ve které se praví, že se staneme dovozcem elektřiny, ale to snad ani nechceme myslet vážně. Nebo ano?
Zestátnění výroby elektřiny je postup, který před pár lety zvolil francouzský stát v případě firmy EDF. Součástí toho je i vykoupení a následné vytěsnění menšinových akcionářů řádným a civilizovaným způsobem.
Postup ohledně zestátnění firmy ČEZ je také v ostrém kontrastu s tím, jak se k věci stavěla minulá vláda. Ta ve všech podstatných věcech ohledně firmy ČEZ lavírovala a pokoušela se vymýšlet různé fígle, jak menšinové akcionáře ČEZ vystrašit, vyděsit a znejistit, a zkoušet tak uměle snížit tržní hodnotu firmy. Plán byl nejasný, tajemný a zmatený. Respektive nebyl žádný. Několik let se koketovalo s tzv. lex ČEZ, který měl snížit práh pro vytěsnění akcionářů na úroveň, která není kompatibilní s evropským právem. Pak byla schválena windfall tax, a to o dva roky později, než schválena být měla. V době, kdy už nebyly žádné mimořádné zisky a žádné mimořádné příjmy. Minulá vláda nesebrala v tomto ohledu odvahu postupovat jasným, civilizovaným a transparentním způsobem, jímž se postupovalo ve Francii.
Rozdělení firmy je prvním jasným a logickým krokem. A je dobře, že k němu dojde. Je škoda, že český stát nevykročil tímto směrem dávno, protože by nás to přišlo podstatně levněji. Ale lepší pozdě než vůbec. Kritika, že přítomnost menšinových akcionářů v ČEZ zaručovala disciplínu ve vedení firmy a že jinak – protože jsme v Česku – se všechno rozkrade, je nesmysl. S menšinovými akcionáři se totiž vedení firmy dosud moc nebavilo a kritické dotazy na valných hromadách buď nebyly zodpovídány vůbec, nebo zcela nečitelně. Vůbec první valná hromada v historii firmy, která proběhla podle civilizovaných (řekněme tedy západních) standardů, byla ta letošní. A je ironií, že to asi byla i poslední důležitá valná hromada.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
