Článek
Jan Macháček
Proč by nebyl čas na diplomacii? píší na serveru. A kdy je vhodný čas na diplomacii?
Odmítání jakékoli diplomacie se rovná tomu, že máme představu a jasnou strategii, jak ukončit konflikt silou. Proč bychom se měli bavit s Rusy, když je můžeme porazit? To by samozřejmě byla strategie, ale nikdo ji nepřipravuje ani nemá.
Co situaci zhoršuje, je podle autorů specifický případ Německa, kde nemají zkušenost s tímto typem diplomacie. Německá diplomacie se většinou soustředila na podporu německých investic v zahraničí a zahraničních investic v Německu.
Na schůzce v NYC toho obě strany moc podstatného neprobraly. Konstatovaly svoje pevné a neměnné pozice. Pokud zůstane jen u toho, nic z toho samozřejmě nevzejde. Za normálních okolností by se na nižších diplomatických úrovních pokračovalo na nějaké detailnější práci. Nyní opravdu není čas na bilaterální summit s Putinem. Na diplomacii má ale být podle serveru čas vždycky.
I kdyby nějaká diplomatická komunikace probíhala, v brzké době to na vývoj války nebude mít vliv. Může se to ale hodit po válce. V současnosti Putinova armáda není schopna žádného postupu v Donbasu. Všichni mluví o bombardování kritické infrastruktury na obou stranách.
Vývoz ukrajinského obilí z Oděsy se zastavil a fiskální situace na Ukrajině se prudce zhoršuje. Je pravděpodobné, že opět budou akcelerovat úvahy o tom, že mají být zabavena a nějak využita (třeba pro půjčku) ruská aktiva uložená v Belgii. Belgie už to jednou celé odmítla, ale je velmi pravděpodobné, že se to na stole ocitne znovu – s tím, že evropské státy nabídnou Belgii nějaké přesvědčivější sdílení právního i fyzického rizika. Evropa by mohla silnější podporou Ukrajiny dosáhnout prodloužení války. Lze ovšem čekat, že ruská reakce může být velmi ostrá.
Na tomtéž serveru se kromě toho obávají, že zaseklý konflikt na Ukrajině může přerůst v globální souboj o energetické zdroje.
...
Tolik eurointelligence.com. Ohledně slučitelnosti podpory jedné strany válečného konfliktu a diplomacie – tam problém nevidím. Američané také dosud dodávají Ukrajině zbraně (za evropské peníze) i jí poskytují klíčové zpravodajské informace a s Ruskem se snaží diplomaticky jednat. Do Moskvy jezdí Steve Witkoff s Jaredem Kushnerem. Byl tam šéf CIA John Ratcliffe, a Trump dokonce přijal Putina na Aljašce a roztáhl mu tam červený koberec.
Vezměme to popořadě. Trumpova schůzka s Putinem byla nepovedená a zbytečná. Witkoff a Kushner jsou neúspěšní mimochodem proto, že nevědí nic ani o ruských reáliích, ani o diplomacii. Ratcliffe je jiná liga, ale teprve uvidíme, co z toho vzejde.
Co zde chci – možná příliš krkolomně – vyjádřit, je, že lze podporovat Ukrajinu a s Ruskem diplomaticky jednat, byť už raději ne na nejvyšší úrovni. Amerika v tom klidně může pokračovat i v situaci, kdy Trump podepsal přitvrzení protiruských sankcí, přesněji zákon z dílny nedávno zesnulého senátora Lindseyho Grahama. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby jednali ti nejlepší a nejzkušenější diplomaté, jinak je to jen divadlo.
Totéž platí pro Evropu. Může finančně a vojensky podporovat Ukrajinu, a tu podporu dokonce navýšit – a zároveň s Ruskem diplomaticky jednat. Vůbec se to nevylučuje. Důvod je – a zde souhlasím s tím, co píšou na citovaném eurointelligence.com – vliv na poválečné uspořádání na Ukrajině, přesněji vliv na uspořádání, které nastane po příměří, které je přeci jen pravděpodobnější než mírová smlouva. Kdo nebude jednat vůbec a hodí všechny diplomatické postupy do koše, připraví se o vlastní vliv do budoucna. A pak ještě jedna věc: diplomacie je dobrá i pro ustavení funkční vzájemné krizové komunikace pro případ, že napětí ještě naroste a bude hrozit riziko náhodného zažehnutí konfliktu.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
