Článek
Vlastně bych se na to ani nezeptala. Do této prodejny pravidelně nechodím. Šla jsem tam pouze pro pár věcí. Samozřejmě, bez tašky, vždyť „to vezmu do ruky“. Nakonec toho bylo více, ale stále ne tolik, abych to nepobrala. Účtenku jsem, jako vždy, jen zmuchlala do kapsy, abych ji někdy někde vyhodila. Nákup pobraný, obě ruce zaměstnané.
Turniket překvapil
Při odchodu jsem narazila. Turniket. Věděla jsem, že hledání účtu se nevyhnu. Celý nákup jsem tedy vyskládala na zem vedle turniketu a začala prohledávat obsah svých kapes. To není nejjednodušší úkon. Nejen, že kapsa není jen jedna, ale také daný účet nebyl jediný kus papíru, který jsem v kapsách měla. A modrá barva recyklovaných účtenek mi příliš nepomohla.
Tímto úkonem jsem ale zaujala obsluhu pro samoobslužné pokladny. Bylo vidět, že si o mně myslí kdovíco. Přišla se zeptat, co dělám. Měla jsem celkem dobrou náladu, takže jsem jí své hledání účtenky vesele představila. Ona tak veselá nebyla.
Účtenku jsem ale nalezla. Ani jsem neměla problém s tím, že ji chtěla obsluha vidět. Nic jsem neukradla, všechno sedělo. Lehce nešikovně jsem nákup zase posbírala. S nutností mít jednu volnou ruku to nebylo zas tak pohodlné.
Technika umí pozlobit
Zmačkaná účtenka má ale jeden problém, skener ji neumí sejmout. V Kauflandu jsem zvyklá na přítomnost obsluhy z informací, která v případě problému okamžitě pomůže. Tady jsem přítomnou obsluhu přestala zajímat přesně ve chvíli, kdy si ověřila, že celý nákup je zaplacen. Nezbylo nic jiného než ji oslovit, na samoobslužných pokladnách nikdo další nebyl.
I snaha obsluhy byla neúspěšná. Již slyšitelně otráveně si zažádala o pomoc kolegyně. Obstaraly jinou účtenku. Problém přetrvával. Po pár minutách se skener umoudřil.
„To už je dneska po čtvrté.“ V tu chvíli jsem přístup obsluhy pochopila. Bylo teprve 9 ráno.
„A včera ses mi smála, že jsem byla nervní.“ Druhá prodavačka to brala s mnohem větším humorem.
Neodpustila jsem si otázku, proč se turniket instaloval. Budova nemá žádnou pasáž, u vchodu je klasická brána, jednotlivé pokladny ji nemají. U samotného vstupu je ochranka.
„Protože nám tu zákazníci kradou.“ Odpověď byla velmi stručná. Ano, je logická.
Čemu to může zabránit?
Když jsem se k problému zpětně vrátila, došlo mi, že to celé nebude tak jednoduché. Jediné, čemu turniket zamezuje, je průchod bez nákupu. To je sice otravné (projít přes samoobslužné pokladny je rychlý způsob, jak opustit prodejnu, pokud nic nekupujete), ale zcela totožně se jde prosmýknout i u klasické pokladny. Samotný terminál nevypadá, že by v sobě měl stejnou technologii jako klasický bezpečností rám. Je to svítící deska ve výšce, že i dospělý člověk by ji bez velkých obtíží podlezl.
Ekologie?
Šetření papírem. Zrovna Lidl se svými ekologickými účtenkami celkem chlubil. Pak byla možnost, aby účtenka byla jen v aplikaci. A kvůli turniketu jsou zase zpět. Zbytečný kousek papíru, který častěji než v papíru (kam má tato modrá patřit) končí ve směsi hned za výstupem z obchodu.
Někde to asi nevadí
Zatímco Lidl a Kaufland zavedl turnikety na všech pobočkách, nemusí být tak horké. Přiznám se, že do Penny vůbec nechodím a informace z tohoto řetězce, stejně jako z Globusu (který tu není), nemám. Ale Albert nebo Billu s turniketem jsem dodnes nepotkala, přičemž Albert mívá u samoobslužných pokladen informace, Billa nikoliv. A jaksi to nevadí. Tesco je pobočka od pobočky.
Vlastně i dobrý nápad na sběr účtenek
Na všem je nutné nalézt i něco dobrého. Nebo nějaké poučení. Já to svoje našla, nosit si tašku a účtenku hned neuklízet nebo vyhazovat. Po tom, co jsem před jednou pobočkou Tesca chvíli pozorovala chování lidí, jsem našla ještě jednu dobrou věc, která by mohla mít využití. Většina za turniketem účtenku vyhodí přímo do koše, který je vedle. Klasický termopapír je do směsi, ale co takhle mít ty recyklované? Do toho koše totiž nikdo nic jiného neházel. Jen ty účtenky. A za tu chvíli jich tam neskončilo zrovna málo.
