Článek
Předesílám, že jsem běžec na lyžích, ale běh a triatlon byly vždy moje nejoblíbenější doplňkové sporty, a tak jsem si z nich do tréninku běhu mnohé přenesl, vyzkoušel a aplikoval. Za svojí dnes již 45letou sportovní kariéru jsem se učil u mnoha vynikajících trenérů, z nichž bych vypíchl Honzu Nováka z Božího Daru, který mi dal absolutně nejvíc. Měl z čeho dávat, vychoval mnoho mistrů republiky, mistryně světa v biatlonu v ženských štafetách Ivetu Knížkovou Roubíčkovou a Evu Burešovu Hákovou. Z jeho božídarské líhně vyšli bratři Petráskové, Lukáš Bauer, a tak bych mohl pokračovat… To jen na úvod.
Minulý týden jsem měl možnost se bavit s jednou výbornou běžkyní a zjistil jsem, jak málo o běhu ví. Když jsem se dnes byl proběhnout, tak mne napadlo, že bych také mohl přijít se svojí trochou do mlýna v době běžeckého boomu. Mám totiž neodbytný pocit, že i rekreační běžci se skvělými výkony vůbec nevěnují pozornost činnostem naprosto nezbytně spojeným s vlastním během. Nechci se tady zaobírat stravováním, protože to by bylo opravdu nadlouho. Nicméně na výživové prostředky a činnosti spojené s přípravou na běh a po běhu se dnes chci zaměřit.
Když lidí okolo sebe ptám, jak jsou na tom s nachlazeními a chřipkami, vždy se dozvím, že je někdy i několikrát za rok vyřadí na kratší či delší dobu z tréninku. Jak tomu předcházím já? Dělám tři věci.
Každé ráno se sprchuji studenou vodou. Má to svůj systém, není to jenom o tom obrátit na sebe ledovou sprchu a lapat po dechu. Zájemcům ho klidně na požádání ozřejmím.
Druhou věcí je z reklam zprofanovaný a profláklý Wobenzym. Každé ráno a večer polykám dvě tablety. Je to sice drahé, ale v kombinací s dlouhodobým otužováním je to naprosto dokonalá prevence.
Třetí věcí je, že chodím bos. Pouze chodím. Neběhám. Zkoušel jsem to, ale pokud chci podat výkon, tak se musím soustředit více na terén a uniká mi dění v závodě, případné překážky v podobě větviček a podobné drobné nástrahy. Bosý chodím i v zimě, ale nepřeháním to a když je pod nulou beru si takzvané „bosé“ boty. Vždyť i lovci mamutů si nohy obalovali kůžemi. Nechci být za hrdinu – ti umírají mladí😊! Není, ale lepší kompenzace na páteř a klouby, než když po závodě či tréninku chodíte bosí. Jenom pro vaši informaci, je změřeno, že na moji výšku 185 cm, způsobuje centimetrové zvýšení paty proti špičce boty ve výši hlavy výchylku cca 7 centimetrů! (chudáci ženský na těch deseti centimetrových kramflecích!).
Díky těmto třem činnostem jsem již 6 let nezamarodil.
Jednu technickou. Pokud chcete ušetřit a vynechat Wobenzym, tak Vám zaručuji, že je to sice levnější, ale infekční virózy si vás neomylně najdou. Rýmy a obyčejná nachlazení ne, ale ty virózy! Také jsem kdysi šetřil, ale děkuji panu doktorovi Petru Novákovi, který mi při jedné ortopedické léčbě toto velice podrobně vysvětlil.
Když vynecháte bosé chození, nic se samozřejmě neděje, ale ten pocit kompenzace páteře a kloubů a dotyku bosé nohy se zemí je hodně příjemný, ale je to jenom moje odzkoušené doporučení.
Pro běžce na delší vzdálenosti je důležitá prevence proti křečím. Tady je to hodně individuální, ale vím, že obzvláště subtilní jedinci s tím mívají velké potíže. Já již od své lyžařské kariéry užívám preventivně hořčíkové tablety (k dostání v DM 300 tablet za 140,-Kč). A několik dní před delším závodem piji nápoj s šumivými tabletami draslíku. Vtip je v tom, že když je Vám nejhůře, tak prostě tyhle dva prvky do těla jen tak nedostanete. Když budete pít nápoje, ve chvíli, kdy již křeče máte, tak z vás úspěšně vyjdou v moči a nepomohou. Musíte mít v těle jejich určitou hladinku, aby to bylo účinné, ale to si musí každý vyzkoušet sám.
PS: Tento blog píši na základě svých zkušeností a poznatků, nechci nikomu říkat či namlouvat, že to musí dělat jako já, ale každou kritiku si rád přečtu a poté zvážím, co by z toho mohlo být dobré pro mne.
Takový blog si může napsat každý a tento je určen pouze lidem, kteří mají zájem. Pokud někdo bude chtít, může ho použít jako návod a když bude chtít, rád se s ním podělím o další detaily zmíněné tematiky.
