Anaga: Tady se nadechněte

Pohoří Anaga s tisíci metry nad mořem je úplně jiný svět, než najdete na pobřeží Tenerife – vlhko, zima, mlha, bujné lesy a spousta nádherných vyhlídek. Taky spousta serpentin, kde se dá protijedoucímu vozidlu vyhnout jen na odstavných plošinách. Je to nádhera a zvedá se z toho žaludek.

Silnice do Anagy je lemovaná miradory – místy, kde se můžete zastavit a pokochat se nádhernými vyhlídkami do krajiny. Hned u prvního, na který jsme narazili, jsme neodolali a vystoupili, i když zrovna začínalo pršet. I přes déšť se tu shromáždila malá, ale rozjařená skupinka lidí a ze všech stran zněla veselá španělština. V dodávce proměněné ve stánek se daly koupit různé dobroty. Těm jsme taky neodolali.

Naše cesta vedla do Cruz del Carmen, kde začíná několik značených turistických tras. Najdete tu i mirador, velké, ale dost přeplněné parkoviště (kam jsme se naštěstí ještě vmáčkli), prý dobrou, ale dost přeplněnou restauraci (kam se nám už vmáčknout nepodařilo) a taky stánek s občerstvením a suvenýry.

Stánek kromě obvyklého turistického sortimentu nabízel i trochu neobvyklé zboží: pláštěnky, větrovky, nepromokavé kalhoty… Spousta lidí sem totiž dorazila v lehkém letním oblečení a patnáct stupňů v zamlžených horách, nad kterými skoro neustále mírně poprchává, pro ně asi bylo docela překvapení. Ani se nedivím – jen kousek odtud v Puertu, odkud jsme vyjížděli, bylo přes dvacet stupňů a sluníčko…

Pláštěnku jsme sice nekoupili, zato jsem si pořídila kus velkého, zvláštně vypadajícího ovoce, které jsem neznala (a když jsem ho později doma natěšeně rozkrojila, místo exotické sladké dužiny jsem našla něco, co mělo strukturu i chuť tak trochu jako kedlubna.)

Z Cruz del Carmen vede několik tras naučné stezky – jedna je vhodná i pro vozíčkáře. Ta, po které jsme se vydali my, měla být jednou z těch méně obtížných. Když jsme se ale nejdřív klouzali lesem z rozbahněného kopce a pak se zase bahnem škrábali do kopce, začala jsem o tom trošku pochybovat. Až na konci stezky jsme zjistili, že jsme ji prošli obráceným směrem a že cedule u vstupu (našeho výstupu) hlásá něco ve smyslu „Opatrně – po dešti je cesta velmi kluzká, vstup na vlastní nebezpečí!“ Nemusím snad ani říkat, že po dešti zrovna bylo.

Jinak byla naučná stezka ale výborná. Různé informační tabule byly zajímavé – dozvěděli jsme se třeba, že lesy jako ten, který pokrývá Anagu, zachytávají vzdušnou vlhkost a přinášejí tak do krajiny vodu, která teď na Tenerife díky odlesnění chybí. Kromě toho stezka zapojovala všechny smysly. Podél cesty byly rozmístěné cedulky se symboly oka, nosu nebo ucha – tady se rozhlédněte, taky se nadechněte, tady se zaposlouchejte…

A když jsme to udělali, naplno jsme si uvědomili krásu zdejší krajiny. Svěží, chladný vzduch prosycený vůní vavřínů a mechu, tlumený zpěv ptáků a vyhlídky, které se před námi najednou překvapivě otevřely, když se les rozestoupil a my jsme zahlédli zelená úbočí hor svažující se až ke vzdálenému moři…

A na závěr hádanka – poznáte, co to je?

Není to kousek kůry, jak jsem si na první pohled myslela já, ale reliéf pohoří Anaga, který si můžete se zavřenýma očima ohmatat na téhle „stezce smyslů“. Poetický anglický popisek k němu říká:

Feel the ground’s folds

The earth is like human skin. It wrinkles with the pasage of time. What you see in front of you are crests and gullies. The water, the wind and the sun have shaped the land for millions of years, leaving deeper and deeper imprints. Close your eyes and feel the wrinkles of the old volcanic massif with your hands.

Tenhle článek k vám doputoval z mého cestovatelského deníčku Malá dobrodružství. Přijďte nakouknout.