Článek
A pak – mezi klobásou, vínem a opalovacím krémem – se to stalo. Ne, není to výmysl ani zápletka z telenovely. Kovaříková se zakoukala do Fišera. A Fišerová? Ta začala mít motýlky v břiše pokaždé, když zahlédla Kovaříka. Žádné „ach, miláčku“ doma, ale tiché, hříšné pohledy přes plot. Co bylo dřív jen společným výletem, se najednou změnilo v tajná rande. Co byly večery ve čtyřech, se proměnilo v čtyřnásobné mlčení.
A pak to bouchlo.
Nepomohly rozhovory, slzy ani manželské terapie. Jednoho dne prostě přišla ta velká výměna. Nové svatby, stejní lidé, jen jinak spárovaní. Kovařík si vzal Fišerovou. Fišer Kovaříkovou. Nečekané? Možná. Skandální? Pro některé. Ale hlavně – lidské.
Děti, co si ještě nedávno hrály společně na písku, se staly sourozenci z druhého manželství. Malá Jana Fišerová najednou bydlela s Láďou Kovaříkem, který byl – dejme tomu – jejím nevlastním bratrem ze sousedství. Rodinné vztahy připomínaly spíš hlavolam než rodokmen. A rodinné oslavy? To by nevymyslel ani Tarantino: „Tady je můj nevlastní syn, který je zároveň bývalý švagr mé současné ženy, co byla ženou mého bývalého kamaráda, který je teď… počkej, vlastně můj zeťák?“
A přesto to fungovalo.
Děti se s tím srovnaly dřív než dospělí. Jana s úsměvem říká, že mít čtyři rodiče a osm prarodičů je vlastně fajn – hlavně na Vánoce. A Láďa? Ten má jasno: „Hlavně že už negrilujeme ve čtyřech. “
A co si z toho odnést?
Možná nic převratného. Jen připomínku, že láska si z rozumu nic nedělá. Že občas přeskočí plot, zabydlí se tam, kde by ji nikdo nečekal, a klidně si řekne o nové příjmení. A že někdy dospělost není o tom, držet se plánů, ale mít odvahu začít znova – klidně s jiným sousedem ve společné ložnici.
A kdo ví? Možná se právě teď na vaší zahradě někdo dívá trochu déle, než by měl. Nebo se díváte vy. A možná si váš život právě chystá vlastní překvapení.
Protože život si na slušnost moc nehraje. Zato na upřímnost – na tu ano.
Anketa
Hlasujte (a nebo se svěřte do komentářů – anonymita zaručena… alespoň trochu 😉)
