Článek
Tou první věcí je neustálé řešení váhy. Ženy hrozně řeší každé kilo nahoře, strie a to, jak se jim mění tělo. Chápu, že vidět ty změny je nezvyk, ale… s čím do toho těhotenství vlastně jdeme? Přece s vědomím, že to tělo už nebude jako dřív. Vždyť v nás roste nový život, tvoříme na buněčné úrovni nového člověka! To není samozřejmost, to je naprostý zázrak. Místo stresu z váhy cítím k svému tělu obrovskou vděčnost za to, co dokáže.
A s tím souvisí druhá věc – to věčné toxické strašení od okolí. „Užij si to, dokud můžeš!“ „Počkej, až bude venku, to teprve uvidíš, nikam se nehneš a nevyspíš se!“ A korunu tomu nasazují historky o tom, jak strašný a bolestivý je porod. 🤣
Proč proboha všichni koukají na těhotenství, porod a mateřství tak strašně negativně? Jasně, vnímám, že to bude těžké. Vím, že budu unavená a možná budu padat na pusu. Ale s tím snad do toho člověk jde, ne? Já se na to ale právě těším. Těším se, až se narodí, až tu pro něj budu moct být. I ten porod beru jako fascinující fázi, bránu k novému životu, ať už bude jakýkoliv.
Nikdy jsem neměla potřebu koukat na život negativně a teď už vůbec ne. I kdybych měla mít kruhy pod očima až k bradě, pořád budu vděčná za to, že mám zdravé dítě. To je pro mě podstata. 🤍
Pojďme do toho vnést trochu zdravého rozumu a klidu! Jak to máte vy? Taky vás to věčné strašení okolí unavuje, nebo máte kolem sebe normální lidi?
