Článek
Kdysi jsme měli jednoduché sny. Spořit si. Investovat. Možná koupit byt, možná fondy, možná aspoň stavebko. Dnes? Dnes stačí zajít do obchodu pro Kinder, Milku nebo Haribo a jsi finanční génius.
Protože skutečná burza už dávno není Wall Street. Skutečná burza se jmenuje Vinted.
Ano, aplikace, která měla původně sloužit k tomu, aby si ženy mezi sebou posílaly šaty, se proměnila v investiční platformu pro lidi, kteří pochopili, že největší zhodnocení nenese bitcoin, ale čokoládová tyčinka.
Princip je jednoduchý. Koupíš sladkost za 25 korun. Označíš ji jako „limitovaná edice“. Přidáš slovo „sběratelské“. A prodáš ji za 90.
Když jsi odvážná, dáš cenu 150. Když jsi génius, 300. Když jsi skutečný burzovní mág, napíšeš: „Už se nevyrábí, rarita“ a nastavíš cenu tak, že by se za ni dala koupit menší mikrovlnka.
A teď to nejlepší: ono se to prodá.
Ne hned. Ale prodá. Protože vždycky se najde někdo, kdo si řekne: „Tohle už jinde není. To musím mít.“ A přesně v tu chvíli se z obyčejné čokolády stává investiční aktivum.
Kdyby mi to někdo řekl před pěti lety, myslela bych si, že si ze mě dělá legraci. Dnes to vidím denně. Čokolády, sušenky, bonbóny, dokonce i žvýkačky. Všechno s cenou, která nedává smysl ani v inflaci, ani v realitě, ani ve vesmíru.
Ale dává smysl na Vintedu.
Protože Vinted je místo, kde se z nouze dělá byznys. Z obyčejnosti luxus. A z hladu trh.
Všechno se tam tváří strašně sofistikovaně. Lidi už nepíšou „koupila jsem v Lidlu“. Píšou „původ Německo“. Nepíšou „sladké“. Píšou „retro edice“. Nepíšou „normální čokoláda“. Píšou „designový obal“.
Za chvíli čekám první inzerát: „Vzduch z obchodu z roku 2024, už se tam takhle nedýchá.“
A nejvtipnější je, že se tomu říká podnikání. Ne překupnictví. Ne spekulace. Ne parazitování. Podnikání.
Jako by se někde otevřela tajná ekonomická škola:
Lekce 1 – kup levně.
Lekce 2 – počkej.
Lekce 3 – prodáš dráž někomu zoufalému.
Hotovo. Máš MBA z Vinted burzy.
Celý ten systém je vlastně dokonalý. Nemáš sklad. Nemáš daně. Nemáš odpovědnost. Když se to neprodá, sníš to. Když se to prodá, jsi investor.
A co je na tom úplně nejkrásnější? Že největší klientela jsou rodiče. Lidi, kteří prostě chtějí udělat radost dětem. Kteří nehledají investici, ale obyčejnou sladkost.
Jenže ta obyčejná sladkost už není obyčejná. Je „vyprodaná“. A tak nezbývá než jít na burzu. Na Vinted. A koupit ji tam. Za cenu, která už s radostí nemá nic společného.
Najednou máš pocit, že nežiješ v ekonomice, ale v parodii ekonomiky. Kde místo komodit obchodujeme s čokoládou. Místo akcií s bonbóny. A místo burzovních makléřů máme lidi v teplákách, co vykoupili regál v Albertu.
A možná je to vlastně geniální obraz naší doby. Doby, kdy už není co investovat, tak investujeme do cukru. Doby, kdy nemáme jistotu v budoucnost, tak spekulujeme s něčím, co se dá aspoň sníst.
Vinted jako nová burza. Index čokolád. Grafy sladkostí. Prognózy: „Tahle edice půjde nahoru.“
A realita: dítě brečí, protože nemá co jíst, ale někdo jiný má plný šuplík investičních tyčinek.
A úplně na závěr ta největší ironie: většina těch investic se nakonec stejně nesní. Prošlá čokoláda. Rozteklé bonbóny. Tvrdé sušenky.
Takže nejen že jsme z radosti udělali byznys. My jsme z ní udělali ještě i odpad.
Ale hlavně že máme pocit, že jsme chytří investoři.
Protože kdo dneska nemá portfolio čokolád, jako by nebyl.
