Článek
Jsem ze dvou sourozenců – mám mladšího bratra. Parťáka na celý život. Taky jednoho staršího bratrance. Ale nezapírám, že ségru jsem si vždycky přála. Sousedi měli děti tři, bratranců a sestřenic nepočítaně. Jak já jim záviděla jejich velké rodinné oslavy. Díky nim jsem si usmyslela, že budu mít velkou rodinu.
Takže mám čtyři děti s věkovým rozpětím 2-14 (všechny mají stejného tatínka) a dobře mi tak. Mile mířená obdivná lichotka, když donesu do práce buchtu, nebo když kamarádkám pošlu fotku z rodinného výletu, ve znění: „Nechápu, jak to s tolika dětma zvládáš“, vypovídá o tom, že mám okolí plné skvělých lidí, ale se zkreslenou představou.
Moje reakce na jejich kompliment plný uznání zní: Nezvládám, mám doma bordel. A (ne)stydím se to přiznat. Kdybych neměla doma bordel, klidně půjdu do Výměny manželek. Leda by se našla nějaká úklidem posedlá protistrana, která by mi barák bez veřejného pranýřování vyšůrovala.
S tak početnou rodinou je to prostě něco za něco – buď budu chodit do práce (pracuji na plný úvazek), děti budou mít v rozumné míře na co si vzpomenou a já se rodině budu věnovat seč mi síly budou stačit, nebo se na úkor rodinného času dám do nikdy nekončícího uklízení, aby mě nikdo nepomluvil a neštítil si u nás sednout. Kombinaci obojího zatím neovládám a prachy na uklízečku nemám.
Jestli už někdo z vás dospěl do fáze, že si uklizený pokojíček vyfotí, aby se alespoň chvíli mohl kochat fotkou jako já (protože za pět minut už to tam vypadá úplně jinak), vítám ho v klubu! Samozřejmě, že vedeme děti k pořádku a snaha o důslednost je silná, ale i přesto se v pokojíčcích našich dětí válí ponožky, špinavé nádobí, zbytky svačin a další chuťovky.
Občas i důsledný rodič rezignuje za cenu toho, že se nechce rozčilovat nebo trpělivě čekat, až si pidičlověk vše uklidí a vrhne se na rychloúklid pokojíčku sám. Výchovné to není, ale pochopit se to dá. Stejně vše zapadne do rovnice – jeden pokoj uklidíš, ve třech dalších už vzniká binec nový.
Když jsem odcházela na mateřskou a čekala druhého syna (třetí dítě v pořadí našeho gangu), loučila jsem se se svou třídou plnou úžasných rebelů. Dostala jsem od nich spoustu krásných dárků pro miminko včetně knihy Čekáme druhé dítě. Dvě hodné děti jsem doma už měla, takže můj plán mít velkou rodinu, se kterým můj manžel souhlasil, se plnil.
Pamatuji si, jak mě v knize pobavily hlášky ve smyslu (těžce po letech parafrázuji): Máme první dítě, chodíme s ním plavat, převlékáme ho každou hodinu, trpělivě mu všechno vysvětlujeme… Máme druhé dítě, převlékáme ho jen, když už je to nezbytně nutné, hlídáme, aby ho první dítě nemlátilo, ven s ním chodíme, když vyzvedáváme první dítě ze školky… Hláškám pro Máme třetí dítě jsem záhy dala za pravdu a smích mě pomalu přecházel: i kluci nosí růžovou, zamykáme se na záchodě alespoň na pět minut…
Časté hlášky matek pro sekci Máme čtvrté dítě můžu sypat z rukávu: to nevadí, že to jsou ségřiny ponožky; zapiš mi do kalendáře, kdy máš ten zápas; jste u večeře, vypněte ty mobily; co to smrdí, podejte někdo plínu; je devět večer a ty sis vzpomněl, že máš úkol?, to je nějaký pokus, nebo ti tu hnije banán?… a napadá mě sto dalších. Jistě tyto věty zní i v domácnostech s menším počtem dětí, ale čím víc dětí, tím se četnost jejich vyslovení zvyšuje.
Jsem šťastná, že se mi splnil sen o velké rodině, ale téma „zvládání“ je relativní. Sice jedu na plný plyn, ale k reklamě na dokonalou rodinu to má ještě dost daleko. Je na čase slevit z nároků na sebe a domácnost a uznat, že nejsem superžena. Když přivřu oči, zas takový binec tu není… Manžel milující, děti spokojené, najedené, čistě oblečené, do školy nachystané.
Takže jestli máte výčitky, že se vám domov neleskne čistotou a co dětem od ruky kde odpadne, to tam zůstane, nezoufejte! Nejste v tom sami. Je fajn, že vaší prioritou není úklid, ale rodina. Pokud jste pracující rodič, ještě vám nehráblo, nepijete už v devět ráno a vašemu dítěti nic životně důležitého nechybí, jste vítěz. Běžte se odměnit! Já jdu taky… a mému okolí za uznání i tak díky.
V průběhu psaní této zpovědi běžela spolehlivě pračka, myčka i sušička; Sparta dala dva góly za vydatného řvaní mužské části našeho klanu; odběhla jsem ke stavění puzzle s dvouleťákem jen dvakrát (Mami ponóc, kam pačí?), nikdo nepotřeboval ošetřit a dcera sama bez donucovacích prostředků připravila večeři pro celý gang.
