Automat Koruna. Proč byl kdysi nejpopulárnějším bufetem Československa?

Palác Koruna od té doby lákal v tamní jídelně novinkou, která téměř hraničila se senzací. Po vhození mince vypadl zákazníkům kelímek s limonádou nebo obložený chlebíček a ti na podobné vymoženosti nebyli v podmínkách první republiky vůbec zvyklí. Slovo automat se potom začalo používat všeobecně i pro jiná samoobslužná zařízení a bufety rychlého občerstvení, aniž ba se tam třeba provozovalo něco automatického. Ty svého času dosáhly velké popularity mezi lidmi nejrůznějšího společenského postavení, ale v polistopadových podmínkách už téměř vymizely.

Bufet Koruna si získal nejen díky své automatizované novince, ale velkou měrou i kvůli strategické poloze v centru Prahy, řadu příznivců z řad Pražanů i přijíždějících ze všech koutů republiky. Zastavit se tu na polévku, párek nebo na levné jídlo patřilo k dobrým mravům a všeobecnému bontonu. Já sám jsem si nikdy neodpustil zakoupit si tady vynikající mléčný jahodový koktejl či jiné podobné dobrůtky. Konec a sláva „korunového stravování“ na Václavském náměstí přišel v roce 1992.

Palác z roku 1914, kde později umístili v přízemí komerčně úspěšný automat, představuje ze stavebního hlediska zdařilý přechod od pozdní secese k moderní architektuře. Všeobecně rozšířený názor, že jako hlavní motiv pro pojmenování paláce posloužila koruna na vrcholu nárožní budovy, není tak úplně přesný. Velkou roli sehrála společnost, která nechala tento palác na místě ještě staršího domu U Špinků s kavárnou Café Wien postavit. Jmenovala se „První česká všeobecná akciová společnost pro pojišťování na život“. Uznejte sami, že takto krkolomný název si vyžadoval nějaké zkrácení a zjednodušení, A tak ji přejmenovali na pojišťovnu Koruna a název její budovy byl rázem na světě…

Mnohopodlažní palác, využívající na svou dobu progresivní skeletovou železobetonovou konstrukci s cihelnou výplní, působí na obou hlavních fasádách možná poněkud stroze, ale dominanta nárožní věžičky s domnělou královskou korunou skutečně stavbu důstojně korunuje. Protáhlé postavy od sochaře Stanislava Suchardy pod vrcholem věže jsou vyvedeny v typicky secesním pojetí a nepředstavují žádné konkrétní osoby. Sochař jimi chtěl zřejmě vyjádřit symboliku antiky a jejích charakteristických splývavých oděvů, nikoliv něco navýsost konkrétního.

Palác byl zajímavý nejenom automatem. Za pozornost stála a i nyní stojí i přízemní pasáž celého obchodního a administrativního komplexu. Ta vznikla už při jeho stavbě, a tudíž patří mezi nejstarší a zároveň nejhodnotnější v celé Praze. Architekti Antonín Pfeifer a Matěj Blecha ji od začátku koncipovali jako vnitřní obchodní ulici ve tvaru písmene L s centrální dvoranou a kupolí v místech, kde se směr od Václavského náměstí lomí do směru k ulici Na Příkopech. Kromě železobetonové kupole se skleněnými tvarovkami, přivádějící do pasáže denní světlo, se skvostný interiér vyznačuje velkoplošnými mramorovými obklady a bronzovou výzdobou.

Pasáž v paláci Koruna se tedy stala jakýmsi prototypem a etalonem výstavby jiných pozdějších pasáží, kterými je naše hlavní město proslulé. Možná, že mnozí kolemjdoucí o možnosti zkrátit si cestu palácem Korunou v jeho přízemí ani netuší. A to je veliká škoda, přichází tak o mimořádný estetický zážitek! Ostatně někteří těmito místy jenom spěchají do tunelů metra, které část bývalého automatu jednou a pro vždy pohltilo.

Lokalita, možná v nadsázce pojmenovaná jako Zlatý kříž, zahrnuje vyústění ulic Na Příkopě, Na Můstku a 28. října na Václavské náměstí. Stojí tady ještě celá řada jiných významných budov, ale ta s dřívějším automatem Koruna vytváří jeho přirozenou historickou dominantu, před níž stojí za to pozastavit se a zamyslet…

Zdroje:
Palác Koruna [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2025-09-20]. Dostupné online.
extrastory.cz - Legendární bufet Koruna, Archivováno 18. 3. 2016 na Wayback Machine.