Článek
Ta jednání probíhala nejčastěji brzy po ránu a nikdy při nich u pracovního stolu nechyběla ukázka místní znamenité pivovarské produkce hostitelů. Po změně režimu i vlastnických vztahů jsme pro slavný plzeňský podnik občas pracovali i nadále, jenom s těmi ochutnávkami už to začínalo být poněkud složitější. Neradili jsme pochopitelně s tím, jakým způsobem má pivovar pivo vyrábět, to se dobře vědělo i bez nás, jenom jsme připravovali potřebné stavební projekty tak, aby byla ta produkce co možná nejplynulejší.
Od té doby se všechno radikálně změnilo, ale já, snad i z nostalgie, nevynechám jedinou příležitost Plzeňský Prazdroj znovu navštívit. A při tom obdivovat, jak se naše někdejší rodinné stříbro i za podmínek, způsobených přítomností cizího kapitálu, proměňuje k lepšímu. Přiznávám se bez mučení, že stejně tak jako pivo mám rád i atmosféru uvnitř areálu nad soutokem řek Mže s Radbuzy.
Počátek prohlídkové trasy v návštěvnickém centru
Vstup do technické chlouby pivovaru – centrální stáčírny
Ideální podmínky k tomu, aby takovou atmosféru pocítili i lidé ze vzdálenějších končin, nabízí návštěvnické okruhy. Při nedávné návštěvě příbuzných, jimiž se stali po svatbě našeho syna s jejich dcerou, ale především velice dobrých přátel a kamarádů ze severní Moravy, jsem měl jasno, co jim ve městě pro ně neznámém ukázat. V Plzni mohou vidět mnoho zajímavých míst, ale pivovarský okruh by podle mne v nich neměl chybět. Ta hlavní trasa zabere jenom 110 minut a během té kratičké doby si základní představu o výrobě tolik populárního nápoje udělá jasno i ten, kdo doposud neměl o světě pivovarnictví žádné povědomí. Třeba možná i proto, že zrovna konzumaci piva příliš neholduje.
A jak takový návštěvnický okruh vypadá? Už na samém začátku se zájemci seznámí se jmény všech dosavadních sládků na čele s tím prvním - Josefem Grollem (1837-1887). V Plzni se tento bavorský odborník považuje téměř za svatého a datum 5. října 1842, kdy uvařil svoji první plzeňskou produkci, skoro za místní svátek, hodný nejdůstojnější oslavy. Vrcholem každoročního festivalu s názvem „Pilsner Fest“ bývá hromadný přípitek, během nějž si tisíce účastníků připijí pivem, a to přesně v 18 hodin a 42 minut. Natolik je tohle číslo, spojené s první várkou, bráno za absolutně za magické!
Ovšem možná více než historické souvislosti se lidé při prohlídce pivovaru zajímají o vše, co souvisí s modernizací v posledních letech. Určitě nikoho nemůže nechat chladným pohled na stáčírnu piva z roku 2006, jednu z největších investic v polistopadové historii Prazdroje. I já bývám tím pohledem naprosto fascinován. Automatická linka tu plní plechovky i skleněné lahve nepřetržitě v trojsměnném provozu, přičemž v jedné směně ji obsluhuje jen jedenáct osob. Vše v prostorné hale běží tak, jak to má být, ale pivovarští odborníci téměř žádní! Během intenzivního provozu se tu zkompletuje až 900 tisíc půllitrových i třetinkových lahví za den, takže se ani nechce věřit tomu, tolik lahví z místní produkce se dokáže u nás i ve světě vůbec vypít.
Plzeňský Prazdroj pouštěl do svého areálu návštěvníky už dávno před vybudování nové stáčírny, ale teprve tehdejší vlastník pivovaru se rozhodl, že nabídne pohled na automatické plnění přes zasklený ochoz, aby každý zájemce o tu fantastickou podívanou viděl, jak se tam plechovky a lahve myjí, třídí, plní, zavírají, polepují či balí do kartonů. A tento pohled z ochozu se tak stane nezbytnou součástí moderního prohlídkového okruhu spolu s filmovými či jinými promítanými ukázkami, doplňovanými mluveným slovem průvodce. Dřívější okruhy byly v tomto směru o hodně skromnější.
Plně automatizovaná stáčírna piva do lahví a plechovek
Po výrobní části areálu převáží návštěvníky autobusy s osobitým designem
Ta firma, která stáčírnu i prohlídkové okruhy nové generace vybudovala se jmenovala SAB, pocházela z Jihoafrické republiky, měla sídlo v Londýně a po spojení s americkým pivovarem Miller Brewing Company už používala značku SABMiller. Pro plzeňský pivovar sehrála svého času neopakovatelnou roli v oblasti modernizace provozu. Od roku 2017 však společnost s oficiálním názvem Plzeňský Prazdroj a.s. vlastní jiný celosvětově uznávaný pivovarský gigant – japonská skupina Asahi Group Holdings, což je i majitel současný. Ostatně jiná japonská společnost Nomura se stala většinovým vlastníkem už během porevoluční privatizace.
Pokud se i vy necháte zlákat k návštěvě Plzně a největšího z jejích několika pivovarů, můžete více proniknout rovněž do tajemství surovin, které jsou pro pivovarskou výrobu potřebné. I když jsou všude na světě stejné, přináší to zacházení s nimi v různých pivovarech rozličné výsledky. Můžete spatřit nebo dokonce ochutnat sladovnický ječmen pro výrobu sladu. Zjistíte, proč je žatecký chmel nejkvalitnější ze všech na světových trzích a proč se měkká plzeňská voda považuje pro daný účel za ideální. Také vám průvodce určitě sdělí, jak složité je zacházení s pivovarskými kvasinkami a jak se připravuje mladina pro konečnou pivní produkci. A v neposlední řadě vás tu seznámí, jak vypadala historická a již odstavená varna z roku 1931 a čím se lišila od té varny současné moderní.
Původní odstavená varna slouží už jen jako technická památka
A jako vrchol na závěr prohlídky sejdete do podzemních chodeb a sklepů, které se pod plzeňským závodem vinou v délce téměř devíti kilometrů. Pokud je vám více než osmnáct a stojíte o pikantní tečku na závěr, dají vám ochutnat i něco ze své pivovarské produkce. Uvidíte místo, kde pivo kvasí a zraje v dubových sudech při teplotě 5 °C a zároveň vás napadne otázka: dozrává to pivo tady ve sklepích nebo jenom v tancích nad povrchem. Odpoví vám jednoduše. Odběry z podzemí slouží jako srovnávací etalon toho, že i produkce modernějším způsobem v nerezových tancích se svojí kvalitou vyrovná historickým postupům. I když někteří milovníci plzeňského často takový názor nesdílí… Pivovarníci se dušují, že i moderními výrobními postupy dosahují minimálně stejné kvality, jako tomu bylo i dříve.
Pro úplnost se sluší dodat, že kromě nejrozšířenější prohlídkové trasy s názvem Pilsner Urquell se v areálu naší pivovarské jedničky provozují i okruhy zvané Gambrinus a Elektrárna. Znalci pivní historie možná ví, že pivovar Gambrinus, založený v roce 1869 skupinou podnikatelů v čele s Emilem Škodou, sice v sousedství Prazdroje sídlil, ale představoval de facto konkurenční značku s úplně jinou recepturou. Nyní už má s Prazdrojem shodného japonského majitele. Trochu mě mrzí, že když si někdo v odlehlejším koutě republiky objedná v restauraci „Plzeň“ automaticky očekává jenom a pouze dvanáctku Prazdroj.
Do stejné japonské skupiny patří i jiné pivo pod značkou Elektrárna, jež vzniká v místě někdejší pivovarské elektrárny Prazdroje. Tento minipivovar s původním názvem Proud je určen především k experimentování. O kombinaci piva s ovocem kořením, zráním v sudech po whisky nebo víně už jste jistě slyšeli, i když u nás ještě nemá takovou tradici jako v některých zemích západní Evropy.
Návštěvnickými okruhy projde ročně až čtyři sta tisíc lidí a jejich počet každým rokem roste. Pokud k tomu připočteme i jiné samostatné akce, tak lehce dospějeme až k půlmilionové návštěvnosti. Inu, vyrábět kvalitní pivo už v dnešních podmínkách nestačí. K této základní podmínce se přidává i další, a to potřeba rozvíjet i marketing pro podporu úspěšné značky. V Plzeňském Prazdroji tohle dávno pochopili…
Většina současné produkce se připravuje v nové varně
Zdroje:
Plzeňský Prazdroj, a.s., Prohlídka plzeňského pivovaru Pilsner Urquell, Prazdroj Visit, oficiální web návštěvnického centra
Plzeňský Prazdroj, a.s., Plzeňský Prazdroj loni navštívilo více než půl milionu lidí, citace z 27. ledna 2026
Pivovarské chodby a sklepy se značnou měrou zasloužily o věhlas plzeňského piva
