Kaštany, papír, pomerančová kůra. Co všechno jsme nosili do sběru

Igelitka plná kaštanů, kterou člověk táhl do školy a věšel se při tom na jednu stranu. Balík starých Rudých práv svázaný provázkem. Kabát vonící heřmánkem, protože se na půdě sušil celý víkend. A krabice od bot, kam se celou zimu schovávala kůra z pomerančů. Kdo chodil do školy v sedmdesátých nebo osmdesátých letech, ví přesně, o čem je řeč. Sběr.

Sbíralo se všechno

Sběr nebyl vynález osmdesátých let. Jako fenomén se rozjel hned po roce 1945. Do výkupu se nosilo železo, papír, kožešiny, ovoce i rostliny. Za socialismu měly výkup na starosti národní podniky Sběrné suroviny a podle tehdejší vyhlášky na vybraných místech vykupovaly od obyvatel dokonce i surové kůže z domácích prasat.

Školy byly v celém systému jedním z hlavních článků. Děti byly ochotné, bylo jich hodně a sbíraly zadarmo, nebo skoro zadarmo. Byla to výchova k šetrnosti a zároveň levná pracovní síla.

Byliny povinně

Zvláštní kapitolou byly léčivé byliny. Podle ČT24 se za komunismu ve školách i pracovních kolektivech sbíraly povinně. Státní podniky vykupovaly desítky druhů rostlin a stát tak získal levnou surovinu na léky.

Pro dospělé to byl vítaný přivýdělek, a navíc výhodný. Příjem z bylinek se totiž nemusel danit, přitom jinak se musely hlásit všechny příjmy nad 400 korun ročně.

Děti nosily heřmánek, lipový květ, hluchavku, kopřivy, sedmikrásky. Všechno muselo být pořádně usušené, jinak to výkup nevzal. A tak se doma sušilo, kde se dalo. Na půdě, na skříni, na novinách pod postelí.

Pomerančová kůra

Možná nejpodivnější položkou byla kůra z pomerančů. Pomeranče byly vzácné, objevovaly se hlavně kolem Vánoc. A kůra se nevyhazovala. Sušila se a nosila do sběru, protože se z ní dalo vyrábět. Do školy ji nosily ještě dlouho po revoluci. Například v roce 2009 vykupovala nákupna léčivých rostlin v Písku pomerančovou kůru od místních škol spolu s květy sedmikrásky a hluchavky.

Ředitel malé školy v Čížové tehdy řekl, že za třicet let nevynechali sběr ani jednou. Děti podle něj přispějí na výrobu léků a zároveň si vydělají první peníze.

Kaštany pro jelínky

Na podzim pak přišly na řadu kaštany a žaludy. Plody jírovce maďalu jsou ideální zimní přilepšení pro lesní zvěř, a tak je myslivci a lesníci od škol rádi brali. Děti si představovaly, jak se jejich kaštanem v lednu nají srnka, a sbíraly jako o život.

Po revoluci tahle tradice na spoustě míst usnula. Kaštany se začaly válet po chodnících bez užitku. Lesníci z Vojenských lesů a statků na Karlovarsku proto v roce 2016 zkusili tradici obnovit akcí Kaštanobraní. Výsledek je překvapil. Osm stovek dětí za měsíc nasbíralo skoro šest tun kaštanů. Nejlepší byli prvňáci ze Kyselky s téměř sedmi metráky. Některé rodiny prý vozily kaštany až z Moravy nebo z Německa.

Papír se vyplatí i dnes

A papír? Ten se ve školách sbírá pořád. Vydělat se na něm dá podle toho, jak se zrovna daří na trhu. Před pár lety platily sběrny za noviny někde jen třicet haléřů za kilo. Pak cena vylétla a v roce 2021 se dalo dostat až čtyři koruny. Dnes se výkupní ceny pohybují spíš kolem jedné až dvou korun za kilogram.

Pro jednotlivce je to málo. Pro školu to ale může být hodně. Základní škola Milady Horákové v Hradci Králové podle ČT24 nasbírá padesát tun papíru za rok. Centrum volnočasových aktivit tam stálo přes milion korun a skoro polovinu zaplatil právě sběr.

Někde se nikdy nepřestalo

Na některých školách sběr nikdy neskončil. Třeba na základní škole v Ivančicích na Brněnsku děti dodnes sbírají a suší hluchavku, kopřivy a další byliny, často i s pomocí babiček a dědečků. Nejlepší sběrači dostanou diplom. Jediná novinka je, že se zapojit nemůže každý, některé děti dnes trpí alergiemi na pyl.

Takže až uvidíte na chodníku hromadu kaštanů, možná vám to připomene igelitku, kterou jste kdysi táhli do školy.

A teď vy

Co jste nosili do sběru vy? Kolik kil papíru jste nasbírali a dostali jste za to něco? Schovávali jste kůru z pomerančů? Napište to do komentářů.

Zdroje: