Pohádka, u které brečely celé generace. Po 50 letech se vrací do kin

Kdo ji viděl jako dítě, ten si ji pamatuje. Stříbrná čelenka, zpomalené pobíhání po schodech, tajemná hudba a konec, po kterém se doma zhasínalo potichu. Malá mořská víla Karla Kachyni nebyla pohádka, u které se děti smály. Byla to pohádka, kvůli které se poprvé dozvěděly, že láska nemusí dobře dopadnout.

Do československých kin přišla 1. listopadu 1976, tedy přesně před padesáti lety. A teď se tam vrací. Národní filmový archiv ji letos ve spolupráci se Státním fondem kinematografie a festivalem v Karlových Varech nově digitalizoval a od 26. listopadu ji budou znovu promítat v kinech. Nový 4K sken měl světovou premiéru dokonce v newyorském Muzeu moderního umění.

Dvě sestry, jeden princ

Hlavní roli dostala Miroslava Šafránková, tehdy mladá herečka, kterou si většina diváků dodnes spojuje právě s touhle rolí. A teď ta zajímavost, kterou zdaleka ne každý ví. Princeznu ze sousední říše, do které se princ zamiluje místo víly, hrála její skutečná sestra Libuše Šafránková. Ta už v té době byla slavná díky Třem oříškům pro Popelku.

Režisér je obsadil záměrně. Princ si totiž ve filmu myslí, že ho zachránila právě princezna, a ne víla. Spletl si je. A když jsou si obě hrdinky podobné jako sestry, dává to divákovi smysl.

Prince hrál Petr Svojtka, mořského krále Radovan Lukavský, babičku Marie Rosůlková a zlou čarodějnici Milena Dvorská. V roli jedné z víliných sester se objevila i mladá Dagmar Patrasová.

Mořské dno bez kapky vody

Možná nejvíc lidi překvapí, kde se natáčela podmořská říše. Ne v moři, ani v bazénu. Ve skalách. Scény z mořského království vznikly v Prachovských skalách u Jičína, hlavně na takzvaných Císařských schodech. Právě po nich postavy ve filmu neustále pobíhají ve zpomaleném záběru.

Iluzi vody vytvořili tvůrci pomocí světla, látek a spousty modrého kouře. Kameraman Jaroslav Kučera a výtvarnice Ester Krumbachová, autorka kostýmů, z toho udělali svět, o kterém kritici dodnes píšou, že patří k nejkrásněji vymyšleným prostředím v historii české kinematografie. Princův zámek hrál zámek ve Veltrusích.

Zpívala, ale nebyl to její hlas

Hudbu složil Zdeněk Liška, autor hudby k řadě Kachyňových filmů. Na svou dobu to bylo neobvyklé: k symfonickému orchestru přidal elektronickou hudbu z generátorů a ženský zpěv. Proto zní filmová hudba tak tajemně a trochu strašidelně.

Písně, které víla ve filmu zpívá, ale Miroslava Šafránková nenazpívala. Její hlas nahradila zpěvačka Lenka Kořínková. Je to vlastně trochu ironie, víla ve filmu přichází o hlas a ve skutečnosti za ni zpíval někdo jiný.

Jiný konec, než napsal Andersen

Film vznikl podle pohádky Hanse Christiana Andersena. Scénář napsal Ota Hofman v roce 1975, ke stému výročí spisovatelovy smrti. Konec ale tvůrci upravili. U Andersena se víla po smrti stane jednou z dcer vzduchu a dostane šanci získat nesmrtelnou duši. V Kachyňově filmu se po zradě prince prostě rozplyne v mořskou pěnu. Bez útěchy.

O Andersenově pohádce se navíc traduje, že ji psal jako milostný dopis příteli Edvardu Collinovi. Do něj byl spisovatel zamilovaný a pohádka vznikla ve stejném roce, kdy Collin oznámil zásnuby se ženou. Smutek víly, která miluje někoho, kdo si vezme jinou, tak možná nebyl jen vymyšlený.

Proč dělal Kachyňa pohádky

Karel Kachyňa byl v šedesátých letech jedním z nejodvážnějších českých režisérů. Po roce 1968 mu ale normalizace zakázala natáčet politicky citlivé filmy a musel se přeorientovat na filmy pro děti. Česká kinematografie tak přišla o jeho dospělá dramata, ale získala pohádky, které nevypadají jako žádné jiné. Malá mořská víla je vlastně dospělý film převlečený za dětský.

Možná proto ji děti tehdy nesly tak těžce. Kachyňa jim nic neusnadnil.

Půjdete se podívat?

Na velkém plátně ji většina z nás nikdy neviděla, jen v televizi, mnohdy ještě černobílé. Teď je příležitost vzít vnoučata a ukázat jim, z čeho jsme brečeli my.

Pamatujete si, kdy jste ji viděli poprvé? A plakali jste na konci taky?

Zdroje: