Zedník, kominík, výpravčí. Igráček slaví 50 let a málem zmizel navždy

Měl hlavičku, kterou šlo sundat, ruce, které se ohýbaly jen tam, kam chtěly, a čepici, která se vždycky někam zakutálela. Kdo vyrůstal v sedmdesátých nebo osmdesátých letech, ten si ho pamatuje. Igráček. Malý plastový panáček, se kterým si hrály celé generace a který letos slaví padesát let.

Nejdřív byl zedník

Igráček se narodil v roce 1976 ve výrobním družstvu Igra Praha. Už samotný název má zajímavý původ, vznikl z ruského slova „igra“, tedy hra. Konstrukci figurky měl na starosti Jiří Kalina, design navrhla Marie Pavlíčková Krejchová a vyrábělo se v Mnichovicích u Prahy.

Úplně první Igráček byl zedník. Děti z něj byly nadšené, a tak rychle přibývaly další profese. Kuchař, kominík, výpravčí, učitelka, hasič, tesař. Za pár let jich bylo přes padesát.

V tom byla jeho síla. Igráček nebyl superhrdina ani princezna. Byl to obyčejný člověk v obyčejné práci. Děti si s ním hrály na to, co viděly kolem sebe: na pošťáka, na lékařku, na řidiče autobusu.

Byl dřív než Playmobil?

Podobnost s německým Playmobilem je na první pohled jasná. Podle magazínu CzechCrunch ale dostal Igráček zelenou ve tehdejší ČSSR dřív, než Playmobil v Německu, kde figurku nejdřív odmítali, protože jim připadala nehezká. Jestli to byla náhoda, nebo inspirace, se dnes už asi s jistotou nezjistí. Každopádně oba panáčci vyrostli ve stejné době a oba přežili do dneška.

Ježíšek nosil novinky

Igráček patřil k Vánocům. Výrobci to věděli a novinky chystali přesně na konec roku. Například v srpnu 1985 družstvo Igra oznámilo, že ještě před Vánoci uvede na trh model auta Škoda Rapid a nového Igráčka, tentokrát v roli zahradníka. Kdo ho tehdy dostal pod stromeček, měl doma novinku, o které ve škole mluvila celá třída.

Po revoluci přišel pád

Pak přišel rok 1989 a s ním západní hračky. Barevné, lesklé, reklamou propagované. Igráček proti nim najednou vypadal staromódně. Popularita slábla a výroba postupně ustávala. Družstvo Igra skončilo v roce 2009 v konkurzu.

Zdálo se, že je konec. Jenže Igráčka si koupil podnikatel Miroslav Kotík, jehož firma Efko-karton z Nového Veselí na Žďársku vyrábí hry a hračky. Pro něj to byl splněný dětský sen. V roce 2010 se Igráček vrátil na trh, tentokrát z Vysočiny.

Moc jednoduché to nebylo. Na jedinou původní figurku je potřeba osm výrobních forem, včetně pokrývky hlavy. A každá forma stojí tolik, že si firma podle Kotíka musela dobře rozmyslet, aby neudělala chybu.

Nový nos, otočná zápěstí

Dnešní Igráček vypadá skoro stejně jako ten z dětství, ale ne úplně. Dostal nový nos, otočná zápěstí a lepší potisk. Hromadně se už vyrábělo několik stovek typů, včetně limitovaných edic a figurek na zakázku pro firmy. Firma před pár lety uváděla, že ročně vyrobí kolem dvou set tisíc postaviček.

K padesátinám připravila výročí unikátní sadu a vývojáři pracují na úplně nové postavičce: Igráčkovi dítěti. Za padesát let se tedy malý zedník konečně dočká potomka.

Prohledejte půdu

A teď to, co zajímá sběratele. Staří Igráčci se dnes prodávají na internetových bazarech a některé kousky mají slušnou cenu. Většina vzácnějších figurek stojí pár tisíc korun. V roce 2021 se ale prodala sada tří králů, Kašpara, Melichara a Baltazara, za víc než dvacet tisíc korun.

Pokud tedy máte na půdě nebo ve sklepě krabici s hračkami po dětech, stojí za to se do ní podívat. Možná tam čeká zedník z roku 1976.

Zdroje: