Článek
Paruku jsme s Pavlem vybírali společně. Seděl vedle mě před zrcadlem a u každé se snažil najít něco hezkého, přestože jsem si v žádné nepřipadala jako já. Nakonec jsem vybrala hnědé mikádo, podobné účesu, který jsem nosila před léčbou. Pavel zaplatil a cestou domů mě držel za ruku i při čekání na semaforu.
Jsme spolu třiadvacet let. Nikdy nebyl na velká vyznání, ale v posledních měsících jsem se na něj mohla spolehnout. Vozil mě na vyšetření, nakupoval a učil se vařit jídla, na která jsem zrovna měla chuť. Když jsem večer nemohla usnout, rozsvítil si a četl vedle mě. Nemusela jsem ho prosit, aby ještě chvíli zůstal vzhůru.
Ven paruku nosím ráda. V obchodě nemusím přemýšlet, jestli si mě někdo prohlíží, a při setkání se známými si můžu vybrat, o čem budeme mluvit. Doma ji ale odkládám hned v předsíni. Po několika hodinách mě pod ní svědí hlava a těším se, až se podrbu bez obav, že si účes posunu. Zpočátku jsem ji sundávala až v koupelně. Později mi připadalo zbytečné se před vlastním mužem schovávat.
Poprvé mě požádal, abych si ji nasadila, když připravil nedělní oběd. Prostřel i látkové ubrousky, které vytahujeme jen pro návštěvy. Sedla jsem si a on řekl, jestli bych se nemohla ještě učesat. Nejdřív jsem nechápala. Pak kývl směrem k předsíni. Prý abychom si udělali hezkou neděli. Šla jsem pro paruku a u zrcadla uhladila vlasy kolem obličeje. Nad talířem jsem mu pochválila omáčku, ale skoro jsem ji nedojedla.
Potom se to opakovalo. Jednou chtěl, abych si ji vzala ke kávě na balkon, podruhé k objednané večeři. Říkal, že mi sluší a že jsem v ní zase celá já. Vím, že to mohl myslet hezky. Jenže já seděla naproti němu i předtím, v domácím tričku a s holou hlavou. Začala jsem si ji nasazovat ještě před jeho návratem z práce. Sledovala jsem hodiny a zlobila se sama na sebe, že se takhle připravuju na obyčejné odemknutí dveří.
Minulý pátek jsme si pustili detektivku. Paruku jsem měla celý den a po půlhodině u televize už jsem pod její okraj pořád strkala prst. Sundala jsem ji a položila na opěradlo křesla. Pavel nic neřekl. Když šel do kuchyně pro pití, cestou zpátky ji vzal a podal mi ji. „Nechceš si ji ještě dát?“ zeptal se. Zůstala jsem sedět s rukama pod dekou. Tentokrát jsem po ní nesáhla.
Zeptala jsem se, jestli se na mě bez vlasů nedokáže dívat. Hned namítl, že to přece neřekl, a pořád stál s parukou v ruce. Zastavila jsem film. Připadala jsem si trapně, jako bych ho nutila odpovídat na něco neslušného. Nakonec jsem mu řekla, že mě tlačí a že doma chci mít chvíli pokoj. Položil ji vedle mě a posadil se na druhý konec gauče.
Chvíli mlčel. Potom přiznal, že když mě takhle vidí, vrací se mu večery, kdy poslouchal, jestli v ložnici spím, a bál se podívat do kalendáře na další termín. S parukou si prý někdy dovolí na všechno zapomenout. Rozplakala jsem se. Netušila jsem, že se tak bál i za těch klidných večerů, kdy mě nechával odpočívat. Chtěla jsem ho obejmout a současně jsem měla vztek. Já si přece nemůžu nasazením vlasů zařídit večer, kdy se mě to celé nebude týkat.
Řekla jsem mu, že chápu, co mu pohled na mou hlavu připomíná, ale paruku už ten večer nechci. Přikývl a zeptal se, jestli má udělat čaj. Šla jsem s ním do kuchyně. Dřív bych se při čekání na vodu opřela o jeho záda. Tentokrát jsem zůstala u stolu a loupala papírový štítek ze sáčku.
Když jsme se vrátili, přendala jsem paruku zpátky na opěradlo. Sedla jsem si blíž k němu a on znovu pustil film. Neodtáhl se, ale ani mi nepoložil ruku na koleno jako jindy. Nevím, jestli se mě bál dotknout, nebo jen nevěděl, co po tom rozhovoru udělat. Já se bála zeptat znovu. Zbytek večera jsem vnímala mezeru mezi našima rukama víc než děj na obrazovce.
Od té doby ji doma sundávám, když potřebuju. Pavel mě už nepožádal, abych si ji vrátila. Jen si nejsem jistá, jestli mu ještě umím říct, co mě bolí, aniž bych hned dodala, že vím, jak těžké to měl také. Jsem ráda, že mi paruku přestal podávat. Přesto se přistihuju, že před společným večerem zvažuju, jestli si ji nemám vzít sama. Ne kvůli svědění ani pohledům cizích lidí. Chtěla bych, aby se mě zase dotýkal bez rozpaků, a bojím se zjistit, že ani s ní to nebude jako dřív.
