Článek
Nemrzí mě, že manžel teď vydělává méně než já. Rozumím tomu, že už nechtěl další noční směny. Jenže celé léto jsem věřila, že mu někdo vzal práci, o kterou stál. Podle toho jsem se k němu chovala. A podle toho jsem zacházela i se svým časem.
Řekl, že se s ním rozloučili
S Pavlem jsme spolu sedmadvacet let. Pracuji v expedici, on dělal údržbu ve výrobní firmě. Poslední rok chodil ze směn podrážděný a někdy u večeře skoro nemluvil. Když mi v květnu oznámil, že ve firmě skončil, zeptala jsem se, co se stalo. Řekl, že už ho tam nepotřebovali a že se s ním rozloučili. Objala jsem ho. Nenapadlo mě pátrat po tom, kdo se s kým loučil první.
Dohodli jsme se, že než něco najde, budeme chybějící příjem doplňovat z úspor. Přestala jsem chodit na placené cvičení, odložili jsme výměnu matrace a do práce jsem si nosila obědy. Pavel občas zmínil odeslaný životopis nebo nabídku, která se ukázala jako nevhodná. Nechtěla jsem ho každý večer zpovídat. Sama jsem kdysi hledala místo a pamatovala si, jak únavné bylo odpovídat, jestli už se někdo ozval.
Doma jsem dál vařila i uklízela. Když zůstal po obědě hrnec na sporáku, večer jsem ho umyla. Říkala jsem si, že nemá smysl přidávat mu pocit, že je k ničemu. Přitom mě občas rozzlobilo, když jsem přišla s nákupem a on právě vypínal film. Hned jsem se za tu zlost zastyděla. Nevěděla jsem přece, co dělal předtím.
V srpnu mi kolegyně nabídla večerní úklid kanceláří dvakrát týdně. Peníze by nám zpomalily ubývání rezervy. Doma jsem řekla, že jí druhý den potvrdím nástup. Pavel položil ovladač a požádal mě, ať zatím nevolám.
Odpočinout si chtěl už před odchodem
Nejdřív řekl, že by mu bylo trapné zůstávat doma, zatímco já bych měla druhou práci. Když jsem odpověděla, že jinou možnost zatím nemáme, přiznal, že ze zaměstnání odešel sám. Domluvil si odchod, protože už nechtěl směny. Počítal s několika měsíci volna a teprve potom s hledáním něčeho klidnějšího.
„Kdybych ti to řekl, tak bys mi to nedovolila.“
Zůstala jsem stát vedle křesla. Nikdy jsem mu nezakazovala změnit práci. Možná bych nesouhlasila s délkou pauzy a určitě bych se ptala na peníze. Právě tomu se ale vyhnul. Pak sledoval, jak ruším cvičení a chodím nakupovat podle slev, a nechal mě věřit, že jinak nemůžeme.
Několik životopisů skutečně poslal. Na pohovoru byl jednou. Zbytek dní měl volno, které přede mnou nazýval hledáním práce. Zeptala jsem se, proč tedy alespoň nepřevzal domácnost. Odpověděl, že jsem si o to neřekla. Vzpomněla jsem si na všechny večery, kdy jsem se ho raději ani nezeptala, co bude k jídlu, aby v tom neslyšel výčitku.
Nabídku úklidu jsem odmítla.
První výplata všechno nespravila
Pavel začal vařit a převzal velké nákupy. Sedli jsme si nad účty a ze zbývajících společných úspor jsme každému převedli polovinu na vlastní účet. Určili jsme si příspěvky na běžné výdaje. Pavel ten svůj zatím hradil ze své části rezervy. Nebylo to vrácení peněz za celé léto. Od té chvíle ale jeho domluvená část výdajů ubývala z jeho poloviny, nikoli ze společných úspor, které jsem se snažila chránit další prací.
V září nastoupil na kratší úvazek do údržby menšího areálu. Chodí domů klidnější a u večeře zase vypráví. Minulý týden sám vyměnil rozbitou baterii v koupelně. Vidím, že se snaží. Když mu v říjnu přišla první výplata, poslal dohodnutou částku a zeptal se, jestli bychom mohli vybrat tu matraci.
Řekla jsem, že ano, ale nejdřív si chci zase zaplatit cvičení. Hned souhlasil. Přesto jsem mu začala vysvětlovat, kolik lekcí v ceně je a proč se mi vyplatí. Zarazila jsem se až uprostřed věty. On po mně žádný rozpočet nechtěl. Já už si ho připravila předem.
Někdy si říkám, že jeho nynější práce je přesně ta změna, kterou potřeboval, a že bych mu ji měla přát bez výhrad. Přeji mu ji. Jen pořád myslím na léto, kdy on odpočíval a já se bála zeptat, jestli už má nějakou odpověď. Kdyby mi dnes řekl, že potřebuje další měsíc pro sebe, dokázala bych s ním o tom mluvit. Nevím ale, jak se zbavit obavy, že příště zase vybere vysvětlení, u kterého se ptát nebudu.
