Článek
Petr stojí u pultu a sleduje, jak kamarád nalévá limonádu do tří sklenic. Za zády mu hraje písnička, kterou s Janou vybírali cestou z práce. Měl by ji jít hledat. Místo toho čeká, až hosté zaplatí, a nakloní se k papíru s čárkami za prodané nápoje. Sál stojí dvaatřicet tisíc. Doufal, že přirážka zaplatí alespoň dvanáct.
Hosté už o baru vědí
Na placený bar upozornili v pozvánce. Jídlo, káva a přípitek jsou zdarma, další pití si každý kupuje. Jana navrhovala levnější prostor, ale Petr chtěl sál s vysokými okny a parketem. Nápoje nakoupil sám a kamarádovi zaplatil pevnou částku za obsluhu. Jana souhlasila s barem, ne s tím, že na něm musí určitou částku vydělat.
Teď mu připadá, že hosté pijí pomalu. Když se kolegové zvednou od stolu, nabídne jim panáka. Jeden si vezme vodu. Petr zavtipkuje, že takhle ten sál nezaplatí. Ostatní se smějí a on s nimi. Potom si všimne otce, který přichází objednat pití pro celý svůj stůl. Platí hotově a drobné nechává obsluze.
Ještě jednu rundu
Otec se k pultu vrací. Jednou nese piva, podruhé džbán limonády pro neteře. Nabídne pití i Janiným rodičům. Petr ho pochválí, že se umí postarat o zábavu. Otec kývne, ale sám svou sklenici nedopije. Nechá ji na stole a jde se zeptat tety, jestli ještě něco nechce.
Jana si Petra najde u pokladny. Hosté už dojedli dort, kapela čeká na jejich první tanec. Petr ji požádá o deset minut. Potřebuje zkontrolovat, kolik zbývá lahví a jestli bude nutné přivézt další zásoby. Jana mu připomene, že mají ve skladu dost pití do rána. Odejde k jejich stolu. Petr se za ní otočí, ale kamarád se právě ptá, kam má dát velké bankovky.
Za půl hodiny zahlédne otce na chodbě. U okna otevírá peněženku a přerovnává bankovky. Petr mu přinese opuštěné pivo. Otec odmítne. Prý už nechce, ale pro ostatní ještě koupit může. Zeptá se, jestli nemá objednat také něco pro muzikanty. Otec se obvykle drží stranou a cizí lidi nikdy nezve.
Co otec vlastně platí
Petr se zeptá, proč to dnes dělá. Otec nejdřív odpoví, že je přece svatba. Nakonec připomene řeč u baru o nezaplaceném sálu. Vzal s sebou nějakou hotovost navíc. Nechce, aby novomanželům zůstaly dluhy. Když pomůže takhle, nemusí jim přede všemi strkat peníze do ruky.
Petr se opře o parapet. Sál mohou zaplatit z úspor. Jen se mu nechtělo přijmout, že všechny plánované peníze skutečně utratí. Řekne to otci, ale ten se neuklidní hned. Ptá se, jestli mají dost i na doplatek jídla. Petr mu odpoví a najednou slyší, jak jejich svatba zní: seznam účtů, které je potřeba ještě uhradit.
Jana sedí u zbytku dortu. Petr přijde a nabídne, že půjdou rovnou na parket. Jen by ještě potřeboval něco zařídit u baru. Zavře oči a řekne mu, že další odklad už nechce. Buď půjdou teď, nebo kapela může hrát pro ostatní. Petr požádá kamaráda, aby pár minut počkal s objednávkami, a podá jí ruku. První část tance oba sledují vlastní nohy.
Sál zaplatí sami
Po tanci si Petr s Janou sedne stranou. Řekne jí o otci a navrhne, aby další pití prodávali jen za nákupní cenu. Zbytek pronájmu uhradí z rezervy. Jana souhlasí. Připomene mu ale, že tu možnost měli i včera. „Nechal jsem tě tady čekat kvůli pár objednávkám,“ řekne Petr. Jana přikývne. Chvíli oba mlčí, než donesou obsluze nové ceny.
Petr pak s otcem projde, co všechno večer objednal. Kamarád jim pomůže vybavit si jednotlivé rundy a společně spočítají přirážku. Tu Petr otci vrátí. Vysvětlí mu, že ho svou poznámkou přiměl utrácet za něco, co vůbec kupovat nechtěl. Ostatní hosté si objednávali pro sebe, otec se snažil zaplatit jejich sál.
Otec peníze nejprve odmítá. Nakonec je schová do peněženky, rozpačitost ale zůstává. Když mu později Petr nabídne limonádu, zeptá se, kolik mu za ni dluží. Petr mu ukáže na džbán, který právě nese ke stolu. Otec si nechá nalít půl sklenice a dál už nikoho neobchází.
Večer pokračuje. Jana tančí se sestrou, kamarádi u pultu mluví o něčem jiném než o cenách. Petr se přidá k otcovu stolu. Když kapela ohlásí poslední sérii, najde Janu mezi ostatními. Tentokrát se jí zeptá, jestli si ještě zatančí. Tržbu sečtou až ráno.
