Článek
Psal se rok 1991, čerstvě jsem nastoupila na vysokou školu, a právě v této době jsem zjistila, že špatně vidím. Po několika zdlouhavých vyšetřeních jsem se konečně dozvěděla diagnózu, a sice keratokonus na obou očích. Jedná se o onemocnění rohovky, kdy dochází k jejímu vyklenutí nebo ztenčení. Toto onemocnění lze korigovat brýlemi pouze v raném stádiu, později mohou pomoci už jen tvrdé kontaktní čočky a posledním řešením je transplantace rohovky.
Doporučení na tvrdé kontaktní čočky
Dostala jsem doporučení na tvrdé kontaktní čočky do Brna, kde mi je zhotovili na míru. Každého čtvrt, půl roku jsem tam jezdila na kontrolu, naposledy jsem tam byla v září 1995.
Na čočky jsem si nikdy nezvykla, škrábaly mě, oči mě pálily a slzely, měla jsem je zarudlé, a jednou jsem čočky dokonce i ztratila. To bylo v době, kdy se rohovka na horším oku stále více vyklenovala a připomínala kužel, proto tam tvrdá čočka nemohla držet.
Jednou jsem bolestí nemohla celou noc spát, na oko jsem si dávala studené obklady. Hned ráno jsem šla k mé oční lékařce, ta mě okamžitě poslala do nemocnice na oční kliniku.
Vyšetření v nemocnici
Po vyšetření mě pan primář nepotěšil, sdělil mi, že budu muset podstoupit transplantaci rohovky, jinak bych mohla oslepnout. Poté, co jsem se vrátila zpět do čekárny, by se ve mně „krve nedořezal“. Vůbec jsem nevěděla, zda na operaci půjdu, či ne. Také jsem si pokládala otázku: „proč zrovna já?“
V té době jsem studovala obor zaměřený na sport, s tím jsem musela skončit. Prakticky ze dne na den jsem se musela rozmyslet, zda budu studovat něco jiného nebo úplně skončím. V té době jsem už čtyři roky chodila s přítelem (teď manžel), tak volba byla jednoduchá. V půlce zimního semestru jsem tedy přešla na jiný obor a zůstala jsem v tomto městě.
Termíny transplantace
Pravé oko
Termín operace jsem si domluvila na zkouškové období, abych moc nezameškala.
Koncem ledna 1996 jsem se podrobila transplantaci rohovky pravého oka. Operace dopadla dobře, třetí den jsem byla propuštěna domů. Potom jsem musela každý den chodit na kontroly k oční lékařce.
Levé oko
O rok později jsem se podrobila operaci druhého oka. Tato operace už nedopadla tak dobře jako ta první, docházelo zde k rejekci, byla nutná ještě reoperace.
Tím jsem si myslela, že jsou mé problémy vyřešeny a mohu „začít nový život“.
Těhotenství
Rok po druhé operaci jsem otěhotněla, v té době jsem měla stehy v obou očích. Asi ve třetím měsíci těhotenství jsem měla problémy s mrkáním, oko mě dřelo a potom jsem ho měla i nateklé a zarudlé. Příčina: uvolněný steh, takže jsem musela okamžitě na sál, kde mi odstranili i zbývající stehy na tom jednom oku. Nebylo nic platné, že jsem říkala, že jsem těhotná…
K dceři, která se narodila v roce 1998, přibyli potom ještě syn a další dcera.
Dědičné onemocnění
Myslela jsem si, že děti ode mne nic nezískaly, že budou v pořádku. Později jsem však zjistila, že se jedná o dědičné onemocnění, které se projeví většinou u následující generace, někdy ob generaci.
Všem třem jsem dala do „vínku“ toto onemocnění, nejvíce to odnesla nejstarší dcera, ta má za sebou zákrok „Corneal Cross Linking - CXL“, metoda, při které dochází ke stabilizaci rohovky.
Všechny děti musí jezdit každý rok na kontroly na oční kliniku.
Uvidíme, zda se onemocnění vyskytne i v další generaci, zda s tím budou mít problémy i moje vnoučata.
