Hlavní obsah

Cesta ke hvězdám není jako ve Star Treku. Voyager ukazuje, jak bezmocní zatím jsme

Foto: NASA/JPL-Caltech, Wikimedia Commons (Public Domain)

Už celý jeden světelný den putuje Voyager kosmickým prostorem.

Autoři sci-fi to mají jednoduché. V jejich příbězích se cestuje warp pohonem nebo stačí projít Hvězdnou bránou. A pak je tu realita: sonda Voyager, které trvalo půl století, aby se dostala do vzdálenosti jednoho světelného dne od Země.

Článek

Letošní 18. listopad bude v historii už napořád zapsán jako den, kdy funkční výtvor lidských rukou pokořil hranici, která přitom na začátku vůbec nebyla v plánu. Vesmírná sonda Voyager 1, kterou NASA vyslala v roce 1977 coby průzkumníka k planetám Jupiter a Saturn a která měla podle všech předpokladů vydržet přibližně pět let, stále funguje, komunikuje se Zemí a právě 18. listopadu v 11:16 našeho času dosáhne vzdálenosti jednoho světelného dne od modré planety. To znamená, že rádiový signál odeslaný ze Země k ní (rychlostí světla) poletí celých 24 hodin. A pokud budeme po Voyageru chtít odpověď, dostaneme ji za stejně dlouhou dobu – tedy také za 24 hodin.

Vyjádřeno čísly, sonda Voyager je od nás nyní vzdálená přibližně 25,9 miliardy kilometrů, pohybuje se přibližnou rychlostí 61 tisíc kilometrů za hodinu a na své cestě do hlubin vesmíru je už téměř 50 let. Nepotřebuje žádný pohon, v mezihvězdné prázdnotě není v podstatě nic, co by ji nějak významněji brzdilo. Hranici mezihvězdného prostoru překonala 25. srpna 2012.

Nyní tedy po hranici své životnosti a hranici sluneční soustavy překonala hranici další - na své pouti vesmírem urazila vzdálenost jednoho světelného dne. K překonání dalšího rekordu, kterým by mohlo být dosažení první hvězdy, která jí stojí v dráze, má ale neuvěřitelně daleko – červený trpaslík Gliese 445, jenž se nachází v souhvězdí Žirafy, je od Země vzdálený asi 17,1 až 17,6 světelného roku. Sonda Voyager 1 se tak k němu současnou rychlostí přiblíží za přibližně 40 000 let. Slovo přiblíží přitom berte s rezervou, obě tělesa se minou ve vzdálenosti asi 1,7 světelného roku.

Ale i kdyby se stalo něco, co se jistě nestane, a Voyager 1 by zítra změnil směr a vydal se k nám nejbližší hvězdě, tedy Proximě Centauri, která leží přibližně 4,24 světelného roku daleko, k ní by, pokud by se pohyboval stále stejnou rychlostí, doputoval za přibližně 75 tisíc let. Počkat, to je nějaká divná matematika – Gliese je čtyřikrát dál a sonda by se k němu dostala za téměř poloviční čas? Ano, červený trpaslík Gliese letí Voyageru 1 totiž naproti a to dost rychle - směrem k našemu Slunci se pohybuje rychlostí 118 kilometrů za sekundu. Jestli vás v tuto chvíli napadlo (mě ano), jestli tedy nehrozí, že by se tento hvězdný rychlík někdy se Sluncem i srazil, tak nesrazil. Podle propočtů vědců se minou v uctivé vzdálenosti 3,5 světelného roku.

Co dalšího mě ještě napadlo? Jestli se člověku někdy v dohledné době podaří vydat se ke hvězdám osobně, když na jeden světelný den cestování bez lidí potřebujeme dneska padesát let. Co je podle mě dohledná doba? Sto let by možná mohlo stačit, aby se třeba k Proximě Centauri vydala první kosmická loď s lidskou posádkou. A cesta by jí přitom nemusela trvat zmíněných 75 000 let, ale třeba jen dvacet. Ne dvacet tisíc, dvacet let. Pokud se tedy podaří posunout a zrealizovat ambiciózní projekt Breakthrough Starshot.

Ten už v dubnu 2016 představili miliardář Jurij Milner, astrofyzik Stephen Hawking a Mark Zuckerberg v rámci programu Breakthrough Initiatives. Míří hodně vysoko a hodně daleko – do hvězdné soustavy Alfa Centauri, vzdálené přibližně 4,37 světelného roku od naší planety, přesněji k Proximě Centauri a exoplanetě Proxima b, která se podle všeho nachází v takzvané obyvatelné zóně.

Projekt je novátorský nejen svým cílem, nýbrž i svým technickým provedením. Laicky řečeno, jedná se o stovky (možná tisíce) miniaturních sond o hmotnosti několika gramů, vybavených ultralehkými světelnými plachtami. Sondy by pro svůj start využily obří pozemní laserové pole o předpokládaném výkonu až 100 gigawattů, svazek světla by jim udělil rychlost až 60 000 km/s. K planetě, která je v soustavě nám nejbližší hvězdy, by tak doletěly za přibližně dvacet let. Oproti hypotetickým 75 000 rokům Voyageru docela zásadní rozdíl, řekl bych.

Asi nemusím říkat, že projekt Breakthrough Starshot provázejí těžkosti takříkajíc na všech frontách – v roce 2025 byl podle zpráv blízkých projektu dokonce odložen na neurčito. Kdy a jestli se k němu někdy někdo vrátí – já myslím, že ano. Stále „chytřejší“ AI jistě pomůže překonat dnes zdánlivě nepřekonatelné překážky. A pokud projekt Breakthrough Starshot splní očekávání a maličké sondy řítící se vesmírem skoro pětinou rychlosti světla potvrdí, že poblíž naší nejbližší hvězdy je planeta, která se může stát naším dalším domovem ve vesmíru, věřím, že za dalších pár desítek let se ke hvězdám vydá i člověk.

Já už u toho nebudu a nejspíš ani vy, kdo tyto řádky čtete. My si můžeme jen tiše povzdechnout, že „případ Voyager“ nám při vší své výjimečnosti 18. listopadu ukázal, jak bezmocní zatím jsme, co se cestování ke hvězdám týče.

Zdroje a inspirace:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz