Hlavní obsah

Možná vás to zklame, ale ptáčky krmíme hlavně kvůli sobě. Zimu zvládnou i bez nás

Foto: Marcel Kupka

Krmítko na horní zahradě je hlavně pro sýkorky… plné semínek slunečnice.

Krmíte ptáčky? A máte pocit, že je tím zachraňujete před smrtí hladem? Ptáčci si v zimě většinou poradí bez nás. Naopak, jsme to my, kdo v zimě potřebuje pravidelnou dávku „ptačího divadla“. Já tedy určitě, jsem na něm docela závislý.

Článek

Jestli krmí lidé ptáčky od nepaměti? Asi je každému jasné, že ne. A to ne proto, že by snad lidé v dřívějších dobách neměli ptáčky rádi. Bylo to spíš proto, že sami měli v zimě často hlad a bídu.

Ale nějaké pokusy tu byli už v raném středověku. Když se budu pohybovat ve světě legend, ve Skotsku se vypráví příběh o mnichovi Serfovi, který si v 6. století ochočil červenku tím, že jí dával kousky chleba na kraj stolu. Jestli to bylo v zimě a můžeme tedy příběh zařadit do kategorie „zimní přikrmování“, nebo se stal v létě, nevím. Nevím ani, jestli šlo skutečně o červenku, některé zdroje mluví o holubovi. Popravdě, já vlastně ani nevím, jestli se příběh vůbec stal. Chci ale věřit, že ano, protože fascinace ptáky a touha pozorovat je z bezprostřední blízkosti rozhodně nejsou vynálezem moderní doby – a kdy jindy je můžeme vidět nejlépe než při krmení. A kdy jindy si přilétají pro krmení až k nám, když ne v zimě, v době nedostatku?

Foto: Marcel Kupka

Do krmítka na dvoře nám na chalupě zavítá občas i strakapoud.

Když přeskočím středověk a zamířím na začátek 19. století do roku 1825, objeví se prazáklady moderního krmení ptáčků – britský přírodovědec John Freeman Dovaston vytvořil zařízení, kterému říkal ornithotrophe a které bychom mohli dnes označit za první zdokumentované krmítko moderní doby. Mělo podobu upravené nádoby s bidýlky a potravou. Během zimy se k ní podařilo přilákat 23 druhů ptáků.

Trvalo ale ještě skoro století, než se zimní krmení ptáčků stalo všelidovou zábavou – a ono dnes všelidovou zábavou skutečně je. Jak píše třeba anglická Wikipedie, ve Spojených státech je krmení ptáčků druhým nejoblíbenějším koníčkem hned po zahradničení. V Evropě pak už v roce 1910 časopis Punch napsal, že „krmení ptáků se stalo národní zábavou“.

Foto: Marcel Kupka

Pro kosáky necháme na stromech pár jablek. Postupně je oklovají až z nich nezbyde nic.

Taky v právě dočtených odstavcích cítíte, že ptáčci náš zimní „bufet“ nepotřebují, protože ho nepotřebovali stovky a tisíce let, a ten, kdo ho potřebuje, jsme my lidé? Já ho tedy potřebuji zcela určitě! Ptačí krmítko je pro mě lepší než televize. Nemusím odcházet, když do programu skočí nudná reklama. Ani nemusím z krmítka platit koncesionářské poplatky. Nerozčiluje mě špatný program, protože program si můžu docela dobře zvolit sám – stačí jen přidat na krmítko laskominy pro vybrané ptactvo.

Když nasypu slunečnici, slétnou se na krmítko hlavně sýkorky a já si říkám – jsou mezi nimi i ty, které vyvedla máma sýkorka v létě ve sloupku plotu naší zahrady? Slunečnici má rád i zvonek nebo brhlík, nepohrdnou jí ani vrabčáci. Ti mají ale raději zrní – to se jich pak na krmítko vejde i celé hejno. Když vedle krmítka přivážeme na větev stromu naše domácí lojové muffiny (příště vám dám recept!), přilétne občas i strakapoud, který se na krmítku chová, jako kdyby mu patřilo. Snídá, obědvá i večeří sám, ostatní ptáčci se na krmítko odváží, až když je pryč.

Foto: Marcel Kupka

Když byly děti malé, dělali jsme doma lojové muffiny.

Že jsem zapomněl na kosy? Kdepak! Ale nejdřív „malý kosí příběh“. Věděli jste, že kos je vlastně původem lesní pták? V devatenáctém století se ale z pohodlnosti začal stěhovat do měst a vůbec blíž k lidským obydlím, dneska už si bez jeho nezaměnitelného zpěvu a černého kabátku nedokážeme představit ani zimu ani léto. Ale zpátky k našemu krmítku. Kosům do něj nedáváme nic. Kosům necháváme na stromech vždycky pár jablek, které si přes zimu dokážou oklovat tak, že z nich nezbude skoro nic. Občas jim přilepšíme jeřabinami, aronií, nebo pokrájenými hruškami (třeba) – vše jim dáváme na tác pod strom, rádi jedí na zemi. Samozřejmě, pečlivě vybíráme místo, aby dobře viděli kolem sebe – jinak by se mohl bufet pro kosy rychle změnit v bufet pro kočky.

Co je důležité říct – zážitek, který jsem právě popsal, není zadarmo. Nemluvím teď přitom o ceně, kterou zaplatíte za slunečnici, hovězí lůj (pokud ho tedy náhodou seženete, což hraničí se zázrakem) nebo sušený hmyz. Mluvím o tom, že abyste vy viděli, nesmíte být vidět – jinak neuvidíte nic. Někdo to řeší tak, že krmítko vyzbrojí kamerou a ptáčky pak pozoruje na obrazovce počítače. Jenže, to není nic pro mě. Krmím živé ptáčky, chci je vidět naživo. Chci vidět a slyšet, jak se přetlačují, vyhánějí a křičí u toho. Jak ti menší čekají na svoji příležitost a hledají, jak přechytračit ty větší. Dalekohled, ten rád použiju, ale dívat se na ptáčky „v televizi“, když je mám v zahradě za domem? To ani náhodou!

A tak pokaždé, když jsem na chalupě, zkontroluji, jestli je v krmítku dostatek slunečnice, jestli lojové koule ještě drží na větvi a jestli kosové už nevyklovali všechna jablka. A pak smetu nepořádek pod krmítkem, doplním ptáčkům čerstvou vodu, protože ta jim v zimě chybí mnohem častěji než potrava, posadím se na svoji nenápadnou pozorovatelnu, zmáčknu tlačítko na neviditelném „ovladači“ a čekám, kdy začne „program“. Někdy nezačne, protože je teplo, a to se na zahradě neukáže skoro nikdo. Když přituhne, bývá naopak na zahradě takový provoz, že člověk neví, kam se dívat dřív. A já si říkám, že je to vlastně docela dobrý obchod. Já dám ptáčkům jíst a pít, oni mi za to předvádějí reality show, který člověku nenabídne žádná televize.

Přitom by nemuseli, nepotřebují mě, potravu si i v zimě dokážou najít sami. Já bych ale podobné ptačí „vysílání“ hledal jen těžko. Stejně jako každý, kdo ptáčkům v zimě přilepšuje.

Zdroje a inspirace:

1. Bird feeding – Wikipedia (EN)
https://en.wikipedia.org/wiki/Bird_feeding

2. Přikrmování ptáků – Česká společnost ornitologická
https://www.birdlife.cz/zapojte-se/pomoc-ptakum/prikrmovani/

3. Jak správně přikrmovat ptáky – Ptačí hodinka
https://ptacihodinka.birdlife.cz/cim-krmit/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz