Podzimní Mandelstein. Rakouská hora touhy láká na výhledy i pohnutou historii

Turisté z Česka navštěvují Mandelstein často a rádi. Je kousek od hranic, jen pár kilometrů od silničního přechodu v Nových Hradech. Jen o dalších pár kilometrů dál je druhý oblíbený vrchol s úchvatnými výhledy – Nebelstein. Obě místa snadno zvládnete navštívit během odpoledne, obě jsou na jedné silnici, u obou je vcelku prostorné parkoviště.

Taky si teď říkáte, že „vezmete oba kopce jedním vrzem“ a ještě zbyde čas prozkoumat městečko Weitra, které je historickým i správním centrem Vitorazska a do kterého je to z obou „štajnů“ coby „štajnem“ dohodil? Nedělejte to. Vyhraďte si pro každou horu jeden den – nabízejí toho totiž mnohem víc než jen vyhlídkové plošiny, kde se dají pořídit fotky na Facebook a Instagram, u kterých nebudete stíhat počítat lajky a srdíčka.

My na Mandelstein chodíme z obce Heinrichs bei Weitra. Auto necháme na parkovišti u kostela (je zdarma) a pak se vydáme po červené turistické značce, která až na vrchol Mandelsteinu vede pořád do kopce, borovicovým lesem, který skýtá nejedno překvapení. Časová náročnost? Ukazatele říkají 1,5 hodiny k vyhlídkové plošině, plus minus to souhlasí.

Co ta překvapení, která jsem zmínil? Připravte se na to, že celou cestu vás budou provázet tajemné balvany a skály, obří viklany i skalní mísy, které mají tak pravidelný tvar, že člověka napadá, že je snad nějaký obr kdysi dávno vykroužil na soustruhu. A ta poetická jména! Cestou půjdete kolem obřích balvanů, kterým místní říkají třeba Brotlaibstein (Bochník chleba), Mausefalle (Pastička na myši) nebo Doppelwackelstein (Dvojviklan). A pozor, podobných viklanů je v Evropě jen málo.

Kus cesty také půjdete příkopem, který je památkou na třicetiletou válku. Každá významnější kamenná atrakce, pozůstatky švédských šancí (zmíněného obranného příkopu) i další pamětihodnosti jsou přitom doplněny tabulkou, kde se o nich dozvíte podrobnosti. Text je v němčině, což ale v době AI není problém – stačí namířit mobil, udělat snímek a požádat „chytrého kamaráda“ o překlad.

Že jste blízko vrcholu, poznáte snadno – když vás les „vyplivne“ na asfaltovou silnici s parkovištěm, zbývá vám nahoru posledních pár stovek metrů. Přesněji šest set. A zase po červené. Pro kočárky to ale nicméně není. To ale platí pro celou cestu z Heinrichs. Pokud chcete nahoru s ještě nechodícím potomkem, posaďte ho do nosítka. Pokud už trochu chodí, z parkoviště těch pár stovek metrů s vaší pomocí zvládne. Když ne, otočit se můžete vždycky.

Na vrcholu Mandelsteinu na vás coby hlavní turistický magnet čeká vyhlídková plošina. Byla otevřena v roce 2013 a za dobrých podmínek je odtud vidět velkou část Novohradska, Třeboňska, kus Šumavy i Slepičí hory.

Proč se Mandelsteinu říká „hora touhy“? Ne, nejde o touhu partnerskou, nýbrž o v titulku zmíněnou pohnutou historii a (nenaplněnou) touhu po domově. Z vrcholu této rakouské hory je totiž téměř dokonalý výhled na místa, odkud byli po druhé světové válce odsunuti sudetští Němci z vesnic a vesniček na české straně hranice. V prvních letech musel být stesk po domově jistě silný, ještě v šedesátých letech 20. století byly vidět pobořené domy ve vysídlených obcích, které po odsunu už nikdo neobydlel – z české strany zadrátované hranice tady vzniklo neprodyšně uzavřené hraniční pásmo.

V dalších desetiletích pak už zbyly odsunutým rodinám jen vzpomínky – ruiny domů a vesnic pozřel les. Přesto obyvatelé zaniklých obcí chodili a chodí na Mandelstein dál – kousek pod vrcholem stojí kaple postavená už v roce 1945, kde se konají mše a pravidelná setkání vysídlenců a jejich potomků. Hora je tak dnes stejně jako kdysi symbolem nostalgie, odloučení a touhy po domově, který přestal ze dne na den existovat a je nenávratně ztracen.

Ale zpátky do současnosti. Kudy se vydat z Mandelsteinu zpátky do Heinrichs? Můžete jít stejnou cestou jako nahoru – po červené turistické značce. Nebo můžete sklesat po silnici.

Tak jako to děláme my.

Zdroje a inspirace: