Článek
Jako maly, jsem vyrustal ve městě Ostrov je to kousek pod Jachymovem, i když moje rodne městečko leži asi tak 45 km zapadněji.
Krajina malebna ,drsna, lesy ,hory a divoka řeka Ohře -co vic si muže člověk přat.V teto oblasti Krušnych hor je život trochu složitějši než kde jinde.
V dobach za panovniku - Přemyslovcu , hlavně Přemysla Otakara 2. Přivedli do těchto oblasti nove osadniky hlavně z časti dnešniho Německa.
Nic tu nebylo zadarmo, Kanči hory -jak se kdysi tomuto pohraniči řikalo- nabizelo jen a jen dřinu od rana do večera a připadnou urodu celkem nejistou. Přibyvala tak časem řemesla jako paličkovani krajek , vyroba koralku ,rukavic , porcelanu a hudebnich nastroju.
Lide se museli snažit přežit, ale žili a pracovali .Začala vyrustat městečka a přichodem Lazenstvi -i větši města ,třeba Karlovy Vary.
Nebudu rozepisovat do detailu ,co,kdy a jak. Datumy ,letopočty a fotografie. Piši jen to co si pamatuji a co jsem viděl a zažil.
Narodil jsem se za prezidenta Antonina Novotneho, v roce kdy Gagarin dobyval vesmir a par měsicu před mym narozenim se v červenci stala tragedie na dole Dukla u Haviřova, asi po 1roce života jsem se z maleho městečka krajek a hudebnich nastroju přestěhoval do města Ostrov.
Do svych skoro 9ti let jsem zde vyrustal a užival života jako každe ditě z meho okoli, hlavne když jsem chodil do školy - vyšly tehdy 3 vetši sešity Rychlych šipu od Foglara a tak jsme chtěli takova dobrodružstvi prožit taky, i když byla jina doba a vše se nedalo provozovat
Když v roce 1968 přišli sověti, tak radovanky na čas skončily , vojaci tabořili před kulturnim domem ve středu města a rodiče nam zakazovali tam kolem chodit, že je to nebezpečne.
Starši kluci , co se schazeli u nas ve sklepě tam ,ale kolem chodili očumovat ,to vim protože se o tom bavili. Ja chodil asi rok do Skautu , ale pak to zakazali ,jako hodně věci.
Postupem času vojaci odtahli , a vše se pomalu vracelo do života a do starych koleji, jenže tim pomalu končil i muj pobyt v Krušnych horach a naše rodina opouštěla tuto čast Sudet ve stěhovacim voze /s podobnym pocitem jako po valce měli Němci když opoušteli rodny kraj/ a tak jsem tušil, že se tu už asi nikdy na trvalo nevratim. Otec musel odejit z prace protože nesouhlasil s okupaci.a tak nezbylo se přestěhovat jinam a začit znovu.
Ve stěhovacim voze je přemistěni rychle a tak jsem si po cestě představoval, jak by jsme putovali v letech po valce když se osidlovalo znovu pohraniči. asi by to byla umorna cesta a trvala by rozhodně několik dni, takto jsme byli přes noc dopraveni do noveho bydliště.
Ted bylo 5hodin rano a jsme na mistě, věděl jsem sice, že budeme bydlet na severu Moravy ,ale kde uplně přesně jsem nevěděl. V te dodě byly jen papirove mapy a tu jsem neměl. Internet a mobil v te době nebyl, zbyvala jen představivost a duvtip.
Kletne- zaujal mne napis na tabuli u silnice, tak jsme tady -novy domov/ časem jsem se dozvěděl ,že tu jsem taky zase v Sudetech, jen o par stovek kilometru jinde a v jinem kraji kde misto v Krušnych horach, budu bydlet v Oderskem navrši/
Uvital nas sympaticky pan předseda JZD / v te době byla vesnice ještě samostatna/ dal nam kliče od domu a popřal at se nam tu libi. Pokud pry budem něco potřebovat tak JZD a Narodni vybor je hned ve vedlejšim domě.
Když otec s matkou otevřeli dveře domu, tak to uvnitř vypadalo přesně jak po valce když Němci odešli, kde nic tu nic jen hromada harampadi a stare postele. Pry na nich spali vojaci na žnove brigadě, zustal po nich nepořadek a myši. A tak jsme si museli maknout at večer si mame kde lehnout.
Ve měste jsem bydlel v cihlovem domě 3podlažnim s teplou vodou, ustřednim topenim a splachovacim zachodem. Ovšem zde v tomto staveni to bylo jak v davnych dobach / dnes řikam usměvně středovek/ topit se muselo v kamnech, tepla voda ohřat , koupel v plechove vane ,zachod „suchy“ i kde se chodi i v zimě, ale take nic co by mě mohlo až tak rozhodit,vždyt v českem pohraniči to bylo v domech hodně podobne.
Trochu mě zaskočil přichod do zdejši školy/ ja byl zvykly chodit do školy velke s družinou, tělocvičnou a hřištěm/ . Tady - m.enši dum u zdejši Kaple, v něm 1 třida „takzvana jednotřidka“ zde se učila 1-4třida , pan učitel ,byl zaroven ředitel,školnik a kulturni referent v obci. Bylo to jak za starych času ve filmech pro pamětniky.Pan učitel byl osobnost - měl jsem ho rad, byl to rovny chlap-ktery neuhnul.
Ihned poznal ,že to se mnou nebude mit lehke ,ale nežaloval rodičum - když mne chytnul psat ukoly před vyučovanim na zachodě/ lezl jsem tam pootevřenym oknem, a několikrat domluva nepomohla, rakoska zaštipala jemně na me dlani, ale pak přišla nabidka ,že si to mužu psat v klidu ve škole před vyučovanim mezi 7-7.45, pokud to v tom čase nestihnu mam smulu a pětka mě nemine. Domluva platila. dali jsme si na to ruku, čestna nabidka. Někdo si muže myslet , měl jsi si to psat doma, ale co pak to šlo?
Ja chtěl hned poznat sve nove bydliště najit si kamarady, prostě vše co tu bylo nove a tak mi nakonec to psani ukolu před vyučovanim až do konce školni dochazky.
Kletne-zajimava obec ,uprostřed vsi rybnik kolem naves s obchodem, obytna staveni postavena spiše do kruhu v užlabine mezi kopečky, u kaple škola, naproti kaple v časti statku mistni hospoda a nad hospodou sal kde pamatuji pořadani akci, zabav ,či promitani kina.
Ale čeho jsem si nemohl nevšimnout a to postupně chatrajicich domu, ktere sem tam lidi opustili, přestěhovali se o dum dal a ten puvodni se pak zboural nebo rozpadnul a tak jsem pochopil ,že Sudety jsou všude stejne- a lide kteři sem přišli po valce ,či později žili cela leta až do revoluce tak nějak s tim ,že se možna Němci někdy vrati a budou chtit sve domy zpět.
Ale co by Němci asi dnes ve sve obci Kletne třeba hledali? hodně domu zde už neni, neni tu škola, obchod ,hospoda ,jen kaple přežila a to asi jen .že na ni potomci puvodnich obyvatel přispivaji tak asi jako všude v okolnich obcich Oderska.
Nejvic tomu pomohlo sločeni s větši obci a prodej pozemku na chaty a to nejenom u mistni male vodni nadrže.
A ani ja už zde roky nebydlim, žiji jinde okus dal -snažim se opravit domek po Sudetskych Němcich, a zachovat aspon něco puvodniho
Němci tu do vesnice taky občas přijedou , ale stěhovat se už tu nechtěji, zvykli si žit jinde a jinak. tak jako ja se svou rodinou. V Sudetech již zustanu a kam bych asi šel.
Svuj rodny kraj mam ve sve hlavě a mysli ,byl jsem se tam po dlouhe době zase podivat, na kraj kde člověk stravil dětstvi , ale ted už mam domov trochu jinde ,ale pořad “ v Sudetech
Co tak na zavěr - Pamětnici let 1938-1946 -už skoro nežiji ,at jsou to němci či češi ,snad jednou si podame ruce s tim ,že si odpustime hřichy našich předku. bude to jště trvat hodně let , ale věřim - smiřime se,
