Článek
Drazí spoluobčané, už ve středověku vznikaly dokumenty, které měly chránit zemi před svévolí a špatnou vládou a jedním z nich byla i Zlatá bula sicilská. Dnes stojíme před podobnou otázkou: jak nastavit pravidla, aby politická moc zůstala odpovědná a citlivé informace byly chráněny.
Funkce premiéra České republiky obvykle znamená pravidelný přístup k citlivým bezpečnostním a zahraničněpolitickým informacím. Předseda vlády se účastní jednání o národní bezpečnosti, dostává utajované podklady a pracuje s materiály týkajícími se České republiky, NATO i Evropské unie. V době, kdy přibývá pokusů cizích států nebo zájmových skupin ovlivňovat politické dění v Evropě, je tento fakt zásadní.
Tlak může mít podobu vydíratelnosti, finančních vazeb nebo jiných forem vlivu na osoby, které rozhodují o bezpečnosti, zahraniční politice nebo strategickém směřování státu. Současný stav tak vytváří systémovou slabinu v ochraně demokratických institucí a otevírá otázku vztahu mezi mandátem volených zástupců a jejich přístupem k citlivým informacím.
Má ministr mít bezpečnostní prověrku? A co poslanec?
Ministr:
Zákon přímo nestanoví, že bezpečnostní prověrka je podmínkou pro jmenování ministrem. Prezident tedy může ministra jmenovat i bez ní. V praxi je však u resortů, které pracují s utajovanými informacemi, prověrka velmi důležitá. Ministři zahraničí, obrany nebo vnitra běžně přicházejí do styku s citlivými materiály České republiky, NATO i Evropské unie. Bez prověrky by měli omezený přístup k informacím, což by komplikovalo výkon jejich funkce. Proto se u těchto pozic obvykle očekává, že prověrku mají nebo o ni požádají.
Poslanec:
U poslanců je situace odlišná. Český právní řád automatickou povinnost bezpečnostní prověrky pro poslance nestanoví. Poslanec získává mandát ve volbách a některé informace může dostávat na základě své funkce i bez standardní prověrky. Tento přístup vychází z principu, že jeho mandát plyne z vůle voličů. Zároveň to otevírá debatu o tom, zda by u poslanců, kteří pracují s citlivými bezpečnostními informacemi, neměla existovat jasnější a jednotnější pravidla.
Současná právní úprava a praxe v Evropské unii ukazují výrazné rozdíly. Zatímco u úředníků, vojáků nebo pracovníků bezpečnostních složek patří prověrky ke standardu, u volených zástupců, včetně poslanců, podobné pravidlo často chybí nebo se mezi státy liší. V českém právu, konkrétně podle zákona č. 412/2005 Sb., mohou poslanci a senátoři podle výkladu Národního bezpečnostního úřadu získat přístup k utajovaným informacím už od dne zvolení, aniž by museli mít platnou prověrku. Toto řešení vychází z principu mandátu od voličů, ale doba, kdy bylo nastaveno, se výrazně liší od dnešní reality, kdy jsou metody vlivu a nátlaku mnohem sofistikovanější.
Legislativní pokusy ukázaly, že rozšíření prověrek naráží na politické a právní překážky. V roce 2018 Poslanecká sněmovna zamítla návrh rozšířit povinné prověrky na některé vysoké ústavní funkce. Mezi hlavními argumenty proti byly obavy, že návrh míří na konkrétní osobu, může sloužit k politickému boji a zasahuje do mandátu získaného ve volbách. Dosud nepřevládla shoda pro zavedení prověrek pro všechny volené představitele.
Na úrovni Evropské unie jde o naléhavé téma. Evropský parlament i Rada EU varují před zahraničním vměšováním do demokratických procesů a volají po koordinované strategii pro zvýšení odolnosti institucí, zejména v době voleb. Reálné kauzy naznačují, že problém je skutečný a rozdílná pravidla lze zneužít.
Jde o prevenci. Jednotnější, přiměřené a právně vyvážené standardy mohou posílit důvěru občanů v instituce a snížit prostor pro vnější hrozby a nepřátelské zahraniční zásahy.
Váš názor je pro mě důležitý. Navrhuji proto zahájit debatu o férových, přiměřených a právně ošetřených standardech prověrek pro vybrané volené zástupce.
