9 kilometrů přes hranici: Krokodýl, skalní věže a tajemné důlní dílo v Lužických horách

Na výlet vyrážíme z parkoviště v Dolní Světlé v Lužických horách.

Po zelené turistické značce začínáme mírně stoupat. Zpočátku jde o příjemnou lesní cestu, ale brzy se blížíme k česko-německé hranici.

Hranici přecházíme v místě nazývaném Krkavčí kameny.

A tady se výlet začíná měnit.

Místo dalšího stoupání totiž cesta klesá směrem k potoku Pochbach. Po chvíli odbočujeme vlevo a dostáváme se do skalnatého prostředí, které je pro tuto část Lužických hor typické.

Míjíme začátek ferraty a po kamenném schodišti začínáme stoupat na skalní hřeben.

Ještě před vrcholem ale děláme malou odbočku.

Čeká nás skalní útvar Krokodil.

A název tentokrát opravdu není nadsázka. Při pohledu ze správného úhlu skalní blok skutečně připomíná hlavu krokodýla.

Pokračujeme vzhůru a dostáváme se na jednu z nejhezčích vyhlídek celého výletu.

Ve výšce 537 metrů nad mořem se před námi objevují impozantní skalní formace Nonnenfelsen, ležící jihozápadně od Jonsdorfu v oblasti Zittauer Gebirge.

Tahle místa rozhodně nevypadají jako obyčejné skály v lese. Bizarní skalní věže a útvary zde vytvářejí malé přírodní skalní město. Právě jejich neobvyklé tvary údajně kdysi připomínaly jeptišky a mnichy, podle čehož také získaly své jméno.

Skály jsou dnes oblíbeným cílem turistů i horolezců. Jejich zpřístupňování začalo už v 19. století, kdy zde byly vybudovány mosty a schody. Díky nim se dnes můžeme dostat přímo mezi skalní věže a na jejich vyhlídky.

A rozhodně to stojí za to.

Z vrcholu se otevírají spektakulární výhledy na Jonsdorf, okolní skalní město a za dobré viditelnosti až směrem k Jizerským horám.

K Nonnenfelsen vedou různé turistické trasy a také via ferrata, takže místo není zajímavé jen pro běžné turisty, ale také pro milovníky lezení.

My pokračujeme po kamenném schodišti zase dolů.

Další část vede přes skalní útvar Zigeunerwald a postupně nás přivádí na okraj německé vesnice Jonsdorf.

Tady přichází příjemná změna.

U rybníka Gondelteich je možné se zastavit, posedět a dát si něco dobrého.

My jsme si dali zmrzlinu.

Na devítikilometrovém výletě si na ni člověk rozhodně může udělat čas.

Po občerstvení ale pokračujeme.

Naše další zastávka je Schwartzwasserquelle, pramen, odkud pokračujeme po modré značce.

Cesta začíná znovu stoupat. Tentokrát po štěrkové cestě kolem zajímavé mýtiny, na které je dokonce pumptrack.

Po chvíli odbočujeme doprava na zelenou značku.

A začíná další stoupání.

Výstup nás přivede na vyhlídku Bärwald.

Ale nejlepší část teprve přichází.

Další úsek vede cestou plnou skalních útvarů a skalních věží. Člověk má chvílemi pocit, že nejde po obyčejné turistické cestě, ale prochází přírodním skalním městem.

Jedním z dalších cílů je vyhlídka Carolafelsen.

A opět se vyplatí na chvíli zastavit.

Výhledy do okolní krajiny jsou přesně tím důvodem, proč stojí za to vydat se do této části Lužických hor.

Na trase je ale ještě jedno místo, které by byla škoda vynechat.

Schwarzes Loch.

Opuštěné důlní dílo ukryté v lese působí trochu tajemně. Na rozdíl od klasických turistických atrakcí zde není potřeba žádná velká cedule, aby místo vzbudilo zvědavost.

Stačí vědět, kde ho hledat.

A právě podobná místa mám na pěších výletech rád – člověk kolem nich může snadno projít, aniž by tušil, co se v lese ukrývá.

Ani po Schwarzes Loch ještě nekončíme.

Na trase nás čekají další skalní útvary a vyhlídky, mezi nimi Orgelsteine a Rübezahls Kopf.

Každé z těchto míst má trochu jiný charakter. Některé skály jsou mohutné, jiné vypadají jako obrovské balvany naskládané jeden na druhém.

A právě střídání skal, lesních cest a vyhlídek dělá z tohoto krátkého okruhu překvapivě pestrý výlet.

Postupně se vracíme směrem k hranici.

Opět procházíme kolem Krkavčích kamenů, tentokrát už ale víme, že se blížíme k závěru výletu.

Zbývá poslední sestup.

Po zelené značce scházíme zpět do Dolní Světlé, kde náš devítikilometrový okruh končí.

Celkem jsme ušli přibližně 9 kilometrů a nastoupali 511 metrů.

Na papíře to možná nevypadá jako velký výlet.

Ve skutečnosti jsme během několika hodin stihli přejít státní hranici, projít skalní město, vidět útvar připomínající krokodýla, vystoupat po kamenných schodech na vyhlídku, zastavit se na zmrzlině v Jonsdorfu, objevit pramen, opuštěné důlní dílo a projít kolem celé řady skalních věží.

A právě proto mám podobné trasy rád.

Nemusíte ujít dvacet kilometrů, abyste zažili pořádné dobrodružství.

Tahle trasa v Lužických horách je důkazem, že i 9 kilometrů může nabídnout překvapivě hodně.

Trasa:

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nonnenfelsen

http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmnonnc