Facky na četnické stanici v Chrástu: Šestnáctiletý chlapec obvinil praporčíka z brutálního výslechu

Dne 1. srpna 1942 se na četnické stanici v Chrástu u Plzně odehrál incident, který se stal předmětem úředního vyšetřování. Četnický praporčík Josef Brzoň, zástupce velitele stanice, byl obviněn, že při výslechu šestnáctiletého Václava Hegnera použil fyzické násilí a způsobil mu zranění, jejichž následky mladík pociťoval ještě v následujících dnech. Událost se dostala před četnické velitelství v Plzni a následně se jí zabýval také Krajský soud v Plzni.

Josef Brzoň se narodil 1. října 1898 ve Světlé nad Sázavou. Podle služebního hodnocení působil před válkou v civilním zaměstnání jako rytec a od 8. února 1919 sloužil u četnictva. V době události v Chrástu zastával funkci četnického praporčíka a zástupce velitele místní stanice.

V sobotu 1. srpna 1942 si předvolal do kanceláře stanice šestnáctiletého Václava Hegnera z Chrástu. Důvodem bylo podezření, že mladík odcizil pánské jízdní kolo a kapesní hodinky. Brzoň jej chtěl vyslechnout a zjistit okolnosti případu.

Podle pozdější výpovědi Václava Hegnera přišel pro něj kolem čtvrté hodiny odpoledne četník do bytu jeho babičky Antonie Hegnerové, která bydlela v Chrástu čp. 370. Mladík se dostavil na stanici a vstoupil do kanceláře velitele. Popsal ji jako malou místnost, v níž se nacházel vysoký, šedovlasý strážmistr se třemi hvězdičkami na uniformě.

Četník se ho vyptával na jízdní kolo a na to, zda se před jeho odchodem z domu někoho ptal, jestli si je může vzít. Hegner odpověděl, že se na kolo ptal svého poručníka Píši u poručenského soudu v Plzni. Podle své výpovědi následně čelil fyzickému napadení ze strany Josefa Brzoně.

Václav Hegner tvrdil, že jej praporčík fackoval a bil přes hlavu. Uváděl, že dostal dvě rány přes každé ucho. Následkem měl utrpět poruchu sluchu, zejména na levém uchu, a potíže se zrakem. Stěžoval si také na bolesti hlavy a uší.

Hegner se hájil tím, že jízdní kolo, které si odnesl z bytu, považoval za své. Podle jeho výpovědi mu je daroval otec, jenž zemřel 26. ledna 1940. Kolo proto nechtěl vydat, přestože jeho matka Antonie Hegnerová požadovala, aby je vrátil. Kapesní hodinky naopak matce předal.

Po události vyhledal lékařskou pomoc u MUDr. Souhrady v Dýšině. Lékaři si stěžoval na bolesti hlavy a uší a na zhoršený sluch a zrak. Podle dokumentu nebyl schopen pracovat od 1. do 15. srpna 1942.

Václav Hegner se rozhodl podat stížnost. Jeho poručník Píša, úředník okresního soudu v Plzni, mu pomohl s jejím sepsáním a předáním příslušným úřadům.

Dne 1. srpna 1942 přišla na četnickou stanici také Antonie Hegnerová, matka Václava Hegnera. Ve své výpovědi uvedla, že její syn odnesl z jejího bytu pánské jízdní kolo a stříbrné kapesní hodinky, aniž by k tomu měl její svolení. Když jej viděla odcházet, vyzvala ho, aby věci nechal doma. Václav jí však odpověděl, že kolo je jeho a že je v pondělí prodá.

Antonie Hegnerová se obrátila na četnictvo, protože chtěla zabránit tomu, aby syn s věcmi nakládal jako s vlastním majetkem. Podle její výpovědi jí četník sdělil, že má její syn kolo i hodinky nejpozději do večera vrátit. Václav však na požadavek nepřistoupil a nadále tvrdil, že kolo patří jemu.

Matka zároveň uvedla, že se synem měla dlouhodobé problémy. Podle jejího svědectví s ní zacházel hrubě, nepřispíval jí na domácnost a odmítal ji poslouchat. V době její výpovědi měl tři děti ve věku od tří do devíti let.

Antonie Hegnerová potvrdila, že se na četnickou stanici dostavila kvůli sporu o kolo a hodinky. Samotné bití svého syna však podle záznamu neviděla. Uvedla, že během jeho pobytu v kanceláři čekala ve vedlejší místnosti. Když ji poté zavolali dovnitř, četník jí sdělil, že má syn věci vrátit.

Ve své výpovědi také popřela, že by si předtím stěžovala na to, že jejího syna četníci bijí nebo že s ním špatně zacházejí. Uvedla, že stížnost na praporčíka Brzoně byla podle jejího názoru pomstou, k níž Václava navedla jeho babička a nevlastní strýc Karel Hromádka.

Stížností se začalo zabývat četnické velitelství. Dne 10. září 1942 vypracoval velitel četnického oddělení v Plzni zprávu o výsledku dosavadního šetření.

Josef Brzoň popřel, že by Václava Hegnera fackoval, bil nebo s ním jinak špatně zacházel. Připustil, že mladíka vyslýchal kvůli podezření z odcizení jízdního kola a kapesních hodinek. Podle jeho vyjádření však výslech proběhl bez násilí.

Výpovědi poskytli také četničtí strážmistři Václav Výborný, František Hrubý a František Kounovský. V kritické době se podle dokumentu nacházeli v sousední místnosti kanceláře velitele stanice. Všichni uvedli, že neviděli ani neslyšeli, že by praporčík Brzoň Václava Hegnera bil, fackoval nebo na něj křičel.

Jejich svědectví tak nepotvrdila tvrzení mladíka. Současně však nešlo o přímé svědectví o tom, co se odehrávalo uvnitř kanceláře, protože se strážmistři podle protokolu nacházeli ve vedlejší místnosti.

Vyšetřování se zabývalo také otázkou, zda byla stížnost podána na základě skutečné události, nebo zda souvisela s rodinnými spory Hegnerových. Antonie Hegnerová uvedla, že se svým synem měla dlouhodobé problémy a že jeho stížnost považuje za pomstu. Václav Hegner naopak trval na tom, že mu četník způsobil zranění.

Případ se dostal před Krajský soud v Plzni, oddělení X. Dokument ze dne 23. září 1942 oznamuje zahájení trestního řízení proti Josefu Brzoňovi, četnickému praporčíkovi v Chrástu.

Vyrozumění uvádí podezření ze zločinu podle § 101 trestního zákona a z dalších trestných činů podle §§ 331 a 411 trestního zákona. Řízení se tedy netýkalo pouze samotné stížnosti, ale mělo být vedeno v rámci příslušného trestněprávního postupu.

Záznam o výsledku vyšetřování z 10. září 1942 uvádí, že praporčík Josef Brzoň byl ponechán na svobodě. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by byl v této fázi vzat do vazby.

Dochované listiny zachycují jednotlivé části případu: výpověď mladíka, svědectví jeho matky, vyjádření obviněného četníka, výslechy dalších strážmistrů a zahájení soudního řízení. Z těchto dokumentů samotných však nelze určit konečný výsledek trestního řízení ani to, zda byl Josef Brzoň později odsouzen.

Zdroj: četnické hlášení (SOA Plzeň)