Na elektrokole až na vrchol Trebević: 44 kilometrů a 1530 metrů převýšení nad Sarajevem

Naše trasa začíná v sarajevské čtvrti Otoka. Zpočátku to vypadá jako obyčejný výlet městem, ale tento pocit vydrží jen chvíli. Uličkou Avde Hodžića se totiž vydáváme prudce vzhůru.

Stoupání nás během několika minut dostane na hřeben nad Sarajevem. Pokračujeme ulicí Novopazarska, odkud se postupně otevírají první krásné pohledy na město.

Sarajevo máme stále pod sebou a zároveň je jasné, že dnes nás čeká pořádná porce výškových metrů.

Přes Teočačku pokračujeme ke Spomen parku Vraca. Potom nás čeká Husinjska a další stoupání směrem k oblasti Zlatna Dolina.

A kopec rozhodně nekončí.

Stoupáme až k oblíbenému areálu Sunnyland. Tady se na chvíli můžeme nadechnout, protože nejhorší městská stoupání máme za sebou.

Jenže před námi je Trebević.

Po asfaltové silnici pokračujeme vzhůru k hotelu Pino. Ten leží přibližně ve výšce 1070 metrů nad mořem. Právě tady se charakter trasy mění.

Odbočujeme doprava na asfaltovo-kamenitou silničku a začínáme stoupat lesem.

Cesta je stále sjízdná na elektrokole, ale terén už má úplně jiný charakter než sarajevské uličky pod námi.

Ve výšce kolem 1310 metrů se silnička mění v lesní pěšinu. V mapách je tato část označena jako Princeza Trail.

A právě tady začíná ta pravá trebevićská dobrodružná část.

Úzká cesta nás vede lesem stále výš. Elektrokola už dostávají zabrat a poslední úsek před vrcholem rozhodně není pro každého. Nakonec se dostáváme pod vrchol k věži Toranj Trebević.

K samotnému hřebenu už zbývá jen přibližně 100 metrů, ale jde o opravdu prudké stoupání.

Proto kola necháváme asi 50 metrů pod hřebenem a poslední část jdeme pěšky.

A potom přichází odměna.

Stojíme ve výšce přibližně 1610 metrů nad mořem, přímo u vysílače na Trebevići.

Pod námi je Sarajevo, kolem nás hory a před námi jeden z nejhezčích výhledů, které jsme během našich sarajevských výletů zažili.

Jenže stačí se otočit na druhou stranu hřebene a atmosféra se okamžitě změní.

Stav v září 2026 je smutný.

Oblast na druhé straně hřebene byla po požáru, který Trebević zasáhl jen týden před naší návštěvou, výrazně zdevastovaná. Spálené plochy a poškozená vegetace ostře kontrastují s krásným výhledem na Sarajevo.

Je to připomínka toho, jak rychle může oheň změnit celé horské prostředí.

Po návratu ke kolům nás čeká sjezd.

Tentokrát se vydáváme kolem heliportu po široké štěrkové cestě. Následuje série dlouhých serpentin, které nás postupně spouštějí zpět k hlavní asfaltové silnici ve výšce kolem 1000 metrů.

Tady se napojujeme na známou cestu a vracíme se směrem k hotelu Pino.

Hotel ale tentokrát pouze míjíme.

A právě tady přichází další příjemné překvapení.

Ve druhé serpentině nad hotelem Pino odbočujeme na cestu, která nás zavede k nádherné vyhlídce ve výšce přibližně 1150 metrů.

Sarajevo se znovu objeví hluboko pod námi.

Po několika kilometrech přijíždíme na Vidikovac, místo, které známe také díky sarajevské kabinové lanovce. Nachází se zde horní stanice lanovky a zároveň další krásné místo s výhledem na město.

A právě tady začíná poslední velké dobrodružství našeho výletu.

Jen o kousek níže se ukrývá jedna z nejslavnějších připomínek sarajevské zimní olympiády.

Bobová dráha z roku 1984.

Kdysi sloužila olympijským sportovcům, dnes je z ní jedna z nejzajímavějších turistických atrakcí Trebeviće. Betonové koryto je dnes z velké části posprejované a působí trochu surrealisticky.

Můžete si ho projít pěšky.

My jsme ale zvolili jinou možnost.

Sedli jsme na elektrokola a bobovou dráhu jsme sjeli.

Je to úplně jiný zážitek než klasický sjezd po horské cestě. Betonové koryto, zatáčky, graffiti a vzpomínka na olympijské hry vytvářejí místo, které jen těžko najdete někde jinde.

Po bobové dráze už nás čeká především sjezd do města.

Trebević necháváme za sebou a postupně se vracíme do Sarajeva. Nakonec se dostáváme k řece Miljacka, podél které pokračujeme zpět do čtvrti Otoka.

Na tachometru máme 44 kilometrů.

Ale podle nastoupaných metrů máme pocit, že jsme ujeli podstatně víc.

Celkové převýšení totiž dosahuje přibližně 1530 metrů.

Tahle trasa rozhodně není pohodová cykloturistika.

Na 44 kilometrech nastoupáte přes 1500 metrů a některé úseky jsou opravdu prudké. Navíc je potřeba počítat s kamenitým povrchem a především s částí Princeza Trail, kde se charakter cesty mění z horské silničky na lesní pěšinu.

Posledních několik desítek metrů k hřebenu jsme proto raději absolvovali pěšky.

Odměnou jsou ale výhledy, které za tu námahu stojí.

Sarajevo z výšky 1610 metrů, Trebević, olympijská bobová dráha, horské cesty, lesy a zároveň kontrast krajiny poznamenané čerstvým požárem.

To všechno se vešlo do jediného 44kilometrového okruhu.

Pokud budete mít v Sarajevu elektrokolo a hledáte trasu, která vás opravdu prověří, Trebević bych rozhodně zařadil mezi první místa na seznamu.

Zdroj: https://www.visitsarajevo.ba/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Trebevi%C4%87

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vidikovac_(Sarajevo)

https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/94087/chatrajici-betonovy-had-uprostred-zaminovanych-lesu-sarajevska-bobova-draha-38-let-po-olympiade.html

https://medium.seznam.cz/clanek/marcelberan-22-zapomente-na-chorvatsko-sarajevo-nabizi-cechum-uplne-jiny-balkan-314211