Od styků s gestapem k revolučním gardám. Případ četníka Kusnjera zůstal bez rozsudku

Za okupace obdržel pochvalu po návrhu gestapa. Obyvatelé Chrástu u Plzně po válce svědčili o jeho pomoci. Ve Stříbře působil vedle revolučních gard a čelil podezření z přivlastnění potravin. Zemřel v květnu 1946.

František Kusnjer se narodil 27. listopadu 1894 ve Štítově. Jeho příjmení se v dokumentech objevuje také jako Kusnier nebo Kušner, německé písemnosti používají křestní jméno Franz.

Před vstupem k četnictvu pracoval v hospodářství. Absolvoval obecnou a občanskou školu, ovládal němčinu a hlásil se k české národnosti. Osobní záznam mezi jeho schopnostmi uvádí také „cyklista a plavec“.

K vojsku byl odveden roku 1914. Český osobní záznam jej uvádí jako četaře bývalého pěšího pluku č. 8. Služební přehled z roku 1944 doplňuje, že během první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě v Rusku a Rumunsku.

K československému četnictvu nastoupil v lednu 1919. Prošel výcvikem v Praze a sloužil v Rabí, Horním Záhoří, Uzenicích a Stodě. V září 1922 se oženil s Marií Píchovou. Syn František se narodil 26. ledna 1923, dcera Olga 30. dubna 1926.

Postupně byl povyšován a absolvoval školu pro velitele stanic. Vrchním strážmistrem se stal 27. listopadu 1934. Působil také v Tachově, Záluží v Krušných horách a Dolní Bělé. Od září 1936 sloužil u četnického pohotovostního oddílu ve Stříbře, odkud v červnu 1937 přešel do Nýřan.

Po odstoupení pohraničí opustil v říjnu 1938 nýřanskou stanici a přesunul se do Vejprnic. Podle své pozdější obhajoby byl od 1. června 1939 ustanoven velitelem četnické stanice v Chrástu u Plzně. S rodinou bydlel v domě čp. 186.

Činnost chrástecké stanice během okupace zachycují nejen poválečné výpovědi, ale také dobová německá korespondence.

Dne 21. června 1944 zaslalo plzeňské gestapo návrh na ocenění několika chrásteckých četníků. Přípis podepsaný Fischerem, SS-Hauptsturmführerem a kriminálním radou, jim připisoval mimořádnou horlivost při opětovném zadržování válečných zajatců a zatýkání osob žijících v ilegalitě.

Mezi navrženými byli Kusnjer, Václav Výborný, Karel Homoláč, František Kounovský, Miloslav Klement, Václav Novák a František Zikmund.

Následné zprávy upřesňovaly jejich účast. Podle přípisu z 1. září 1944 bylo od 16. března do 9. června při čtyřech akcích v obvodu stanice zadrženo osm válečných zajatců. Kusnjer řídil pátrání ve všech případech a osobně se účastnil tří akcí.

Srpnová zpráva připisovala iniciativu zvláště veliteli stanice. Její autor však současně uvedl, že spolupráci četníků s gestapem při zatýkání osob žijících v ilegalitě posoudit nemůže.

Návrh vyústil v udělení písemných pochval. Inspektor uniformované protektorátní policie vydal příslušný přípis 27. září 1944. V říjnu byly pochvalné listiny odeslány na stanici a chrástecká podatelna je evidovala 6. října.

Dokumenty neuvádějí jména osmi zajatců ani jejich další osud.

Ještě při neohlášené inspekci 28. února 1945 byl Kusnjer hodnocen jako zkušený a velmi dobrý velitel a instruktor. Kontrolující zaznamenal pořádek, řádný výkon služby a důvěru obyvatelstva k četníkům.

Po osvobození vypovídali o Kusnjerovi bývalí zaměstnanci gestapa. Georg, uváděný také jako Jiří Pittermann, tvrdil, že udržoval blízké vztahy s příslušníkem gestapa Fleischerem, poskytoval mu potraviny a informace. Jeho tvrzení zahrnovala také údajné místní informátory.

Bedřich Melzer popisoval občerstvování příslušníků gestapa masem, salámem, lihovinami a tabákem. Zmínil Fleischerovy návštěvy v soukromém bytě a Kusnjerovu horlivost při dopadání zajatců. Současně uvedl, že Kusnjer intervenoval ve prospěch dvou zadržených.

Četník František Kounovský potvrdil obstarávání občerstvení na velitelův pokyn a jednání s Fleischerem za zavřenými dveřmi. Jejich obsah neznal.

Kusnjer vysvětloval kontakty služebními povinnostmi a snahou pomáhat obyvatelům. Tvrdil například, že některé potravinové zásilky pocházely od obchodníka Josefa Štembery, který se snažil získat přístup ke dvěma synům zadržovaným gestapem.

Ve své obhajobě uváděl také synovu účast v ilegální organizaci a ukrývání zbraní. Stejnojmennému synovi bylo v květnu 1945 dvaadvacet let; při čtení dokumentů je proto nutné rozlišovat mezi oběma Františky Kusnjery.

Na přelomu let 1945 a 1946 přibývala prohlášení lidí z Chrástu a okolí, kteří popisovali pomoc ze strany velitele stanice.

Anna Štruncová uvedla, že po zatčení rodiny v lednu 1944 pomáhal s uchováním jejího majetku. Anna Šedivcová, matka popraveného Vojtěcha Šedivce, připomínala pomoc po synově zatčení. Další svědkyně popisovaly potravinovou a finanční podporu rodinám vězněných.

Ladislav Boháč vypověděl, že po útěku z drážďanské věznice v únoru 1945 dostal od Kusnjera čas k odpočinku před ohlášením návratu. Následně měl s odůvodněním zdravotního stavu zůstat doma až do května.

Karel Zoubek popsal varování před výslechem gestapa a radu, aby nic nepřiznával a nikoho neprozrazoval. Václav Carda připomínal telefonické upozornění na připravovanou kontrolu v mlýně, kde se nedovoleně zpracovávalo nebo vyměňovalo obilí.

Další výpovědi se týkaly přehlížení ukrytých potravin, nepřihlášených zbraní a poslechu zahraničního rozhlasu. František Zaloudek tvrdil, že Kusnjer neoznámil ukrývaného ruského zajatce v Horomyslicích.

Miroslava Jehličková popsala případ hledané ženy, při němž Kusnjer neprovedl domovní prohlídku. Objevovala se také svědectví o odkládání hlášení a upozorňování před zásahy.

Ve prospěch bývalého velitele se vyslovovali představitelé chrásteckého národního výboru, vyšetřující komise a politických stran Národní fronty. Jejich žádosti a stanoviska byly součástí podkladů k vyšetřování.

Kusnjer po válce uváděl, že během okupace ukrýval zbraně, které dal při povstání k dispozici. Jejich předávání zachycují také svědecké výpovědi, v některých podrobnostech se však rozcházejí. Liší se popisy pistolí i údaje o tom, kdo kterou převzal.

Současně vznikala místní revoluční garda. Její zpráva z 30. června uváděla, že se při počátečním shromáždění na sokolském cvičišti přihlásilo asi sto padesát mužů. Garda střežila úřad, nádraží, mosty, mlýny, sklady a továrny, kontrolovala cestující a zadržovala uprchlé německé zajatce.

Podléhala plzeňskému velitelství RG. Podle vlastní zprávy byla na jeho přání rozpuštěna. Kronikář Vraštil kladl její likvidaci do posledního červnového týdne.

Kusnjer se zároveň zabýval stížnostmi obyvatel na podřízeného Kounovského. Na žádost předsedy národního výboru Ing. Otty Šnajdra mu 7. května nařídil, aby do rozhodnutí místní vyšetřující komise nevykonával službu a vyčkal doma. Obsah stížností hlášení nerozvádí.

Podle zprávy o činnosti RG přijeli 15. května 1945 do Stříbra kapitán Josef Čechura, Kusnjer, poručík RG Jaroslav Ježek z Heřmanovy Huti a poštovní přednosta Alois Havel.

Následovaly jednotky z okolních obcí. Dne 16. května dorazilo dvaadvacet mužů z Chrástu, 20. května třicet z Dýšiné, 24. května dalších pětatřicet z Chrástu a 28. května šestatřicet z Dýšiné. Posádku doplnila četa z Druztové.

Zpráva rozlišuje velitelské funkce. První rotě RG velel nadporučík Jaroslav Ježek, posádkovým velitelem byl kapitán Josef Čechura a jeho pobočníkem František Hyrman. Kusnjer je uveden jako velitel okresního četnického velitelství.

Při vyšetřování se později řešilo, jak byl do této funkce ustanoven. Svědci jej jako okresního velitele znali, jmenovací dekret však nepředložili.

Gardisté byli rozmísťováni do okolních obcí včetně Kladrub, Telic, Prostiboře a Svojšína. Podle zprávy měli zajišťovat zemědělské práce, předcházet rabování a podporovat zásobování.

Vraštilova kronika zachytila službu chrásteckých mužů ve Stříbře, odkud jednou týdně přijížděli domů. Měli ubytování, stravu a měsíční odměnu. Kronikář uváděl tisíc korun pro svobodné a patnáct set pro ženaté.

Kusnjerovo působení ve Stříbře se stalo dalším předmětem vyšetřování. Četníci vypovídali o hospodářských kontrolách, zabavených potravinách, automobilech a loveckých výpravách.

Popisovali maso, sádlo a zavařeniny přivážené na velitelství nebo nakládané do vozidel. U některých zásilek neznali původ ani konečné určení. Řidič Vaněček hovořil také o automobilech a převážených předmětech.

Četník Plecháč uvedl, že byla podána stížnost na gardisty v Telicích. Tvrdil, že její originál a opis po předání Kusnjerovi zmizely. Podezíral jej z jejich odstranění, sám však takové jednání neviděl.

Dne 25. července 1945 ve 2.30 Kusnjera zajistili příslušníci zpravodajského oddělení policejního ředitelství v Plzni za součinnosti obranného zpravodajství pěšího pluku č. 18.

Hlášení spojovalo zatčení s jeho službou za okupace i s činností ve Stříbře. Podle srpnové zprávy byl 28. července propuštěn. Od 30. července pobýval nemocný u rodiny v Chrástu. V září byl zproštěn služby se snížením požitků na polovinu.

Úřady prověřovaly také německé vyznamenání, které měl Kusnjer obdržet 30. dubna 1945. Srpnová korespondence uváděla, že nebylo zjištěno, kdo jej navrhl ani za jakou činnost. Toto ocenění nelze bez dalšího spojovat s písemnou pochvalou z roku 1944.

Dne 12. listopadu 1945 zahájil polní prokurátor III. armádního sboru vyhledávací řízení vedené pod číslem Pr 475/45-IV. Kusnjer byl podezřelý z přivlastnění potravin zabavených německému obyvatelstvu, které mu předávali podřízení gardisté.

Korespondence uváděla jako možné právní kvalifikace krádež, případně podvod nebo zpronevěru. Šlo o podezření, pro něž se řízení vedlo.

Polní soud si v prosinci vyžádal osobní doklady. Oblastní velitelství oznámilo odeslání výpisu z kmenové listiny, trestního protokolu a protokolu o pochvalách.

Vedle vojenského řízení pokračovala věc týkající se okupace, zachycená u Mimořádného lidového soudu v Plzni pod označením Lvs 235/1946. Vyšetřovatelé se zabývali mimo jiné informacemi údajně předávanými gestapu.

Požadovali další výslech Pittermanna, který byl přemístěn do Hodonína. Jeho předvedení bylo urgováno ještě v dubnu 1946.

Kusnjerův zdravotní stav se zhoršoval. Manželka Marie v únoru 1946 omlouvala jeho nepřítomnost u soudu. Lékařské potvrzení uvádělo onemocnění jater a předpokládalo přibližně deset týdnů pracovní neschopnosti. Kvůli nemoci bylo odvoláno i březnové předvolání.

František Kusnjer zemřel 1. května 1946 ve všeobecné veřejné nemocnici v Plzni. Bylo mu jednapadesát let. Úmrtní doklad uvádí příčinu smrti „Carcinoma papillae Vateri“. Pohřben byl 6. května na Ústředním hřbitově v Plzni.

Dochované podklady zachycují jeho službu, válečné pochvaly, poválečná obvinění, svědectví o pomoci obyvatelům a průběh vyšetřování. Rozsudek ani konečné rozhodnutí o skončení jednotlivých řízení v předloženém souboru nejsou.

Článek vychází z poskytnutých fotografií archivních písemností a přepisů kronikářských záznamů. Uvedená čísla jednací označují dobové dokumenty.