Článek
Sarajevo, 27. května 1995. Válka trvá už více než tři roky a město je stále obklíčené. Na Vrbanjském mostě přes řeku Miljacku stojí stanoviště francouzských vojáků UNPROFOR. Nad ránem se ale stane něco, co nikdo nečekal.
Srbští bojovníci v uniformách francouzských mírových jednotek proniknou na stanoviště a bez jediného výstřelu odzbrojí francouzské vojáky. Někteří z nich jsou odvlečeni jako rukojmí.
O několik hodin později se francouzští vojáci vracejí.
Tentokrát už ne jako mírové síly, ale s bajonety nasazenými na puškách.
Sarajevo v kleštích války
Vrbanjský most leží v centru Sarajeva na řece Miljacka. Během obléhání se stal jedním z míst, kde se doslova dotýkaly linie jednotlivých stran konfliktu.
Na jedné straně byli Bosňáci, na druhé síly bosenských Srbů. Mezi nimi působili vojáci OSN, kteří se měli snažit udržovat příměří a chránit civilisty.
Jenže na jaře 1995 se situace dramaticky zhoršila.
- května provedlo NATO nálet na srbské sklady munice u Pale. Srbové následně začali zadržovat příslušníky UNPROFOR a využívat je jako rukojmí a lidské štíty. Podle dobových zpráv byly stovky modrých přileb drženy na různých místech Bosny.
O dva dny později přišel útok na Vrbanjský most.
Srbové přišli v uniformách Francouzů
Bylo přibližně půl páté ráno.
Srbští bojovníci VRS se dostali k francouzskému stanovišti převlečení za příslušníky francouzských jednotek. Využili momentu překvapení a francouzské vojáky odzbrojili.
Deset z nich odvezli jako rukojmí. Další zůstali přímo na místě.
Když francouzské velení zjistilo, že stanoviště mlčí a vojáci nereagují na rádiové spojení, vydal se na místo kapitán François Lecointre.
I on narazil na muže v uniformě francouzského vojáka.
Tentokrát se ale nenechal zajmout. Obrátil vozidlo a vrátil se na základnu.
Bylo jasné, že se stalo něco mimořádného.
Rozhodnutí zaútočit
Francouzské velení stálo před velmi těžkým rozhodnutím.
Útok mohl znamenat smrt rukojmích. Nečinnost zase znamenala přijmout situaci, kdy ozbrojenci beztrestně obsadili stanoviště OSN a zajali francouzské vojáky.
Nakonec dostali francouzští mariňáci rozkaz zaútočit.
Do operace se zapojili vojáci 3. námořního pěšího pluku. Útočnou skupinu vedl poručík Bruno Heluin, kterého doprovázel kapitán François Lecointre.
Francouzi postupovali od Židovského hřbitova přes rozbité městské území. Útok podporovala obrněná technika a kulomety. Na místě bylo několik srbských obranných postavení.
A potom přišel okamžik, který se zapsal do historie francouzské armády.
Francouzi zaútočili s nasazenými bajonety.
Boj o tři bunkry
První francouzští vojáci se dostali pod palbu. Postup komplikoval ostnatý drát, otevřený prostor i dobře připravená obrana.
Poručík Heluin byl zraněn střepinou do obličeje. Jeho puška FAMAS selhala, přesto pokračoval v útoku.
Francouzi postupně dobývali jednotlivá obranná postavení.
V bojích zahynuli dva francouzští mariňáci – Marcel Amaru a Jacky Humblot.
Humblot byl smrtelně zraněn střelou odstřelovače během bojů přímo u stanoviště.
Marcel Amaru byl zasažen odstřelovačem při podpoře útoku z prostoru Židovského hřbitova.
Dalších mnoho francouzských vojáků bylo zraněno.
Rukojmí mezi dvěma palbami
Nejdramatičtější okamžiky ale přišly ve chvíli, kdy se Francouzi dostali blízko k budově, v níž Srbové stále drželi francouzské vojáky.
Srbové hrozili, že rukojmí zabijí.
Francouzi zase pohrozili zajatým Srbům.
Situace se mohla během několika sekund změnit v popravu rukojmích.
Nakonec však k nejhoršímu nedošlo.
Francouzští vojáci postupně získali kontrolu nad stanovištěm a mostem. Srbské jednotky se stáhly.
Podle dobových a pozdějších zpráv byli čtyři srbští bojovníci zabiti a další zajati. Na francouzské straně padli dva vojáci a mnoho dalších bylo zraněno.
Vítězství, které mělo následky
Bitva ale ještě neskončila v okamžiku dobytí stanoviště.
Francouzští vojáci měli stále své kolegy v srbském zajetí. Deset francouzských rukojmích bylo nakonec osvobozeno až 13. června 1995.
Bitva u Vrbanjského mostu přesto znamenala významný okamžik. Francouzské jednotky ukázaly, že jejich mise nebude znamenat bezbranné přihlížení k útokům na vlastní vojáky.
Podle francouzského ministerstva obrany šlo o rozhodnutí, při kterém si velení uvědomovalo riziko, že se mise mírových jednotek může změnit v klasický boj.
„Symbol důstojnosti“
O několik dní později, 1. června 1995, se ve Vannes konal pohřeb Marcela Amaru a Jackyho Humblota.
Francouzský prezident Jacques Chirac tehdy označil znovudobytí Vrbanjského mostu za symbol „důstojnosti znovu nalezené“ a odmítnutí ponižování francouzských vojáků.
Pro francouzskou armádu se bitva stala jednou z nejvýraznějších epizod jejího působení v Bosně.
A Vrbanjský most zůstal místem, kde se 27. května 1995 během několika hodin změnila role modrých přileb.
Ráno tam byli mírovými vojáky.
Dopoledne už bojovali o své stanoviště.
A do útoku šli s bajonety na puškách.
Právě proto se bitva o Vrbanjský most dodnes připomíná jako jeden z posledních francouzských útoků „bajonetem na bodáku“.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/3rd_Marine_Infantry_Regiment
https://lincorrect.org/bataille-du-pont-de-vrbanja-debout-les-morts-lincorrect/
https://www.youtube.com/watch?v=e3g9n4tqQFA
