Tábor pěšky: Husitské památky, tajemné podzemí a krásné vyhlídky na pouhých 3,2 kilometrech

Jihočeský Tábor patří k historicky nejzajímavějším městům České republiky. Roku 1420 jej založili husité a město se brzy stalo jedním z hlavních center husitského hnutí. Jeho historické jádro s křivolakými uličkami, gotickými domy a pozůstatky opevnění je dnes městskou památkovou rezervací.

Naše pěší trasa měří 3,2 kilometru s převýšením 98 metrů. Přestože samotná chůze zabere přibližně hodinu, na prohlídku doporučuji vyhradit alespoň dvě až tři hodiny.

Začínáme u areálu bývalého pivovaru, kde se pivo vařilo již od roku 1612. Dnes zde najdeme hotel a restauraci. Klokotskou ulicí a ulicí Martínka Húsky pokračujeme na Žižkovo náměstí, historické srdce města.

Dominantou náměstí je Stará radnice, ve které sídlí Husitské muzeum. Právě zde se nachází také vstup do proslulého táborského podzemí. Pod historickými domy vznikal od středověku rozsáhlý systém sklepů, které sloužily ke skladování zásob i jako úkryty. Dnes je možné projít přibližně 650 metrů dlouhou podzemní trasu.

Na náměstí stojí za pozornost také Škochův dům a historické hodiny s jedinou ručičkou. Minutová ručička totiž v minulosti nebyla samozřejmostí.

Pokračujeme spodní částí náměstí do Pražské ulice. Míjíme Kostnický dům a u domu číslo 223 se vyplatí zvednout hlavu. Ve štítu jsou zazděny dvě dělové koule, které připomínají švédské dobývání Tábora roku 1648.

U Divadla Oskara Nedbala nás čeká další zajímavost. Přímo v dlažbě je mozaikou vyznačen půdorys někdejší Pražské brány. Tato středověká stavba pocházela z 15. století, ale v květnu roku 1884 byla zbořena.

Od divadla odbočíme doleva Žižkovou ulicí k honosné novorenesanční Střelnici, postavené v letech 1894–1895. Dlouhá desetiletí sloužila jako společenské a kulturní centrum města.

Nedaleko se otevírá krásný výhled na vodní nádrž Jordán.

Jordán byl vybudován roku 1492 a je považován za nejstarší přehradní nádrž v České republice. Rozkládá se na ploše přibližně 51 hektarů a původně sloužil především k zásobování města vodou.

Pod jeho hrází se nachází přibližně 18 metrů vysoký Jordánský vodopád. Výraznou dominantou nádrže je také moderní harfový most.

Od Jordánu pokračujeme kolem Velké neboli Kožešnické bašty, která byla roku 1836 přestavěna na obytný dům.

Nedaleko stojí renesanční Vodárenská věž, jedna z nejzajímavějších technických památek Tábora. Po požáru byla obnovena roku 1559. Její úlohou bylo shromažďovat vodu čerpanou z Jordánu, která se následně dřevěným potrubím rozváděla do městských kašen. Dnes se zde nachází galerie.

Podél hradeb pokračujeme k bývalé baště Velký šanc s pěkným výhledem do údolí. V těchto místech stávala také mohutná Velká neboli Klokotská fortna, která od středověku chránila přístup do města. Zanikla v 19. století.

Špitálskou ulicí míjíme historický špitál, doložený již v 15. století, a barokní kapli svaté Alžběty. Ta dnes slouží pravoslavné církvi jako chrám Povýšení svatého Kříže.

Vracíme se do horní části Žižkova náměstí, kde stojí pomník Jana Žižky z Trocnova.

Jeho historie je překvapivá. První socha od Josefa Václava Myslbeka byla odhalena roku 1877, ale kvůli vadě materiálu musela být již následujícího roku odstraněna. Současný pískovcový pomník podle návrhu Josefa Strachovského byl odhalen 26. října 1884.

Nedaleko stojí monumentální kostel Proměnění Páně, jehož pozdně gotická podoba pochází z 15. a 16. století. Stavbu doplňují renesanční štíty a výrazná věž, která patří k dominantám města.

Svatošovou ulicí pokračujeme na náměstí Mikuláše z Husi k bývalému klášteru bosých augustiniánů s kostelem Narození Panny Marie.

Klášter vznikl v polovině 17. století. Po zrušení během josefinských reforem byl v 19. století přestavěn na věznici. Dnes zde sídlí odborná pracoviště Husitského muzea a nachází se tu také Galerie Ambit.

Následně procházíme Mariánskou bránou, vybudovanou kolem roku 1834, do městských sadů.

Odbočíme doprava k Soukenické neboli Převrátilské baště, která je cenným pozůstatkem středověkého opevnění. To začali husité budovat po založení města roku 1420.

Parkem se vracíme k Žižkově baště, která byla v 19. století přestavěna na obytný dům.

Pokračujeme Holečkovými sady, pojmenovanými po českém spisovateli Josefu Holečkovi. Najdeme zde také jeho pomník z roku 1922 s bronzovým reliéfem.

Křížovou a Klokotskou ulicí přicházíme k Bechyňské bráně, jedné z nejcennějších památek Tábora.

Gotická brána vznikla po roce 1420 jako součást městského opevnění a dochovala se do současnosti. Dnes se v ní nachází muzejní expozice věnovaná historii města.

Hned vedle stojí hradní věž Kotnov, pozůstatek někdejšího hradu, který byl těžce poškozen požárem roku 1532.

Kotnov měří přibližně 25 metrů a na jeho vyhlídkový ochoz vede 155 schodů. Výstup rozhodně stojí za to. Z věže se otevírá nádherný pohled na historické centrum Tábora, údolí Lužnice a okolní krajinu.

Od Kotnova pokračujeme ulicí Na Parkánech k vyhlídce nad údolím řeky Lužnice. Právě zde naše 3,2 kilometru dlouhé putování končí.

Pokud vám ještě zbývá čas, doporučuji navštívit nedaleké Muzeum čokolády a marcipánu.

Uvidíte zde historii výroby čokolády, zajímavé marcipánové modely včetně táborských památek a můžete si také vyzkoušet práci s čokoládou nebo marcipánem. Nechybí ani čokolaterie s možností ochutnávky.

Tábor je ideálním cílem pro každého, kdo má rád historii, architekturu a pěkné výhledy. Na několika kilometrech zde objevíme středověké hradby, gotické brány, husitské památky, renesanční domy i unikátní technické stavby.

Praktické informace:

Tábor dokazuje, že za velkými historickými zážitky nemusíme vyrážet na dlouhé túry. Někdy stačí pouhé tři kilometry a na každém kroku objevíme další zajímavý příběh českých dějin.

Trasa:

Zdroj: https://www.visittabor.eu/homepage