Tajemství letiště Brdy

Uprostřed brdských lesů leží betonová plocha, která na první pohled vypadá jako obyčejná široká silnice. Ve skutečnosti jde o pozůstatek německého vojenského letiště z druhé světové války. Jeho příběh je ale mnohem podivnější, než se může zdát. Letiště totiž vzniklo v močálu, vedlo do kopce a podle dobového svědectví nakonec pro letecké účely příliš nevyhovovalo.

Kdo projíždí Brdy mezi Zaječovem a bývalou dopadovou plochou Jordán, může si letiště snadno splést s obyčejnou betonovou komunikací. U Bílého křížku se však před návštěvníkem objeví dlouhá betonová plocha ukrytá mezi lesy.

Dnes je součástí volně přístupné krajiny CHKO Brdy. Za války ale šlo o vojensky významný prostor, který byl součástí rozsáhlého německého vojenského území.

A právě tady se nachází jedno z nejzvláštnějších letišť, jaká lze v české krajině najít.

Po převzetí brdské střelnice německou brannou mocí začaly v prostoru rozsáhlé stavební práce. Němci zde budovali nové vojenské objekty, komunikace, opevněná stanoviště i další infrastrukturu.

Jedním z nich bylo letiště u Bílého křížku, později označované také jako letiště pod Hejlákem.

Starší prameny uvádějí jeho vznik přibližně v letech 1941–1942. Dochované místní svědectví je ale konkrétnější. Pamětní kniha osvětové komise obcí Zaječova a Kvaně uvádí rok 1942.

A její popis výstavby je mnohem dramatičtější než stručné informace v turistických průvodcích.

Místo, které si Němci pro letiště vybrali, nebylo zdaleka ideální.

Podle pamětní knihy šlo o močálovitý prostor plný pařezů.

Nejdříve proto musela být plocha doslova vyčištěna od lesa. Pařezy se musely ze země vyrýt, rozsekat a odvézt pomocí pásových traktorů.

Teprve potom mohla začít další fáze.

Odvodňování.

Do prostoru se podle pamětní knihy navážely velké objemy cementu, štěrku a písku. Stavba si tak vyžádala nejen obrovské množství práce, ale také značné množství stavebního materiálu.

Výsledkem měla být betonová plocha dlouhá přibližně 520 metrů a široká kolem 60–70 metrů.

Nejtemnější část příběhu se týká lidí, kteří letiště skutečně stavěli.

Podle Pamětní knihy osvětové komise obcí Zaječova a Kvaně Němcům chyběly pracovní síly. Proto byli na stavbu přivezeni také Židé z měst i venkova.

Pamětní kniha popisuje, že byli označeni žlutými pásky na rukávech a evidováni pod čísly.

Jejich úkolem byla mimo jiné právě těžká práce při odstraňování pařezů a přípravě terénu.

Podobné svědectví o využívání židovských nuceně nasazených při německých stavebních pracích v tomto prostoru potvrzuje také dochovaný přepis zaječovské četnické kroniky, která uvádí už v říjnu 1940 práce na betonové ploše pro letadla a nasazení vězňů židovského vyznání.

To zároveň ukazuje, že v Brdech probíhaly letecké stavební práce už před rokem 1942, takže přesný vývoj jednotlivých letištních ploch je dodnes potřeba rozlišovat.

Výstavba měla ještě jeden zajímavý vedlejší efekt.

Pařezy, které byly z prostoru letiště odstraněny, nebyly všechny bez užitku. Podle pamětní knihy je Němci nechali prodávat místním a okolním obyvatelům.

Cena byla stanovena na 20 korun za tunu pařezů.

Pro místní obyvatele tak vznikla poněkud bizarní situace: materiál, který Němci potřebovali odstranit kvůli stavbě vojenského letiště, se následně dostával zpět do okolních domácností jako palivo.

Letiště nebylo jen betonovou plochou.

Podle pamětní knihy byly po jedné jeho straně postaveny dvě vysoké dřevěné pozorovatelny.

Dnes už po nich nic nezůstalo.

Stejně tak se nedochovala dřevěná letištní věž, o které informují další prameny.

Betonová plocha je tak dnes nejvýraznější připomínkou celého někdejšího letištního areálu.

A právě tady začíná být příběh opravdu podivný.

Když se po betonové ploše člověk projde, zjistí, že není vodorovná.

Letiště výrazně sleduje okolní terén.

Podle popisu místní lokality je výškový rozdíl mezi jeho konci přibližně 15 metrů.

To je u letištní plochy velmi neobvyklé.

Český rozhlas citoval odborníka na historii Brd Martina Langa, podle kterého letiště kopíruje svažitý terén a jeho použití pro letadla bylo značně problematické. Podle něj mohla zřejmě sloužit pouze menší letadla.

A co je ještě zajímavější, potvrzuje to i samotná Pamětní kniha osvětové komise obcí Zaječova a Kvaně.

Po popisu obrovského množství práce totiž přichází překvapivý závěr:

„Ač letiště bylo dobře zřízené, přec k leteckým účelům dostatečně nevyhovovalo.“

Jinými slovy: Němci investovali obrovské úsilí do stavby letiště, které podle místního svědectví nakonec nebylo pro létání příliš vhodné.

To je jedna z otázek, na které dodnes nemáme úplně jistou odpověď.

Některé prameny uvádějí, že letiště sloužilo především kurýrním a transportním letům pro potřeby vojenského prostoru.

Vzhledem ke krátké a výrazně svažité ploše však není jisté, jak rozsáhlý zde mohl být skutečný letecký provoz.

Jedna věc je tedy jistá: letiště bylo vybudováno.

Mnohem méně jisté už je, jak intenzivně se skutečně používalo a jaká letadla na něm pravidelně operovala.

Právě tady je třeba oddělit doložená fakta od pozdějších vyprávění.

Po skončení války letiště svůj původní význam postupně ztratilo.

Podle dostupných historických popisů se po válce využívalo spíše pro vojenské účely a jako prostor pro shromažďování techniky. Některé zdroje uvádějí občasné využití ještě na počátku 50. let.

Jeho vojenský osud ale pokračoval.

Brdy zůstaly rozsáhlým vojenským prostorem a bývalá letištní plocha se v době socialismu využívala například jako seřadiště vojenské techniky a vojáků před odchodem do terénu.

Jedna z nejzajímavějších epizod přišla až po pádu komunismu.

V roce 2000 měl na někdejší letištní ploše během spojeneckého cvičení NATO přistát americký bitevní vrtulník AH-64 Apache. Dostupné zdroje ho označují za poslední prokazatelné letadlo, které na ploše přistálo.

Je to svým způsobem symbolické.

Na místě, které vzniklo za německé okupace pro potřeby vojenského prostoru, se po více než půl století objevil americký vojenský stroj.

Brdská krajina si zahrála také ve filmu.

V červenci 2015 se na letišti a v jeho okolí natáčely některé scény britsko-českého válečného filmu Anthropoid, který měl premiéru v roce 2016.

Film využil především atmosféru krajiny a dochovaných vojenských staveb.

A právě tady je dobře vidět, proč je místo pro filmaře tak atraktivní. Betonová plocha uprostřed lesa vypadá i dnes, jako by se zde čas zastavil.

S letištěm se pojí také několik velmi atraktivních historek.

Podle místních legend odtud měl například odletět Edvard Beneš do exilu, případně se v některých verzích příběhu objevuje dokonce Adolf Hitler.

Historické údaje ale takovou možnost nepotvrzují.

Především Benešova cesta do exilu proběhla už v roce 1938, zatímco podle místní pamětní knihy bylo letiště budováno až v roce 1942.

Benešova návštěva tohoto letiště proto časově nedává smysl. Český rozhlas ostatně tyto příběhy uvádí jako pověsti a legendy spojené s místem.

Dnes už tady nejsou letadla, dřevěné pozorovatelny ani letištní věž.

Zůstala především dlouhá betonová plocha, která se postupně začleňuje do okolní brdské krajiny.

Při návštěvě ale stojí za to se na ni podívat jinak než jako na obyčejnou cestu.

Představte si místo v roce 1942.

Nejdříve močál a les plný pařezů. Potom nuceně nasazení dělníci, kteří je jeden po druhém vyrývají ze země. Pásové traktory odvážející dřevo. Nákladní vozy s cementem, pískem a štěrkem. Odvodňovací práce. Betonování. Dvě vysoké dřevěné pozorovatelny.

A nakonec letiště.

Letiště, které bylo podle lidí, kteří jeho vznik zaznamenali, pro létání překvapivě málo vhodné.

Možná právě v tom spočívá největší tajemství místa pod Hejlákem.

Nevíme totiž přesně, kolik letadel zde skutečně létalo, jaký byl skutečný rozsah provozu a proč Němci zvolili právě tento svažitý a původně močálovitý terén.

Jisté však je, že v brdských lesích po jejich válečném projektu zůstala betonová stopa dlouhá stovky metrů.

A pod ní také příběh lidí, kteří ji za okupace museli vybudovat.

Víte o historii brdského letiště více? Máte dobové fotografie, vzpomínky nebo informace o jeho provozu? Budu rád, když se se mnou podělíte v diskusi pod článkem.