Článek
Dnes přes něj proudí běžný sarajevský provoz. Před více než třiceti lety se ale Vrbanjský most stal jedním z nejtragičtějších míst Sarajeva. U jeho zábradlí začal příběh války, který změnil město. O rok později zde zemřeli sarajevští „Romeo a Julie“. A v roce 1995 se o stejný most strhla bitva, při které francouzští vojáci OSN poprvé otevřeně zaútočili na bosenskosrbské jednotky.
Když dnes člověk stojí na mostě přes řeku Miljacku, jen těžko si představí, že právě tady se během války v Bosně odehrály události, které se staly symbolem celého obléhání Sarajeva.
Most se dnes oficiálně jmenuje Most Suade i Olge. Původně se mu říkalo Vrbanjský most podle stejnojmenné části města. Právě pod tímto názvem se ale zapsal do historie války v Bosně.
A jeho příběh nezačíná v roce 1995 útokem francouzských modrých přileb.
Začíná už na jaře roku 1992.
První mrtvé přinesl začátek obléhání
Sarajevo se na jaře 1992 ocitlo na cestě k jedné z nejdelších blokád moderní evropské historie.
Na mostě, který se tehdy ještě jmenoval Vrbanja, byly během prvních dnů války zastřeleny Suada Dilberović a Olga Sučić. Staly se prvními oběťmi války v Sarajevu a právě jejich jména dnes most nese.
Pamětní deska
Město se postupně proměňovalo v obleženou enklávu.
Na okolních kopcích se zakopávaly jednotky bosenských Srbů, odkud vedla palba na město. Sarajevo se začalo dělit na území pod kontrolou bosenské vlády a oblasti ovládané bosenskosrbskými silami.
Miljacka, která dnes působí téměř idylicky, se v některých místech stala hranicí mezi dvěma světy.
A Vrbanjský most byl jedním z míst, kde se tato hranice dotýkala přímo centra města.
Romeo a Julie ze Sarajeva
O rok později se most stal místem dalšího příběhu, který obletěl celý svět.
Boško Brkić a Admira Ismić.
Bylo jim oběma 25 let. Zamilovali se do sebe ještě jako středoškoláci. Boško byl Srb, Admira Bosňanka.
V normálním životě by na tom nemuselo být nic zvláštního.
Jenže normální život už v Sarajevu neexistoval.
Město bylo obklíčené a oba se rozhodli, že se pokusí dostat pryč. Chtěli opustit Sarajevo a dostat se na území kontrolované bosenskými Srby.
Dne 19. května 1993 se vydali přes oblast u Vrbanjského mostu.
Nikdy už nedošli do bezpečí.
Oba byli zasaženi střelbou.
Boško zemřel téměř okamžitě. Admira ještě žila.
Podle svědectví, které později získal novinář Reuters Kurt Schork, se doplazila ke svému příteli a objala ho.
Pak zemřela také.
Jejich těla zůstala několik dní ležet na místě, protože oblast byla stále pod palbou a nikdo se k nim nedokázal bezpečně dostat.
Fotografie jejich těl v objetí obletěla svět.
Zrodil se příběh, kterému média začala říkat „Romeo a Julie ze Sarajeva“.
Nešlo však o romantickou legendu.
Byla to skutečná tragédie dvou lidí, kteří se pokusili uniknout válce, která jejich vztah odmítala tolerovat.
Kdo je vlastně zastřelil?
Příběh Boška a Admiry bývá často vyprávěn jako jednoduchý příběh o odstřelovači z jedné strany.
Ve skutečnosti není otázka pachatele jejich smrti tak jednoznačně doložena, jak se někdy v populárních článcích uvádí.
Existují různá svědectví a tvrzení o tom, odkud střelba přišla. V době války navíc nebylo možné situaci nezávisle vyšetřit tak, jak by to bylo možné v mírových podmínkách.
Jisté je především to, že Boško a Admira zemřeli při pokusu opustit obležené Sarajevo a jejich smrt se stala jedním z nejsilnějších symbolů nesmyslnosti války.
Jejich příběh později inspiroval knihy, dokumenty, hudbu i film.
Most, na kterém se střetly dvě války
A potom přišel rok 1995.
Sarajevo bylo už více než tři roky obléhané.
Na místě působili vojáci UNPROFOR – mírových sil OSN. Jejich úkolem nebylo vést válku, ale udržovat příměří, chránit civilisty a pomáhat stabilizovat situaci.
Francouzští vojáci měli na Vrbanjském mostě pozorovací stanoviště.
Jenže po leteckých úderech NATO na pozice bosenských Srbů v květnu 1995 se situace dramaticky změnila.
Bosenskosrbské síly začaly brát příslušníky OSN jako rukojmí a využívat je jako lidské štíty.
A právě tehdy přišel útok na Vrbanjský most.
27. května 1995
Bylo přibližně 4:30 ráno, když bosenskosrbští vojáci převlečení za francouzské příslušníky OSN obsadili stanoviště na Vrbanjském mostě.
Měli francouzské uniformy, přilby a výstroj. Dokonce použili francouzské obrněné vozidlo.
Francouzské vojáky odzbrojili.
Část z nich odvezli jako rukojmí, další drželi přímo na místě.
Situace byla pro francouzské velení nepřijatelná.
A padlo rozhodnutí most dobýt zpět.
Francouzští vojáci tím překročili hranici mezi klasickou mírovou operací a skutečným bojovým nasazením.
„Nasadit bajonety“
Francouzský protiútok začal ráno.
Jednotky francouzského 3e Régiment d'Infanterie de Marine postupovaly proti obsazenému stanovišti.
Vojáci dostali rozkaz nasadit bajonety.
To je jeden z nejpůsobivějších detailů celé operace.
Francouzští vojáci OSN, kteří byli původně vysláni jako mírové síly, postupovali proti opevněným bosenskosrbským vojákům s nasazenými bajonety.
Do bojů se zapojila také obrněná vozidla s kanonem ráže 90 mm.
Boje byly krátké, ale mimořádně intenzivní.
Podle francouzského ministerstva obrany padli při operaci dva francouzští vojáci a deset jich bylo zraněno. Francouzské jednotky nakonec pozice převzaly.
Současné francouzské vojenské zdroje popisují útok jako zásadní okamžik, který ukázal, že dosavadní způsob fungování mírových jednotek OSN už nedokáže reagovat na stále agresivnější postup bosenskosrbských sil.
Proč byl útok tak důležitý?
Vrbanjský most nebyl jen obyčejný most.
Nacházel se prakticky v centru Sarajeva a jeho okolí bylo strategicky významné. Francouzské stanoviště bylo navíc velmi blízko pozic nepřítele.
Obsazení stanoviště proto nebylo pouze únosem několika vojáků OSN.
Byla to také demonstrace toho, jak bezmocné se mírové jednotky v Bosně mohou stát.
Francouzi se rozhodli, že tentokrát ustupovat nebudou.
Útok na Vrbanjském mostě se stal jedním ze symbolických okamžiků změny přístupu mezinárodních sil k válce v Bosně.
Francouzské ministerstvo obrany ho dnes označuje za významný moment jejich angažmá v Bosně.
Dva roky, dva příběhy
Na Vrbanjském mostě se tak během pouhých dvou let odehrály dvě úplně rozdílné tragédie.
V roce 1993 tudy chtěli projít dva mladí lidé, kteří chtěli jen uniknout z války.
Boško a Admira.
Jejich příběh skončil smrtí a stal se symbolem lásky, kterou nedokázala rozdělit ani válka.
V roce 1995 zde proti sobě stály ozbrojené jednotky.
Francouzští vojáci OSN zaútočili na bosenskosrbské pozice a během krátkého boje zemřeli dva francouzští vojáci.
Stejný most.
Stejná řeka.
Stejné město.
Ale dva naprosto odlišné obrazy války.
Dnes už přes most vede běžný život
Dnes se most jmenuje Most Suade i Olge.
Po obou stranách proudí automobily, kolem projíždějí tramvaje a lidé chodí po nábřeží Miljacky.
Pro turistu může být snadné projít přes něj během několika minut a vůbec netušit, co se zde odehrálo.
Stačí se ale zastavit.
Podívat se na řeku.
Na okolní domy.
A uvědomit si, že právě tady se před několika desetiletími odehrávaly události, které sledoval celý svět.
Vrbanjský most není jen místo, kde se překračuje Miljacka.
Je to jedno z míst, kde Sarajevo dodnes vypráví svůj příběh.
Příběh o začátku války.
O lásce Boška a Admiry.
O třech letech obléhání.
A také o francouzských vojácích, kteří se v květnu 1995 rozhodli, že tentokrát už ze svého stanoviště neustoupí.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/romeo-a-julie-sarajevo-jugoslavie-valka-snoubenci-muslimka-srb.A180517_110710_zahranicni_skr
https://cs.wikipedia.org/wiki/Most_Suady_a_Olgy
https://fr.wikipedia.org/wiki/Combat_du_pont_de_Vrbanja
https://www.youtube.com/watch?v=e3g9n4tqQFA
https://www.independent.co.uk/life-style/the-day-the-serbs-went-a-bridge-too-far-1585305.html
