Ze Sarajeva k vodopádu Skakavac a na vrchol Žuč: 44 kilometrů plných výhledů i válečné historie

Naše trasa začíná stejně jako u některých dalších výletů v sarajevské čtvrti Otoka. Tentokrát ale vyrážíme proti proudu řeky Miljacka směrem do centra.

Projíždíme kolem řeky až do Marijin Dvor, kde odbočujeme do ulice Alipašina. Ta nás přivede k parku Safet Isović.

Právě tady stojí zajímavý památník Spomenik odredu policije Bosna.

Jeho dominantou je tank obklopený skupinou vojáků. Je to jedno z míst, která připomínají dramatickou historii Sarajeva z první poloviny 90. let.

Od památníku pokračujeme ulicemi města směrem k olympijskému stadionu Koševo.

A právě tady se město začne pomalu měnit v hory.

Za stadionem nás čeká dlouhé stoupání ven ze Sarajeva.

Projíždíme čtvrtěmi Radava a Nahorevo a postupně necháváme město hluboko pod sebou. Zpočátku vede cesta po asfaltu, ale čím výše stoupáme, tím více se městská zástavba ztrácí.

Nakonec asfalt končí.

Jsme přibližně ve výšce 1120 metrů nad mořem a před námi je malé parkoviště. Dál už pokračujeme po kamenité cestě.

Trasa vede přes osadu Perići a postupně nás přivádí k jednomu z hlavních cílů dnešního výletu.

Před námi je vyhlídka na vodopád Skakavac.

Jeho název znamená v překladu „kobylka“ a rozhodně stojí za to tady na chvíli zastavit.

Vodopád se nachází přibližně 12 kilometrů severovýchodně od Sarajeva, nad vesnicí Nahorevo. Voda zde padá přes téměř svislou vápencovou stěnu z výšky 98 metrů, což z něj dělá jeden z nejvyšších vodopádů v Bosně a Hercegovině.

K samotnému vodopádu je možné sestoupit po značené stezce.

Ale bez kol.

Elektrokola necháváme nahoře a pokud máte dostatek času a sil, můžete se vydat pěšky dolů přímo pod vodopád. Odměnou je pohled na celou 98 metrů vysokou skalní stěnu.

Okolní příroda je navíc mimořádně cenná. Rostou zde endemické a reliktní druhy rostlin a celé území bylo v roce 2002 vyhlášeno přírodní památkou.

Po návštěvě vodopádu se vracíme stejnou cestou zpět do Nahoreva.

V Nahorevu tentokrát neodbočujeme zpět do Sarajeva stejnou trasou.

Odbočujeme doprava a po okraji města začínáme klesat směrem k hlavní silnici Sarajevo–Vogošća.

Ani tady ale není konec stoupání.

Po místních silničkách začínáme znovu stoupat. Tentokrát směrem k vrcholu Žuč.

A s každým výškovým metrem se mění nejen krajina, ale také charakter výletu.

Pod vrcholem Žuč přijíždíme k monumentálnímu památníku Spomenik Krila slobode.

Tato oblast byla během války v Bosně jedním ze strategicky významných míst obrany Sarajeva.

Právě zde se v roce 1992 odehrávaly těžké boje o Žuč. Kopec měl pro obranu města mimořádný význam a dodnes zde najdeme nejen monumentální památník, ale také pozůstatky zákopů a dalších válečných objektů.

Místo proto nepůsobí jako obyčejná turistická vyhlídka.

Stojíte na kopci nad Sarajevem, kolem vás je nádherná příroda, ale zároveň jsou zde stále patrné stopy války.

Tady je potřeba dát opravdu velký pozor.

Pokud se rozhodnete pokračovat přímo na kótu 850, nevstupujte mimo bezpečné a značené cesty. V této lokalitě se stále nacházejí pozůstatky minového pole.

Rozhodně doporučuji ke stažení do mobilu aplikaci „BH mine suspected areas“.

Na výletě jsme proto zůstali na bezpečných komunikacích a k místům s potenciálním nebezpečím jsme se nepřibližovali.

V Bosně a Hercegovině je potřeba brát podobná varování velmi vážně. Ani po desetiletích od války nejsou všechny oblasti odminované.

Od Žuče už nás čeká poslední část výletu – dlouhý sjezd.

Projíždíme přes Buća Potok a postupně se vracíme zpět do Sarajeva.

Po více než čtyřiceti kilometrech se znovu objevuje známá městská zástavba.

A nakonec jsme zpět v Otoce, odkud jsme ráno vyrazili.

Na tachometru máme přibližně 44 kilometrů a nastoupáno 1112 metrů.

Na téhle trase mě baví především její pestrost.

Ráno vyrážíme z města podél Miljacky, projedeme kolem olympijského stadionu, potom dlouze stoupáme do hor, dostaneme se ke skrytému vodopádu Skakavac a nakonec se ocitneme na válečném vrchu Žuč.

A pak nás čeká odměna v podobě dlouhého sjezdu zpět do Sarajeva.

44 kilometrů rozhodně nezní jako extrémní vzdálenost. Převýšení 1112 metrů už ale napovídá, že elektrokolo tady rozhodně není zbytečný luxus.

Pokud budete mít v Sarajevu elektrokolo a chcete poznat i místa mimo hlavní turistické trasy, Skakavac a Žuč stojí za zařazení do itineráře.

Jen nezapomeňte: u Žuče se nevydávejte mimo bezpečné cesty a respektujte všechna místní varování před minami.

Trasa:

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_%C5%BDu%C4%8D

https://en.wikipedia.org/wiki/Skakavac_(Sarajevo)

https://www.visitsarajevo.ba/