Článek
Andělská
Přemítám zdali…
Kopečkovou, někdy ochutnali.
Zdalipak měli tu čest…
Až do oblak, nechali se nést.
Štěstí v ústech, na patře kousek nebe.
Potěšení, síla zvyku.
V letním žáru, jazyk zebe.
Jestli zmrzlinu znají, netuším.
Potají sladce hřeší.
Zbytky zmrzky v perutích.
„Co by na ni řekli, andělé?“
K nebeské bráně dovede.
Není nad to, dopřát si točenou.
Podlomíš se v kolenou…
Andělská příchuť v kornoutku.
V chládku, sednu si do koutku.
Lžičkou nabírám, oči slastně přivírám.
Rozprostírá se na jazyku.
Kouzlo okamžiku.
„Zdali mají andělé, to štěstí?“
Znají potěšení letní…
V lepkavý čůrek se promění.
Neotálet, z toho pramení.
Zmrzlináři se zázrak povede.
Chutě vyladit dovede.
Jeho umění chválím.
Blízko k nebi, než se vzdálím.
Jedno jistě vím…
Zmrzlinou se osvěžím.
Dám létu za pravdu.
„Velebím citróny, bazalku!“
Spojil tyhle dvě ingredience.
Řemeslo zvládá lehce.
V nebeskou manu je promění.
Víc neprozradí, nepoví.
Sedím v chládku.
Na zmrzlinu pěji chválu.
Vnímám perutí šustění.
