Článek
Cesta k radosti
Svět neustále obíhá.
Občas si mě život dobírá…
Krev koluje.
Cesta s cestou, se spojuje.
Na cestách ožívám.
Údivem oči otvírám.
Po náplavce, po rozpálené dlažbě.
V sandálcích cupitám.
Klenba kroky počítá.
O každém ví.
Kostrbaté kostky dlažební.
Otevřít k radosti cestu.
Tisíce příležitostí potkám.
Nejen jednu…
Prošlapat podrážky.
Život nabírá otáčky.
V jednu se spojí, cesty.
Otálet nechci.
Prahnu po radosti…
Jen chvíli váhám, na rozcestí.
Z rozpáleného města pryč.
Do klidu se pohroužit.
Mezi záhony.
Den plný pohody.
Po pěšině, parkem se vine.
Chodidlům podloží milé.
Vstupenku ke štěstí prodloužit.
Z větve na větev přeskočila.
Veverka skotačila.
Chvíle radostné.
„Mít tak vlasy podobné!“
V tomtéž odstínu.
Do parku, do stínu.
V tunelu, v přítmí.
„Kam povedou kroky příští?“
V pavoučím království.
Ticho se rozhostí.
Natažené sítě spletité.
Správný směr mě nemine.
Poznám ho bezpečně.
Culím se, bezděčně.
Podle šimrání v břiše.
Podle řeky klidné.
Podle okrasné růže.
Podle úsměvu.
Potěšit může.
Podle pocitu, radost poznám.
Ráda se s ní potkám.
V podchodu příznivá akustika.
Plíce tón rozeznívá.
Jeden za druhým.
Z hrdla se dere.
Tělo radostí tančí.
S ozvěnou se směje.
Čepuje se pivo.
Točí se duhový větrník.
Na náplavce živo.
Svěží vánek uvítá pocestný.
Kápl do noty, s kytarou kluk.
Krátké kalhoty.
Za kloboukem brk.
Klenba podepírá most.
Tančím, zpívám.
Nadšení pro život mě rozechvívá.
Pro štěstí, pro radost.
Jedna cesta se spojí s druhou.
Dílkem celku, budou.
Důležité všechny, do jedné.
„Běžím, jak když do mě střelí!“
Ta k radosti se otevře.
