Článek
Když nevíš, kudy dál…
Uzlík sbal, vydej se na cestu, sám.
Jde ti naproti, co ti patří.
Jedinečné, tobě vlastní.
Všude dobře, tak co doma?
Cesta mě pozře, do náruče schová.
Žít v Německu, česky, nehlesnu.
Budu pít rýnský ryzlink, bílé víno.
Rozjedu nový business, založím raiseburo!
Kdybych, v Itálii, pobývala.
Mortadelu, bych posnídala.
A k ní montepulciano, pěla chválu na ráno.
Zamilovat se do slunce, není chyba.
Vím o dolce vita…
A pak šupem, raději letecky, než busem, dále.
Do Španělska, kde kult klidu, vládne.
Ochutnala tapas, to umím, žádný trapas.
Gracias poděkovala, v příboji, se radovala.
Slunce není nikdy dost, zatančím si pro radost.
Pěkně v kruhu, s dušemi, stejného druhu.
Hovoříme očima, dotekem.
Pár slovíček, ahoj, dobrý den.
Jamas a na zdraví, milované Řecko, pozdravím…
Stopem s vánkem, v zádech, to je moje.
Prochodím boty dvoje, na cestách dlouho, přece jen.
Momentálně v Praze, blaze…
Zasním se, když o dálkách slovo padne.
Občas doma ráda, v teplákách.
Udržet mě, marné…
Nezapřu duši tuláka.
