Článek
Chvilka poezie
Nastalo poetické období.
Celý kraj provoní.
Aleje zkrásní.
Přijdou si na své včely, básník.
Zpráva vzduchem koluje.
Kvítek za kvítkem do košíčku putuje.
Pro ty, co zbožňují vůni.
Právě teď sezóna v plném proudu.
Nejraději sbírám v červnu.
V jeho půli…
Lipová alej se sama přihlásila.
Omamnou síť rozhodila.
Zhluboka nadechuji.
Včely meditují.
Z bzukotu jde kolem hlava.
Sotva půl košíčku jsem nasbírala.
Dělím se s včelami, čmeláky.
Všelijakým hmyzem.
Dnes jsme si přivstali.
Bohatou odměnu dostali.
Všichni si na své přijdem.
Usušené květy do látkového pytlíku.
Nadšená z lipového požehnání.
Radostí ze sbírání.
Z vůně, co domácností pluje.
Ze zázraku v dlaních, z nadbytku.
Chvilka poezie pod stromy.
Pochopí, kdo přivoní.
Listy žilkované.
„Proč se na ně řada nedostane?“
Opomíjené neprávem.
„Blýsknu se salátem!“
Hýčkám dary přírody.
V domácím pohodlí.
Odletěly včely ze hřbetu ruky.
„Vyváznu se zdravou kůží?“
Bez záruky…
„Podaří se mi pár květů nasbírat?“
Vyjít ven.
Požádat lípu s úsměvem.
Umět se podělit, podmínka.
Louhuji nálev…
Rozjímám, popíjím.
Bůhví kolikátý šálek.
Nad vůní medituji.
Čmeláci pobrukují.
Hřeje zlatavý nádech.
„Moc chutná!“
Zapomněla bych málem…
