Článek
Jarní slavnost
„Pojďte, a nechte si vyprávět…“
O vítězství, o přátelství.
O radosti, na kole, anebo pěšky.
Jak se dá cestou smutek poztrácet.
Občas na kostitřasu…
Stěžovat si nedovolím.
Vybrala jsem si tuhle trasu.
Rovně za nosem.
Ráno spěchá s podnosem
Krásný den naservírovaný.
Vstříc jarním slavnostem.
Přes výmoly…
„Proč v tom vidět nevýhody?“
Zpomalila se jízda.
Krásu vidím zblízka.
Všude kolem, zřetelně.
Kůže bronzová.
Slunci se podobá.
Jarní paprsek natřel mě.
Chráněnou památkou.
Lužními lesy.
Směr namátkou.
Volím štěstí.
Podél Labe, vytrvale.
„Co se za rohem stane?“
Andělé zasáhnou…
Možné nebezpečí úrazu!
„Jak se z toho dostanu?“
Míjím nápisy.
Co na nich stojí, nezjistím.
Soustředěná na jízdu.
Nástrahy ve špalíru.
Chce o kousek dál…
Terén se slitoval.
Touží vzdálit se městu, více.
Vodě, vůním, blíže.
Nenasytné kolo.
Chce spolykat kilometrů mnoho.
Nezastaví nás cesty krkolomnost.
Nikdy nemáme dost.
Zatočíme k jezu.
Na pohodové vlně se vezu.
Zahouká remorkér.
S lodivodem si máváme…
Dokud nás nerozdělí směr.
Zbožňuji cesty…
Pryč včerejší stesky.
Nepotkám živáčka, téměř.
Přesto v milém doprovodu.
Vsadila jsem na pohodu.
„Věř nebo nevěř…“
Sváteční nálada, den všední.
Vyrazit teď, mě nabádá.
Co bude zítra, se neví…
Větru napospas, výzvu nepropást.
„Kdy se nám jelo tak lehce?“
„Věnovali se jen cestě?“
„Co z toho plyne?“
Žít teď, nepochybně!
„Vzala jsem vás na výlet.“
Živé obrázky jste si mohli prohlížet.
Prožitá radost, vítr odvál starost.
Krajinou pádím, úsměvy ztrácím.
„Co bych vám ještě řekla?“
Povznášející byla cesta…
Blbá nálada na frak dostala.
Mezi koly se chvíli motala.
„Chcete si sami udělat obrázek?“
Neváhejte, bez ohlášení vyrazte!
Nebo se hoďte do klidu.
Stejně zase brzy napíšu…
Mé nohy neklidné.
Tulák procitne.
Na život spoustu otázek.
Dokud se budu potácet.
Dokud se nenasytí kolo.
Dokud budu hořet touhou.
Jaro namalovalo krásný obrázek.
