Článek
Kolem dokola
Na šňůře sukně povlává.
Větřík si s ní pohrává.
Slunečnice kolem dokola.
Suší se sukně kolová.
Letní nálada rozpustilá.
Holka se radostí zatočila.
Stále tatáž, pořád stejná.
Nepoznamenala ji masáž.
Nepodlehla, neochvějná.
Na pospas větru sukně.
Slunce se zblízka mrkne.
„Hezké pokoukání.“
Na sukni pousmání.
Když se to vezme kolem dokola…
Balkónová pohoda.
Žluté květy, září do dáli.
Kolemjdoucí na tu krásu zírají.
Sukně ani nemrkne.
Dál ve větru vlní se.
Procházela se se mnou.
Nechtělo se mi ani sednout.
Slunce se otáčelo za sukní.
Kolem lýtek se svůdně zavlní.
Slunečnice kolem dokola.
Roztočí se sukně kolová!
Třepotají se okvětní lístky.
Slunce do pasti chytí.
Zářivé květy na tmavém podkladu.
Tahle sukénka patří k mým pokladům.
Ladí žlutá a modrá.
Gumu v pase srovnám.
Slunci vstříc.
Neodolá kráse slunečnic.
Zvědavě pomrkává.
Právě tuhle nosím ráda.
Po stranách kapsy.
Ke kolové sukni patří.
Ušly jsme cesty kus.
Balkónová pohoda má své plus.
Se sluncem v zádech jsem se procházela.
Potěšení v paprscích nacházela.
Ruku ležérně v kapse.
Slunce za mrakem prosím:
„Vrať se!“
Přispěchá v tu ránu.
S ním vše lépe zvládnu.
Sním na balkóně…
„Kéž bych potkala van Gogha!“
Mohli jsme se spolu točit dokola!
Když se to vezme kolem a kolem.
Všechno je možné!
Vstupenku v kapse.
S outfitem je to jasné!
Navštívím výstavu.
Se svou sukní se tam zdarma dostanu.
Rozpustilá, jako zamlada.
Lehce projdu, bude zábava!
Jen tak sním, prozatím…
Už se v galerii procházím.
Piji bílé víno.
Na balkóně pohoda, milo.
„Co z toho, že přišel mrak?“
Nic nezabrání v představách!
Z bílého jde mi hlava kolem…
Před očima slunečnicové pole.
Překrásně žlutých květů celý lán.
Asi jsem se trochu opila…
„Mám to v kapse!“
Je to víc než jasné!
Z cesty nemám vítr.
Cestovatelský duch mě chytl.
Pojedu se svou sukní do světa.
Vincent mě uvítat přispěchá.
Radostí se zatočím dokola.
Galerii ozdobí má sukně kolová!
