Článek
Krásná tečka
Vzezřením andílek…
Láska, beze všech podmínek.
Zádíčka, krásně rovná.
Priority si srovnám.
Bohatá sbírka, vzpomínek.
Na rošťárny, na den krásný.
Na dotek, dětských ručiček.
Blýskne se, prdelka holá.
„Rychle utíkej!“ volám…
Potěšení babiček.
Šmouhy na mém županu.
„Počkej, až tě dostanu!“
V očích jiskřičky…
Radost přinášejí, dětičky.
Kroutí se, jako had, škádlí mě rád.
Ušmudlané ručičky, do županu utírá.
Mě si dobírá…
„Chyť si mě!“ pokřikuje.
Radostí vyskakuje.
S ním se chechtám, celé tělíčko, mu lechtám.
Natahuje hebké ručičky.
„Babi, piš mi dopisy.“
Zvláční, přimhouří očka.
Okamžik zvláštní, radost, se ho dočkat.
Psaní, na obou ručičkách.
Křeček ho poškrábal, na zádíčkách.
Něžně zatahal vlásky.
Štípl do prdelky, z lásky.
Vzácná chvíle klidu, s andílkem.
Dostal tisíce pusinek.
Konec dopisu, poslali jsme křečka.
Okamžiky štěstí, radosti.
K srdci přímá cesta.
A už se zase kroutí, neposeda.
Novou zábavu, hledá.
Láska věčná…
Za dnem, plných her, krásná tečka.
