Článek
Kolik ještě, bude takových?
Nic víc to nechce…
Jen vnímat úsvit, medový.
Ráno vláčné, vůně léta, se za ním táhne.
Na hluboký nádech, čeká.
Zpomaleně teče, času, řeka.
Obzor nachový…
O svítání, napoví.
Událostí sled, probouzí se svět.
Pozvolna lehce, mluvit, se nechce.
Krása, co nejde vymyslet.
Prázdný obsah vět.
Proměňuje se, obloha.
Co z úst vypustíš, nejde odvolat.
Ráno se táhne, probuzení vláčné.
Děje se to právě, teď.
V okamžiku správném, než frmol, začne.
Krajinou voní med.
