Článek
Milostná psaníčka
Slastně nastavuji tvář.
Laskavě hřejí záda.
V přízni paprsků jde se snáz.
Není proč nabídce odolávat.
Nenamočím brk do inkoustu.
Z cest napíši postřehů spoustu.
Prázdné kalamáře…
Za psacím stolem slunce nepotkám.
Neosmahne tváře.
Podél řeky, potom do kopce.
Známe se věky.
Můj nepsaný průvodce.
Bez jediného slova, spolehlivý guide.
Sama poradím si sotva.
Paprsek cestu vytyčil.
S doprovodem si pospíšil.
Vzkaz rozepsal…
Příjemně hladí záda.
Sílu slunce rozpoznávám.
Ledabylost snáším.
Přečtu si doušku zatím.
Hieroglyfy nerozluštím.
Co chce sdělit, tuším.
Zcela se poddám…
„Pojď blíž!“ , volám.
Takové dny mám v lásce.
Potkat slunce, je šance.
Nazdařbůh jít.
Nechat se potěšit.
Od rána svítí, pulzuje bytí.
Doma se zdržím jen krátce.
Spoustu nečitelných vzkazů.
Však dávají hlavu i patu.
Mým krokům směr.
Dopis na správnou adresu doručen.
Srdcem čitelný.
Dopis milostný.
Prameny vlasů na holých zádech lechtají.
Na pozdrav slunci mávají.
Těším se na další psaní.
Škádlivé paprsky si hrají.
Další sloka dne, napsaná švabachem.
Se sluncem svorně jdem.
Kudrlinky písmen laskavé.
Rozlehlou loukou…
Pod skalou řek soutok.
Naplno se do mě opírá.
Bosou nohou květy posbírám.
Morseovku vyťukává.
Rozšifrovaná zpráva.
V doprovodu sluníčka.
Posílá milostná psaníčka.
Přišel telegram, spěšné psaní.
Vytetovaný hologram.
Utajená přání.
Dotek letmý, den téměř letní.
Záchvěv, rozlévající se teplo.
Přes hranici tenkou.
Po blízkosti žádné stesky.
Zatoulaných paprsků stezky.
Odvážní se nezaleknou.
Oprášené kouzlo hlaholice.
„Prosím, piš častěji.“
„Posílej pozdravů více!“
Lesní pěšinou…
„Vše vám nenapíšu… “
Račte prominout.
Ctím listovní tajemství.
Se sluncem v hájemství.
Tetelil se vzduch.
Až zamrazilo…
„Dopisní papír kup.“
Abys potěšilo.
Milostná korespondence mezi námi.
Nepsaný zákon, jedno mi radí.
Trávit dny v doprovodu sluníčka.
S láskou přijímat psaníčka.
