Článek
Nespoutané kadeře
Spláchla jsem z cest prach.
Větru mokré vlasy nastavila.
Rozpustile je načechral.
Nechala je vlát ve větru.
Zrnka pylu si domů přinesu.
Nechám vítr dovádět.
V uličnictví se předhánět.
Jak se mu zachce…
Vyfouká vlasy hladce.
Poletoval, než mě navštívil.
Objevoval, spoustu dívek políbil.
Uschly vlasy, v cuku letu.
Díky vánku, díky větru.
Nemusím zapínat fén.
Protivný zvuk poslouchat.
Z toho potěšení nekouká.
„Čert ho vem!“
Nechám se ve vlasech vískat.
Zní melodie milá.
S radostí si pohrál s hřívou.
Strávila s ním chvíli milou.
Příjemně hladí.
Boj se zacuchanými prameny svádí.
Profoukl vlasy, lépe než fénem.
Ve svém oboru mistr.
Řemeslo mu jde skvěle.
Natupíruje, konečky zarovná.
Vesele pohvizduje.
Málokdo se mu vyrovná.
„Kam se hrabe kadeřník!“
Práci rychleji odvede a líp.
Až se mnou skončí, nepředloží účet.
Můj dík postačí, úsměv…
Teplý závan přivál.
Svěžesti příval.
Zařídil dokonalý účes.
S vervou se pustil do mých kadeří.
Jeho umění uvěřím.
Na sebe se podívám.
Vlasy krásně vyfoukané.
Laškovně rozcuchané.
Lesklé, navzdory šedinám.
Rozcuchaná kštice.
„Co chtít více?“
Vítr přinesl vůni dálek.
Vyprávěl příběh, od Indiánek.
Prérií proletěl.
Ví hodně o světě.
Zatahal je za copánek.
Pročísl kštici havraní.
Odložily orlí péro před spaním.
Vše do podrobností věděl.
Tajemství pošeptal.
Na skráních polechtal.
Můžu doma v klidu sedět.
Indiánské moudro v každém pramínku.
Uchovám šeptání.
Dávnou vzpomínku.
Na všechny strany rozlétané.
Vln nedosáhnu, málo platné.
Nechám plavat vlny.
Odpustím si kudrny.
V bocích se zavlním.
Vlasy volně, na ramena rozpustím.
Nesvazuji je do culíku.
Dovádí nespoutaně
Uschly v mžiku.
Vítr vlasy čechrá, důvěrně šeptá.
Vím, že mě opustí…
Nářek nespustím.
Kam poletí, nechá mě hádat.
Lehké ho chápat…
Volnost nezávidím.
Sama sebe v něm vidím!
Přivítám, až se bůh ví odkud přižene.
Polaská, načechrá, pročísne kadeře.
