Článek
Plápolá
Ráno rozespalé. ..
Těším se na zázraky.
„Právě na ně!“
Miluji rána bosá.
Chladivý dotek trávy.
Nedotkla se kosa.
Mžouravé svítání…
Život na dlani.
Krásný pocit.
Radost, sotva jsi procit.
Ke mně shovívavé.
Nic nepovažuji za přehnané.
Probuzení smělé.
Vklouzlo ke mně do postele.
Svítání stydlivé…
Rosa v negližé.
Vědomí, že čas rány zahojí.
Těžko se s málem spokojím.
Věřím na zázraky.
Na andělské perutě.
Nad oblouky mraky.
Pryč je ucourané ráno…
„Vše se dá zvládnout!“
Za víčky snění.
Laskavé probuzení.
Teploučké tetelení.
Nic nemožné není!
Úleva…
Procitla jsem docela.
Jasné povzbuzení.
Hlas srdce ve vedení.
Žádný osten.
Pro sebe celou postel.
Jít, celou věčnost.
Neuhnout, svou cestou.
V rozjímání…
„Proč a jak?“
Na štěstí ptaní.
Slovo platné.
Není cesty špatné.
Opona z mlhy spadne.
Nerozhoduje hodina.
Pravdě se do očí podívám.
Do ticha ponořené…
Hodně je v ceně!
Krůpěje v pavučinách.
Podzim mi odměnu dal.
Rozjasnění rozšafné.
Jen na pár okamžiků.
Roční době poplatné.
Další pokus…
Pára od úst.
Odhodlání!
Nic mě nezastaví.
K radosti otevřela jsem cestu.
„Běž holka!“
„Ve štěstí si nestůj!“
Smířlivá rána…
Za odměnu dobrá zpráva.
Ránem to začíná.
„Která chvíle se počítá?“
Večerem nekončí.
Se světlem se neloučím.
Je při mně.
Občas dříme.
Jindy plápolá!
Nejde odolat…
