Pojďme dál…

Pojďme dál…

Vytyčené trasy.

Pouti bez patníků.

Smáčené řasy.

Potoky slz smíchu.

Neutuchající láska k cestě.

Úděl vandrovníků.

„Prosím, ať můžu jít dlouho ještě.“

Ve větru nechat vlát vlasy.

Co bylo, a co bude, neřešit.

Neodpovídat na dotaz častý.

Užít si krásu po cestě.

Svobodou žízeň hasit.

Na život naděje.

Ten pocit na cestě zažít.

Den za dnem, tu pouť jít.

Nenechat se ničím zastavit.

Zárukou putování věčné.

Úcta k životu.

Vděčnost cestě.

Správným směrem se ubírat.

Zpříma se do očí podívat.

Jdeš a jdeš…

Nezbývá ti jiného nic.

Málem duši vypustit chceš.

Zase otravuje otazník.

Pocit, že konec se chýlí.

Docházejí síly…

Potkám nápis.

Pohled na svět se zjasní.

„ULTREIA, ULTREIA!“

To se na zdi píše.

„Nikdy to nevzdávám!“

„To si pište!“

Světlo jsem viděla.

Záchvěv touhy ke mně přišel.

„Pojďme dál, pojďme dál!“

Tenhle nápis tam, jen tak, stál.

Se mnou rezonuje.

Vím, že na správné místo doputuje.

Vím, nebyl tam, jen tak…

Pár písmenek, s nimi souzním.

Vzkaz čekal, na mě zamával.

Ano, vnímám to jasně.

Pro mě tu je.

Jdu dál svou cestou zase.

Trpělivě, dokud dýšu.

„Co jiného zbývá, vlastně?“

„Pod to se podepíšu!“

Jdu tam, kde se mi to líbí.

Třeba až na světa kraj!

Větřík mi líbá šíji.

Dám šanci otazníkům.

Opřu se o patník.

Ptám se hvězd, souputníků.

Na otázku odpověď.

Vyplněná kolonka dotazníku.

Čí jsem, odkud jdu a kam.

„Jaký je můj příběh?“

„Proč se tak ráda na cesty vydávám?“

Láskou naplněné řádky.

Už není cesty zpátky.

Vyplňuji kolonky.

Z cest úlomky.

Jednu po druhé.

Poučena z cesty minulé.

Sama si tě přitáhne.

Přivábí stezkaře.

Nezbývá, než jít.

„Buen camino!“

Sluší se pozdravit.

Poděkovat za vedení se sluší.

O správnosti směru tuším.

Ráda se na cesty vydávám.

Miluji soumraky.

Obdivuji rána voňavá…

Přes různé trable…

Spalována žárem.

Občas stažená na zcestí.

V pravý okamžik objeví se nápis.

„Naštěstí!“

Dávný pozdrav poutníků.

Vábí mě dálky.

Krása patníků.

Posílena zdarem.

Nebát se, hlavně…

Třeba i zabloudit.

Vydat se odvážně.

V každém ročním období.

„Nevzdat se!“

Pro cestu bije srdce stezkaře.

Bez důvěry, bez vedení…

To podle mě jít nedá se.

Souputníky zdravím: „Hola!“

Není čas otálet…

„Život nás volá.“

Čas soustředit se na to důležité.

Povznést se nad vyčerpání.

Zapomenout na puchýře.

Slunce mě k úsměvu svádí.

Doprovázejí mě motýli.

Krok s krokem sladím.

Čerstvý vánek mě posílí.

Ať si chodidla rozedřená!

„Pojďme dál, pojďme dál!“

Důvěrou v cestu zaštítěna.

Slastný povzdech…

Díky za vzkazy na zdech.

Za každý krok v životě díky.

„Buen camino.“

Potkávat souputníky se mi líbí.

Snadno poznám, že jdou stejnou cestou.

Pokračují vytrvale.

Přestože nohama sotva pletou.

Podle rozzářených očí je poznám.

Odhodlanost, úsměvy…

Ty si na horší časy schovám.